Chmel velmi pozitivně reaguje na závlahu, správně řízenou závlahou je dosahováno zvýšení výnosu o 15 – 25 %, v extrémně suchých ročnících i více. Při nedostatku srážek je pak žádoucí zajistit doplňkovou závlahu, 2 – 3krát opakovanou během vegetace. Potřeba doplňkové závlahy stoupá výrazně v teplejších a sušších ročnících. Závlaha představuje významný stabilizační faktor výnosu a kvality chmele.
Zvýšený požadavek na vodu má chmel ve dvou obdobích: období pazochování až počátek kvetení, období tvorby hlávek. Dřívější způsoby závlahy (kruhové postřikovače na sloupech konstrukce, pásové zavlažovače) jsou pracovně náročné, vyžadují velkou potřebu závlahové vody, rozdělení vody není vždy rovnoměrné, jsou omezeny práce na chmelnici bezprostředně po závlaze. V posledních letech bylo proto přistoupeno k výstavbě moderních, progresivních a úspornějších způsobů zavlažování – kapková závlaha a mikropostřik.
Při kapkové závlaze je na stropu konstrukce nad každou rostlinou umístěn kapkovač, z něhož po kapkách vytéká voda přímo do prostoru rostliny. Výrazně se tak snižuje potřeba závlahové vody (úspora 2/3 vody) a zvyšuje se její využití k tvorbě výnosu.
Při závlaze mikropostřikem je postřik kruhový nebo sektorový. Voda je dodávána do bezprostřední blízkosti rostlin. Vytváří se příznivé mikroklima ovlivňující růst a vývoj chmele.
U obou systémů se snižuje teplota vzduchu v prostoru rostliny i teplota listů až o 4 – 5 °C, což zabraňuje nežádoucímu přehřátí rostlin při vysokých denních teplotách. Provoz závlah je automatizovaný. Vláhová potřeba rostlin se stanoví graficko-analytickou metodou s využitím biologických křivek. Velikost jedné závlahové dávky (25 – 35 mm) závisí na druhu půdy. Kapková závlaha a mikropostřik jsou vhodné především pro oblasti s omezenými zdroji závlahové vody.
