11.3 Účinné látky

Účinné látky v rostlinách jsou produkty primárního a sekundárního metabolismu. Vyskytují se ve všech částech rostliny, ale ve vyšším množství jen v některých orgánech, např. kořenu (radix), oddenku (rhizom), listu (folium), nati (herba), květu (flos), plodu (fructus).

Produkty primárního metabolismu jsou chemické látky, které se aktivně zúčastňují nejdůležitějších biochemických reakcí a jsou nezbytné pro základní životní pochody v rostlinném organismu. Z těchto látek vznikají sekundární metabolity, které pravděpodobně pro život rostliny nemají tak zásadní význam. Jsou však nejzajímavějšími a nejužívanějšími produkty pro použití v lékařství. To však neznamená, že by produkty primárního metabolismu byly pro terapii bezvýznamné.

Mezi produkty primárního metabolismu patří cukry, slizy, klovatina, organické kyseliny, mastné kyseliny, oleje, tuky, aminokyseliny, peptidy, bílkoviny a enzymy.

Skupinu látek sekundárního metabolismu tvoří, alkaloidy, glykosidy, saponiny, silice, balzámy, pryskyřice, třísloviny, hořčiny.

Mezi nejúčinnější a terapeuticky nejvýznamnější látky se řadí alkaloidy. Ve větším množství jsou často jedovaté a rostliny si je pravděpodobně vytvářejí jako přirozenou ochranu příslušného druhu před spásáním a požerkem (durman, rulík, námel, mák ).

Významnými účinnými látkami jsou glykosidy, složené ze dvou částí – cukerné a necukerné (aglykonu). Zúčastňují se např. aktivně pohybu organických látek při mobilizaci zásobních sacharidů a jejich transportu v rostlinách. Tvorbou glykosidů se rostlina zbavuje nežádoucích produktů, které váže fyziologicky na cukernou složku a podle potřeby je opět odbourává. Dělí se podle účinku na glykosidy fenolové, kumarinové, antrachinové, srdeční, v této skupině jsou důležitými látkami flavonoidy a saponiny. Glykosidy jako hlavní účinné látky se nacházejí např. v náprtníku vlnatém, vraním oku, prvosence jarní, divizně velkokvěté , lékořici.

Nejznámější z účinných látek jsou silice, které mají olejovitou konzistenci a některé vlastnosti podobné olejům. Nacházejí se ve žlaznatých trichomech, papilách, kanálcích, mezibuněčných prostorách. Rostliny si je vytvářejí jako lákadlo pro opylující hmyz, jako usměrňovače transpirace v suchých oblastech. Mají též funkci fytoncidní (protipatogenní). Význam silic pro člověka je značný. Využívají se v lékařství jako léčiva, často jako chuťová a čichová korigencia léků. Velké využití mají v kuchyni a potravinářství jako koření a posléze v kosmetice při výrobě krémů, mastí, kloktadel, parfémů. Silice jako hlavní účinné látky se nacházejí v  mátě , meduňce , fenyklu, kmínu, tymiánu, mateřídoušce aj. Podobné vlastnosti jako silice mají rostlinné výměšky balzámy (tekuté) a pryskyřice (tuhé). Rostliny je vytvářejí při poranění (borovice).

Třísloviny jsou přírodní bezdusíkaté látky se schopností tvořit s bílkovinami obsaženými v kůži nerozpustné sloučeniny (ochranná membrána). Této vlastnosti se využívá při léčbě popálenin, při zastavení drobného krvácení, při průjmových onemocněních, např. řepík , dubová kůra, borůvka, maliník, jahodník .

Hořčiny jsou přírodní látky rozmanitého chemického složení, které povzbuzují sekreci žaludečních šťáv, aniž by vyvolávaly jakékoliv vedlejší nepříznivé účinky, např. pelyňky , hořec, zeměžluč, chmel.

V rostlině není pouze jedna účinná látka, ale celý komplex. Za hlavní účinnou látku se považuje ta, které je nejvíce. Obsah vedlejších účinných látek se může projevit při dlouhodobé konzumaci jedné léčivé rostliny. Proto se doporučuje užívat danou léčivou drogu deset dnů, pokud se léčebný efekt nedostaví je nutné změnit léčbu.