9.3 Cukrovka (Beta vulgaris ssp. esculenta var. altissima)

9.3.1 Biologie, růst a vývoj a požadavky na prostředí

Řepa je rostlina hospodářsky dvouletá. V prvním roce vegetace tvoří bulvu a listovou růžici. V prvním roce vegetace řepy jsou listy sestaveny v listové růžici na hlavě bulvy. Po vzejití vyrostou vstřícně postavené děložní lístky, které později odpadnou. Listy cukrovky mají silné řapíky, velmi zvlněnou čepel.

Ve druhém roce vegetace z osy srdéčka vyrůstá hlavní lodyha a z pupenů v úžlabí vedlejší lodyhy a na nich generativní orgány. Květ vytváří ve druhém roce vegetace, je cizosprašná, s obojakými květy, po 2 – 5 kvítcích pohromadě a tak vytvářejí klubíčko. Klubíčko je souborem nepravých plodů (kulovitých nažek), uzavřených ve ztvrdlém zaschlém okvětí. U odrůd s jednoklíčkovými klubíčky jsou květy oddělené a klubíčko má mírně zploštělý tvar, je čočkovitého tvaru. Semínko řepy je 1 až 2mm velké, hnědé barvy, ploché.

Bulva cukrovky je část rostliny bez listů (někdy se používá termín kořen) a tvoří ji:

•  hlava bulvy (epikotyl) - horní část bulvy, ze které vyrůstá růžice listů, hranici tvoří nejnižší věnec listových pupenů;
•  krk bulvy (hypokotyl) - část bulvy mezi hlavou a vlastním kořenem, která nenese listy ani kořeny;
•  vlastní kořen (radix) - spodní a největší část bulvy, ze které vyrůstají postranní kořínky, zejména v tzv. kořenové rýze.

Bulva je utvářena podle variet a typů odrůd. Tvar bulvy je vřetenovitý, protáhlý, má podobu kužele, jehož vrchní část a boky jsou ztlustlé. Délka a tvar vlastního kořene rozhodují o kvalitě mechanizované sklizně.

Z technologického hlediska rozdělujeme látky obsažené ve sklizených bulvách cukrovky na dřeň a řepnou šťávu. Řepnou dření se rozumí souhrn ve vodě nerozpustných látek. Zbytek tvoří řepná šťáva, tj. voda a v ní rozpuštěné látky. Řepná bulva obsahuje asi 76% vody a 24% sušiny. Zpracováním cukrovky v cukrovaru získáme v průměru 12,5% bílého cukru, 5,5% sušených řízků a 4,5% melasy. Pro hodnocení technologické jakosti cukrovky je nejdůležitější obsah sacharózy a melasotvorných látek. Sacharóza, běžně nazývaná cukr, dosahuje v cukrovce koncentrace v rozmezí 15 – 18%, maximálně 20 – 22%.

Požadavky na prostředí

Kvalitní řepařská půda má mít optimální strukturu a pórovitost, nízkou objemovou hmotnost (pod 1,45g.cm^-3) a nízký penetrační odpor půdy (max. 3,5MPa), příznivý vzdušný a vodní režim, neutrální až slabě alkalickou reakci s hodnotami pH 6,8 až 7,3; obsah kvalitního humusu nejlépe nad 2,5%. Těmto požadavkům odpovídají podmínky řepařské výrobní oblasti. Z bonitačních produkčních parametrů pro cukrovku vyjádřených výnosem bulev a utříděných podle hlavních půdně klimatických jednotek (HPJ) vyplývá, že nejvyšších výnosů se dosahuje v klimaregionech T3 (teplý, mírně vlhký) a T2 (teplý, mírně suchý), na půdních typech hnědozem (HM), černozem (ČM), illimerizovaná půda (luvizem) (IP) a nivní půda (fluvizem) (NP).

Za novou verzi rajonizace můžeme považovat vhodné využití tzv. bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), které poskytují mj. podrobnější informace o klimatických, půdních a reliéfových podmínkách území. Pro pěstování cukrovky vyhovuje v ČR 176 BPEJ. Podle nich si může každý pěstitel posoudit vhodnost jednotlivých pozemků pro pěstování cukrovky ve svém podniku (vysoké bodové ohodnocení představuje nejvhodnější půdy pro tuto plodinu). Pěstitel může na mapách BPEJ podle kódu příslušné parcely určit vhodnost podmínek k pěstování cukrovky.

Tab. 9.3.1 - 1 : Základní požadavky cukrovky na prostředí