9.3.3 Základy technologie pěstování, sklizně a posklizňové úpravy

Zařazení do osevního postupu, výživa, hnojení, výběr odrůdy a osivo

Nejvhodnější předplodinou pro cukrovku jsou ozimé obilniny, nejčastěji ozimá pšenice. Cukrovce se nedaří po kukuřici a vojtěšce. Běžně, bez výrazných fytosanitárních opatření, by se neměla cukrovka pěstovat po sobě dříve než za 4 až 5 let.

V sortimentu povolených odrůd jsou zastoupeny geneticky jednoklíčkové odrůdy výnosové, normální a cukernaté. Seznam povolených odrůd poskytuje pěstiteli poměrně rozsáhlý výběr odrůd. V sušších oblastech je vhodnější pěstovat cukernaté odrůdy, které jsou méně citlivé na přísušek, ve vlhčích normální až výnosové. Cukernaté odrůdy se také doporučují pro ranější sklizeň. Při volbě osiva vycházíme ze zvolené technologie pěstování cukrovky. V současné době se v praxi zvyšuje podíl odrůd cukernatých. Potřebné osivo vybrané odrůdy, kvality a výrobce, charakterizované zejména požadovanou klíčivostí, kalibrací, použitým mořením atd., si pěstitelé objednávají většinou u příslušných cukrovarů. Osivo je nejčastěji dodáváno obalované ve výsevních jednotkách (100 000 klubíček). Osivo je mořené proti chorobám a škůdcům vzcházející cukrovky přípravky podle přání zákazníka. O klíčivosti nad 75%, respektive 90%, čistotě přes 98%. V požadovaném velikostním třídění (kalibraci) 3,75 – 4,75mm, či 3,5 – 4,75mm.

Organické hnojení je nezbytnou součástí systému hnojení cukrovky. Nejvhodnější hnojiva jsou chlévský hnůj a kompost. Dávka chlévského hnoje je kolem 40 tun na hektar. Důležitější než dávka je vždy termín zaorání (optimální je v září). Kejda se slámou je vhodná, pokud je rovnoměrně aplikována ve stejných termínech jako hnůj. V poslední době je více využíváno i zeleného hnojení. Výše dávek živin k cukrovce má vycházet z  půdy (metodou EUF, KVK či KÚP), z operativního stanovení jarní zásoby dusíku v půdě a z rozborů rostlin. Dávku dusíku na jaře lze stanovit paušálně dle tabulek (80 až 120kgN/ha) nebo podle zásoby nitrátového dusíku v půdě. Průměrná základní dávka fosforu (v P₂O₅) je asi 60kg na hektar a draslíku (v K₂O) 100kg na hektar.

Cukrovka je velmi citlivá na přehnojení dusíkem, které vede k poklesu cukernatosti v některých případech i k poklesu výnosu. Nedostatek dusíku u cukrovky je provázen určitým zesvětlením listů, listy jsou malé, s tenkými řapíky, vnější listy rychle stárnou. Nadbytek dusíku charakterizuje temně zelená barva listů a velké zvlnění čepelí.

Tab. 9.3.3 - 1 : Rámcové stanovení základní dávky dusíku v kg.ha-1

Tab. 9.3.3 - 2 : Přehled hlavních hnojařských zásahů a jejich zajištění

Pramen: upraveno dle Řepařského Institutu Semčice

Hnojení před setím je spojeno s možností poškození vzcházejících rostlin cukrovky amonným dusíkem a s hlubokými kolejemi komplikujícími předseťovou přípravu půdy a následně vzcházivost porostu a jeho kompletnost. Proto je vhodné omezit dávky amonného a amidického dusíku před setím. Vhodné je využít leteckého hnojení a ranních přímrazků pro pozemní aplikaci, při nižší prognózované dávce hnojit ledky až po zasetí nebo těsně po vzejití. V případě potřeby, cukrovku přihnojovat v co nejranějším termínu výhradně ledkovými hnojivy. Potřebu dohnojení dusíkem je možno prokázat rozbory rostlin. Celkový přehled hlavních hnojařských zásahů je uveden v tabulce. Z dlouhodobě působících zásahů je nutno zdůraznit vápnění a význam některých mikroelementů, zejména bóru.

