Působení teploty ve vymezeném rozsahu, která působí na rostliny po určitou dobu (jarovizační či vernalizační období). U ozimých a dvouletých rostlin probíhá proces jarovizace působením nízkých teplot vyvolávajících stav, který po další fotoperiodické reakci vede k zakládání a diferenciaci generativních orgánů. Pokud rostliny těchto skupin neprojdou stadiem jarovizace, nemohou vytvářet semena či plody, přestože jejich růst může pokračovat. Jarovizace 
může probíhat u některých druhů (např. obilnin) již v semenech po probuzení klíčku, u jiných druhů (většinou drobnosemenných) až v mladých rostlinách (řepka olejná, či řepa u které jarovizace probíhá v růstovém vrcholu pupenů bulvy). Kromě teploty jsou k jejímu průběhu nezbytné i patřičná vlhkost a přístup vzduchu. Nároky jednotlivých druhů, ale i odrůd na potřebnou teplotu (chlad) a délku jejího působení v průběhu stadia jarovizace jsou značně rozdílné. Znalost podmínek průběhu stadia jarovizace umožňuje využití těchto poznatků ve šlechtění, semenářství a agrotechnice ozimých a dvouletých druhů.
Dalším významným faktorem, který ovlivňuje vývoj rostliny je světlo, přesněji střídání období světla a tmy – fotoperiodismus.
Z tohoto hlediska rozdělujeme rostliny na:
- Rostliny dlouhého dne, které v podmínkách dne delšího než 12 – 14 hodin svůj vývoj urychlují. Rostliny krátkého dne, které vývoj urychlují v podmínkách dne kratšího než 12 – 14 hod., delší den jejich vývoj brzdí. Rostliny, které na délku dne nereagují zařazujeme do skupiny neutrálních či indiferentních rostlin.
- Rostliny dlouhého dne kvetou dříve v severních oblastech, kde je delší den v létě. Patří sem např. pšenice, žito, ječmen, oves, len, hrách, bob, vojtěška, jetel, řepa atd.
- Rostlinám krátkého dne vyhovují více jižní oblasti odkud tyto pochází s vyrovnanou délkou dne a noci. Delší den v našich podmínkách v létě (až 16hod.) u nich diferencovaně působí opožděné kvetení. Patří sem kukuřice , proso, rýže, soja, fazol, slunečnice.Mezi indiferentní rostliny řadíme například pohanku, tabák. Délka fotoperiodické reakce trvá u rostlin průměrně 20 – 40 dnů.
Indikátorem změn, které v rostlině probíhají po uskutečnění příslušných podmínek vývoje je diferenciace vegetačního (vzrostného) vrcholu. Tyto změny jsou označovány jako etapy organogeneze a lze je sestavit do mikrofenologické stupnice. V této stupnici lze přesně sledovat projev uskutečněných vývojových změn. Takové přesné sledování však vyžaduje preparaci vzrostného vrcholu a jeho pozorování při určitém zvětšení. K praktickému a rychlému popisu stupně růstu a vývoje postačí fenologická (makrofenologická) stupnice.
