1 VÝZNAM A ROZSAH PĚSTOVÁNÍ CHMELE

Pěstování chmele má v českých zemích více než tisíciletou tradici. První ojedinělé písemné zprávy o chmelu na území Čech jsou z 9. století, zprávy o pokročilejším pěstování chmele a jeho významu jsou z 11. a 12. století. Výraznější rozvoj chmelařství nastal v době života Karla IV. (1316 – 1378), český chmel byl dobře znám a hodnocen, byl proto omezen vývoz sádě do sousedních zemí. Rovněž za vlády Marie Terezie (1740 – 1780) je přikládána českému chmelu jedinečná kvalita, proti falšování českého chmele červeňáku byla již vydána určitá opatření. Rozšiřuje se počet pivovarů a dochází i k určité modernizaci způsobu vaření piva. 19. století, a zejména pak 20. století, je postupně poznamenáno výraznějším pokrokem v pěstování chmele – přechod konstrukcí tyčových na drátěné, pokrok v sušení a zavádění tepelných sušáren, důraz na větší ochranu původu českého chmele, začátky šlechtění chmele, změny v pěstební technologii, rozvoj výzkumné činnosti, vymezení pěstitelských oblastí a poloh, zvyšování vývozu českého chmele do zahraničí, mechanizace pěstitelských a sklizňových prací, důslednější ochrana proti chorobám a škůdcům, vzdělávání pracovníků chmelařské prvovýroby atd.

V celosvětovém měřítku se chmel pěstoval v roce 2003 přibližně na ploše 55 000 ha. Mezi významné producenty chmele patří Německo (17 500 ha), USA (11 700 ha) a Česká republika (cca 6 000 ha). Česká republika se podílela v roce 2002 na celosvětové ploše přibližně 11 % a na celosvětové produkci přibližně 7 %.

V České republice se chmel pěstoval v letech 1980 – 1995 přibližně na ploše 10 000 ha. Výrazný pokles celosvětové plochy chmele (v roce 1992 ještě 95 000 ha) a plochy chmele pěstovaného v České republice lze datovat postupně od poloviny 90. let a byl důsledkem vznikající nadprodukce chmele na světovém a domácím trhu s chmelem. Menší celková potřeba chmelových hlávek v pivovarnictví byla způsobena zejména těmito vlivy:

• určitá stagnace spotřeby piva v celosvětovém měřítku,

• nástup úspornějších technologií v pivovarnictví při vaření piva v posledních 15 – 20 letech, vedoucí k menší potřebě chmele na 1 hl piva,

• výrazné použití granulovaného chmele při chmelovaru na úkor dřívějšího hlávkového chmele a s tím spojená větší využitelnost pivovarsky cenných látek z hlávek v průběhu chmelovaru (o 10 – 15 %),

• nástup odrůd s výrazně vyšším výnosem i obsahem hořkých látek, čímž na požadované množství hlávek pak postačí menší plocha pěstovaného chmele.

V České republice je pěstování chmele soustředěno do 3 chmelařských oblastí. Chmelařské oblasti jsou vymezeny zákonem o ochraně chmele č. 68/2000 Sb. a Vyhláškou Ministerstva zemědělství ČR č. 318/2000.

Tab. 1 - 1 :

Plocha chmele v jednotlivých chmelařských oblastech (sklizeň rok 2003).

Chmelařská oblast Žatecko má příznivé půdní podmínky. Poskytuje chmel výborné kvality, považovaný za standard světové jakosti. Výnosy hlávek jsou však v této oblasti částečně nižší oproti ostatním oblastem. Rozložení srážek během vegetace je relativně příznivé. Oblast se však vyznačuje nízkým úhrnem srážek, neboť se nachází v tzv. dešťovém stínu Krušných hor a Doupovských vrchů. Roční dlouhodobý úhrn srážek v Žatci činí 449 mm, během vegetačního období jen 261 mm. Konfigurace terénu oblasti je značně rozmanitá (200 – 500 m nad mořem). V rámci této chmelařské oblasti jsou vymezeny 2 chmelařské polohy, kde jsou obzvlášť příznivé půdní podmínky pro pěstování chmele.

• Údolí Zlatého potoka – podél říčky Blšanky, pramenící na úpatí Doupovských vrchů, protékající z Podbořanska k Žatci a za Žatcem vtéká do Ohře.

• Podlesí – jižní část lounského okresu sahající až k severní části pohoří Džbánu.

Chmelařská oblast Úštěcko se vyznačuje vyšším úhrnem srážek, vyšší průměrnou teplotou za vegetaci, nižší nadmořskou výškou, čímž je dosahováno částečně vyšších výnosů hlávek. V této oblasti je vymezena chmelařská poloha Polepská blata, nacházející se na pravém břehu Labe. Má příznivější vláhové poměry, nadmořská výška je 250 – 300 m.

Chmelařská oblast Tršicko – spadá klimaticky do rozhraní Hornomoravského úvalu a bečovské oblasti Moravské brány. Převážná část ploch chmele je v nadmořské výšce 260 – 300 m.

Průměrný výnos suchých hlávek z 1 ha se v České republice v posledních letech pohyboval kolem 1,0 – 1,1 t, což je nižší než v sousedních chmelařských státech. Na úrovni těchto dosahovaných výnosů se podílí méně příznivé srážkové poměry, zejména pak typ dosud převážně pěstovaného chmele (Žatecký poloraný červeňák – tj. chmel kvalitní, velmi jemný aromatický, vyznačující se však nižšími výnosy, což má geneticky zafixováno). Jsou však rozdíly mezi jednotlivými pěstiteli. Nižší výnosy jsou též způsobeny u některých pěstitelů i nevhodnou věkovou strukturou chmelnic a vyšší mezerovitostí porostů. V roce 2003 se v České republice zabývalo pěstováním chmele 147 pěstitelských subjektů.

<< This is the first chapter	Top	2 SYSTEMATIKA CHMELE, BIOLOGIE A MORFOLOGIE CHMELOVÉ ROSTLINY >>