Příprava půdy a založení porostu

Nejjistější výsledky u cukrovky poskytuje klasický systém „tří oreb“ (podmítka ihned po sklizni předplodiny, organické hnojení a střední orba v srpnu až září a hluboká orba v říjnu). Snížit počet oreb lze při dodržení termínu zaorávky organických hnojiv. Poslední orba má být ukončena do poloviny či konce října. Hloubka střední orby, kterou se doporučuje zaorat chlévský hnůj a část minerálních hnojiv, je 18 – 20cm. Hluboká orba má být 24 až 30cm. Dalším možným prvkem v podzimním zpracování půdy je na některých půdách kypření (podrývání či dlátování) do hloubky 40 – 45cm. Snížení počtu pracovních operací v jarní předseťové přípravě a zvýšení polní vzcházivosti zajišťuje hrubé urovnání povrchu brázd na podzim při nebo po poslední orbě. V současné době je nejběžnější zaorání slámy s hnojem či kejdou střední orbou ihned po sklizni předplodiny a s následnou říjnovou hlubokou orbu.

Rané jarní vláčení má za cíl otevřít povrch půdy, přispět k rychlejšímu proschnutí a prohřátí vrchní vrstvy půdy (v některých případech i dorovnat povrch půdy). Mezidobí mezi raným vláčením a vlastní předseťovou přípravou můžeme využít k nezbytné aplikaci herbicidů nebo ke hnojení průmyslovými hnojivy. Samotné kypření před setím by mělo být v jedné pracovní operaci a hloubka odpovídat hloubce setí. Za optimální považujeme hloubku 3 – 4cm. Za nejvhodnější stroj pro vlastní předseťové kypření je mělce pracující kombinátor (radličkových bran a prutových válců), kompaktory atd.

V poslední době se zkouší i jiné technologie pěstování cukrovky. Jednou z nich je jarní výsev cukrovky do koncem léta založeného porostu mulčovací rostliny. Ověřují se možnosti pěstování cukrovky s vynecháním orby a založením porostu do na jaře mělce zpracované půdy.

Porosty cukrovky jsou zakládány přesným výsevem osiva na konečnou vzdálenost (technologie bez ruční práce). Tento způsob zakládání porostů vyžaduje kvalitní pozemky s velmi dobrou přípravou půdy. Organizace porostu cukrovky je dána především vzdáleností výsevu v řádku, meziřádkovou vzdáleností 45cm (50cm) a vzešlostí porostu. Volba výsevní vzdálenosti je jedním z nejnáročnějších rozhodnutí pěstitele cukrovky. Při jejím stanovení vycházíme z kvality osiva (klíčivosti přes 90%), připravenosti pozemku na výsev, z pravděpodobné vzešlosti porostu (75 – 85%) a předpokládaného rozsahu ruční práce (dojednocení – už se ve velkovýrobě neuplatňuje). V současné době se cukrovka vysévá na konečnou vzdálenost 18 až 21cm, což představuje výsevek na jeden hektar 1,24 až 1,06 výsevních jednotek (VJ = 100 000 semen).

Hlavním měřítkem pro začátek setí je dobrá zpracovatelnost půdy. Doba možného osevu v našich podmínkách je od 15. března do 10. dubna. Teplota půdy musí v době výsevu dosahovat v hloubce setí minimálně 5^oC. Hloubka výsevu u cukrovky je 25 – 30mm. Pro setí cukrovky používáme přesné secí stroje (s principem výsevu mechanickým i pneumatickým). Nejvhodnější jsou pneumatické stroje pracující na principu podtlaku, neboť vysévají všechny kalibrace a úpravy osiva. Nejdůležitější podmínkou tvorby výnosu cukrovky je rovnoměrné obsazení řepného pole rostlinami bez mezer a shluků.

