Chmel vyžaduje půdy s dostatečnou mocností orniční vrstvy, příznivými fyzikálními vlastnostmi a dobrou vodní jímavostí. Nejčastěji je pěstován na půdách hlinitých až jílovito-hlinitých. V Žatecké oblasti to jsou zejména tzv. červenky permského původu, převládajícím typem je hnědozem. Během vegetace vyžaduje chmel stejnoměrnou, postupně se zvyšující teplotu. Je citlivý na denní výkyvy teplot. Ideální je mírně teplé a sušší počasí v dubnu, stejnoměrně mírně stoupající teploty od května do července, teplé a slunné počasí v červenci a srpnu. V českých chmelařských oblastech činí průměrná roční teplota vzduchu 7,5 – 8,5oC, tepelná vegetační konstanta 2000 – 2800oC. Červnové teploty rozhodují o průběhu růstu, červencové a srpnové teploty spolu s vláhou o množství a kvalitě hlávek. Negativně působí letní tropické dny (nad 30oC). Požadavky chmele na vláhu stoupají od zavedení rév, maxima dosahují v červenci až začátkem srpna, v době dozrávání hlávek potřeba vody klesá. Pro dosažení dobrého výnosu i kvality hlávek je žádoucí i dostatečná intenzita slunečního svitu, během vegetace činí průměrně 1300 hodin.