<< 2.1 SYSTEMATIKA CHMELE 2.3 NADZEMNÍ ČÁST CHMELOVÉ ROSTLINY >>

2.2 PODZEMNÍ ČÁST CHMELOVÉ ROSTLINY

Podzemní část chmelové rostliny se skládá z babky a kořenového systému.

Babka tvoří víceletý základ chmelové rostliny. Jejím základem je zdřevnatělá část, tzv. staré dřevo, nacházející se v hloubce 10 – 30 cm pod povrchem půdy:

 

Staré dřevo se každoročně rozrůstá o jeden letokruh silný 2 – 4 mm. Věk chmelových rostlin můžeme zjistit na příčném řezu starým dřevem podle počtu zjištěných letokruhů. U starších rostlin však postupně dochází k odumírání některých partií starého dřeva, letokruhy jsou nepravidelné a určování věku je obtížnější. Staré dřevo je dvou a víceleté.


V horní části babky jsou na 4 nejmladších letokruzích založena očka (pupeny), jejichž životnost je maximálně 5 let. Očka jsou v latentním stavu, na jaře dochází k jejich probuzení a po řezu chmele z nich vyrůstají kolmo výhony vytvářející budoucí nadzemní lodyhy.


Část lodyhy (výhonu) mezi horní částí babky a povrchem půdy v průběhu vegetace zesílí, založí se na ní kruhy oček a nodů – je označována jako nové dřevo . Nové dřevo je
Img. 2.2 - 1 : Ořezané nové dřevo
jednoleté, silné v průměru 2,0 – 2,5 cm, článkované. Po skončení vegetace, po provedeném řezu chmele (viz dále), může být využito k zhotovení sádě chmele.


Z bočních oček starého dřeva vyrůstají vodorovně podzemní oddenky – vlky. Vlky jsou silné 0,5 – 1,0 cm, světlejší barvy, rovněž článkované se založenými pupeny (internodia jsou delší), rostou do vzdálenosti 0,5 – 1,0 m. Z vlků by vyrůstaly nad povrch půdy další výhony, ze kterých by se vytvořily další nadzemní lodyhy. Toto vyrůstání je však nežádoucí (vedlo by k přílišnému rozrůstání podzemní části chmelové rostliny do stran), a proto vlky při následném řezu chmele odřezáváme a odstraňujeme z půdy.

Kořenový systém – je u chmele mohutně rozvinutý a zahrnuje následující druhy kořenů:

 

Ze spodní části starého dřeva (babky) vyrůstají převážně svisle kůlové kořeny (kosterní), silně se větvící až do jemných koncových kořínků o síle do 1 mm a zasahují do spodních vrstev půdy (až do hloubky 2 – 3 m). Představují základ kořenového systému, umožňují vzestupné a sestupné proudění rostlinných šťáv a rovněž ukládání zásobních látek.


Druhotným tloustnutím některých kůlových kořenů vznikají ke konci vegetace na jejich konci kořenové ztlustliny – tzv. kořenové hlízy. V nich se nashromáždily zásobní látky (škrob a cukr). Po vyčerpání zásobních látek rostlinou v dalším roce odumírají. Nové kořenové hlízy se pak vytváří na mladších kůlových kořenech.


Z bočních částí babky vyrůstají vodorovně postranní (horizontální) kořeny intenzivně se větvící až na nejjemnější kořínky. Výrazně se podílí na zásobování rostliny minerálními živinami formou vodních roztoků. Za určitých podmínek nastává u nich i svislý směr růstu a přetváří se v kůlové kořeny.


Z podzemní části lodyhy (z nového dřeva) vyrůstají během vegetace krátké letní kořeny (letní kořání), umožňující zejména příjem vody rostlinou z nejvrchnějších vrstev půdy. Jejich rozvoj podporuje přiorávka a dostatek srážek.



<< 2.1 SYSTEMATIKA CHMELE Top 2.3 NADZEMNÍ ČÁST CHMELOVÉ ROSTLINY >>