Zásahy během vegetace

V období vzcházení porostu cukrovky sledujeme výskyt škůdců a chorob (zejména dřepčíků, maločlence čárkovitého a spály řepné) a vybíráme vhodné mechanické ošetření porostu, kterým ničíme tvořící se půdní škraloup. Porost řepy plečkujeme (v posledních letech dost omezeně), když to stav porostu nebo půdy vyžaduje (zaplevelený meziřádek, vytvořený půdní škraloup atd.). Pečlivě sledujeme výskyt plevelů a volíme vhodné odplevelovací zásahy (agrotechnické a chemické).

V poslední době k významným škodlivým činitelům v cukrovce patří  jednoletá plevelná řepa . Pro likvidaci plevelné řepy musí být uplatňován celý systém opatření. Základem ochrany proti jednoleté plevelné řepě je systém preventivních kontrol osiva uváděného do oběhu. Pěstitel musí ve vlastním zájmu (proto, aby se dlouhodobě nepřipravil o možnost pěstovat cukrovku) plevelné řepy v porostu ničit včas, aby se nevysemenily.

Tab. 9.3.3 - 3 : Pokles výnosu cukru u cukrovky vlivem mezerovitosti a zpoždění výsevu (podle MINXE 1985)

Z agrotechnických opatření je to především mělké zpracování půdy, aby se semena po dozrání a vypadnutí na půdu nedostala do celého orničního profilu, ale zůstala při povrchu a byla kdykoli vyprovokována za příznivých podmínek ke vzcházení. Při osevu následných plodin je pak možno řepu likvidovat mechanicky nebo chemicky. V prostoru meziřádku ničíme vzcházející rostliny plevelné řepy plečkováním. Jediným relativně spolehlivým a dostatečně účinným způsobem boje proti plevelné řepě je ruční odstranění rostlin nebo spolehlivě pracující knotovou plečkou. Rozlišení plevelné řepy od vyběhlic a vykvetlic kulturních řep je obtížné, proto je nezbytné z porostu technické cukrovky odstranit i je. V poslední době se ověřují mechanické sežínače plevelných řep a vyběhlic. Novou perspektivu v likvidaci plevelných řep v porostu cukrovky pomocí herbicidu Roundup skýtají ověřovaná zařízení na bázi rotujících válců trvale smáčených roztokem herbicidu.

Základem v boji proti plevelům v cukrovce zůstává využití vhodných agrotechnických opatření (podmítka, časné vláčení, plečkování atd.). Chemické hubení plevelů je v poslední době nejsložitější problematikou v systému pěstování cukrovky. Některé plevele (pýr plazivý atd.) je třeba hubit již na podzim. Lze využít předseťového ošetření (preemergentní aplikace) půdními herbicidy, např. Burex, Pyramin a další kombinace. Těžiště chemické ochrany proti plevelům je v dělené postemergentní aplikaci herbicidů (především jejich směsí), nejčastěji opakovaně ve dvou až třech termínech podle růstové fáze plevelů (Betanal program). Pozdní zaplevelení omezujeme aplikací půdních herbicidů těsně před zapojením porostu po posledním plečkování (např. Burex).

Hlavní zásady aplikace herbicidů

• Termín ošetření se řídí růstovou etapou plevelů, první postemergentní aplikaci herbicidů začínáme, když většina plevelů přerůstá z děložních lístků do pravých listů.
• Maximální možná dávka herbicidů se řídí růstovou fází cukrovky a jejím fyziologickým stavem.
• Dodržet výrobcem udávaný postup přípravy postřikové kapaliny.
• Aplikace musí být za takových teplot vzduchu, kdy nedojde k poškození cukrovky, nejlépe po 17. hod.
• Druhá postemergentní aplikace herbicidů následuje za 7 – 15 dnů po prvním postřiku a třetí za 4 až 15 dnů.
• Při aplikaci herbicidů porost neplečkovat 5 dnů před a 2 dny po postřiku. Při použití graminicidů proti pýru neplečkovat 21 dnů.
• U poškozených či  jinak citlivých rostlin je vhodné ověřit snášenlivost rostlin cukrové řepy k listovým herbicidům a jejich kombinacím.

Nejdůležitější choroby a škůdci

Vzcházející řepa je napadána maločlencem čárkovitým (vykusuje dírky na klíčcích a dělohách, na hypokotylu a kořínku vykusuje jamky, rostlinka se pak často zlomí a uhyne), larvami kovaříků (překusují kořínky a vyžírají tvořící se bulvy) a spálou řepy (zaškrcování kořene). Proti nim je vzcházející osivo částečně chráněno mořením. Mladou cukrovku napadají dřepčíci (vyžírají drobné otvory v listech, spodní pokožka přitom zůstává neporušena), květilka řepná (vyžírá parenchymatická pletiva v listech, čímž vznikají úzké chodbičky, později plošné miny). Během celé vegetace je řepa napadána mšicemi (sají na listech), následně jimi přenášenou žloutenkou řepy a mírným žloutnutím řepy, háďátkem řepným (napadené řepy mají celerovitou bulvu s velkým množstvím drobných kořínků), plísní řepnou (šedofialové mycelium na čepelích srdéčkových listů), skvrnatičkou řepnou (na vnějších listech tvoří 2 – 4mm velké šedohnědé skvrny červenofialově lemované), padlím řepným (bělavě moučnaté povlaky na obou stranách listů, především vnějších, listy žloutnou a odumírají). V poslední době je zvýšená pozornost řepařů věnována rizomanii. Projevuje se zmnožením vedlejších kořenů, hnědnutím cévních svazků, na listech se objevují žlutavé skvrny od žilek, listy vadnou.

V posledních letech se při pěstování cukrovky využívají fyziologicky aktivní látky. Hlavní pozornost je zaměřena na zlepšení biologické hodnoty osiva, regulace růstu a vývoje v průběhu vegetace s cílem zvýšit výnos a cukernatost. Snadněji lze těmito látkami ovlivnit ukazatele množství než jakosti sklizně.V současné době je registrován regulátor růstu Atonik a Rastim 30 DKV. Cukrovka se ošetřuje Atonikem v dávce 0,6l na hektar. Povolené přípravky se aplikují po vytvoření potřebné listové plochy, zpravidla od 3 – 6 listů do fáze zapojení rostlin v řádku. Lze je použít opakovaně, ve směsi s pesticidy i vybranými kapalnými hnojivy.

Sklizeň, sklizňová zralost, doba a způsob sklizně

Cukrovku začínáme zpravidla sklízet koncem září, resp. v první dekádě října, kdy je předpoklad vysoké technologické jakosti bulev, a ukončena by měla být do 15. listopadu. Za technologickou zralost považujeme takový stav, kdy cukrovka je vhodná ke zpracování a poměr cukrů k ecukrům je nejvýhodnější. Chrást řepy žloutne, rozklesává se.

Cukrovku sklízíme mechanizovaně, nejprve porost rozměříme na jednotlivé záhony. Bulvy jsou nejprve ořezány, následně vyorány z půdy, čištěny a ukládány do dopravního prostředku nebo do zásobníku. Sklízíme 1 až 6-řádkovými sklízeči jednofázově (ořezání a vyorání bulev včetně jejich naložení), dvoufázově (dva stroje - ořezání, vyorání a naložení) či třífázově (I. ořezání, II. vyorání a III. sbírání a nakládání bulev). Využíváme různých sklízečů firem Agrostroj Jičín, Kleine , Stoll, Tim . Juko, Moreau, Herriau, Holmer, Gilles, Barigelli, Ropa, Becker, Matrot atd. Současné sklízeče většinou vycházejí z předpokladu, že sklízený chrást bude určen k likvidaci rozmetáním po poli a jeho následným zaoráním. Sklizeň je u jednořádkových a dvouřádkových sklízečů výhradně založena na ukládání vyoraných a očištěných bulev do zásobníků, který je součástí sklízeče. V poslední době převládají šestiřádkové sklízeče se zásobníkem bulev. U některých je využívána tzv. dvoufázová posunutá sklizeň, založená na řádkování vyoraných bulev v jedné fázi a jejich následným sběrem. Z hlediska technologie sklizně lze očekávat, že se i nadále bude prosazovat jednofázová technologie s minimalizací přejezdů po poli. Bude proto převažovat zásobníkový systém.

Celkové sklizňové ztráty by neměly přesáhnout 5 – 10%. Ztráty při sklizni cukrovky vznikají špatným ořezáním , propadnutím bulev a jejich nevyoráním. Pro jejich omezení je nezbytné sklízeč seřídit, především správně nastavit výšku sřezu a dbát na minimální poškození bulev.
  

Cukrovku přechodně skladujeme na přícestných skládkách (na okraji pole, vhodnější je zpevněné složiště) nebo ji odvážíme na přejímací místo cukrovaru. Řepu vršíme příjmovým složištěm (například čistícím zařízením) nebo hydraulickým nakladačem. Výška hromad bývá v rozmezí 3 až 4 metry podle možnosti vršících strojů. V poslední době se bulvy před odvozem do cukrovaru nebo dlouhodobějším skladováním čistí pomocí čistících nakladačů (překlepávače).

Skladovací ztráty po sklizni a před jejím zpracováním v cukrovaru můžeme snížit využitím fyzikálních i chemických prostředků. Nejčastěji se při skladování cukrovky uplatňuje přirozené a umělé větrání. Účinek větrání spočívá v ochlazování vnitřního prostředí hromad, čímž se snižuje intenzita dýchání. Zvláště důležité je v prvních 3 až 5 dnech po sklizni, kdy řepa vykazuje maximální intenzitu dýchání. Lze využít pasivní větrání pomocí větracích kanálů a komínů nebo aktivní s nuceným oběhem vzduchu (zabudovat ventilátory). Účinek větrání snižuje podíl příměsí a nečistot na bulvách. Přirozené větrání řepy snižuje ztráty cukru o 20 až 30%. Při aktivním větrání jsou sníženy ztráty cukru o 45 až 80%. Běžné skladovací ztráty cukrovky jsou asi: cukernatost se denně sníží o 0,035%, ztráty na hmotnosti bulev 0,083% a průměrná denní ztráta cukru 0,191%. Při skladování cukrovky můžeme používat i chemické prostředky. Nejvyšší účinek a pozitivní požadované vlastnosti mají při jemném a rovnoměrném postřiku Fundazol 50 WP, suspenzní fungicidní přípravek obsahující 50% benomylu, vápenné mléko, dezinfekční prostředek s antisolárními vlastnostmi nebo kombinace vápenného mléka a chlórového vápna.

K nakládání bulev při jejich odvozu do cukrovaru jsou nejvhodnější jednoúčelové samojízdné nakladače (např. Kleine RL 210), protože pracují velmi šetrně a nepoškozují bulvy. Navíc tyto nakladače bulvy během cesty na korbu dopravního prostředku čistí. Prakticky poslední možností pěstitele jak ovlivnit kvalitu bulev před dodávkou do cukrovarů v rámci posklizňové úpravy sklizených bulev se týká snížení obsahu zeminy a příměsí v bulvách skladovaných na hromadách za použití čistících nakladačů (překlepávače). Tato skutečnost nabývá na významu zvláště za nepříznivých podmínek, kdy obsah zeminy může činit 30 – 70%. Snížením obsahu zeminy ve sklizených bulvách se snižují náklady na přepravu a odvoz ornice z pole. Použití strojů pro dodatečné odloučení minerálních příměsí je opodstatněné v případech, kdy čištění provádíme v časovém odstupu nejméně 7 dní, nejlépe však 14 dní, od termínu sklizně (vyorání bulev). Po 14 dnech skladování na polní skládce lze použitím čistícího nakladače odloučit 50 – 75% zeminy.