Druhová pestrost, odrůdové zvláštnosti, rozdílné termíny a účel pěstování určují požadavky na vhodné stanoviště. Většině zelenin vyhovují středně těžké půdy. Lehčí půdy jsou vhodné pro rané zeleniny, mrkev s ohledem na snadnější mechanizovanou sklizeň, těžším půdám dáváme přednost u pozdních košťálovin, celeru, případně i cibule.
Pokud použijeme pro umístění zelenin rajonizaci podle výrobních typů a subtypů, pak kukuřičný výrobní typ nejlépe vyhovuje pěstování
teplomilných zelenin, jako jsou rajčata, okurky, paprika, melouny, lilek a tykve, nebo pro pěstování raných zelenin, kde můžeme využít včasnější nástup vegetace a menší nebezpečí pozdní jarních mrazíků. Řepařský výrobní typ vyhovuje většině zelenin. Mikroklimaticky příznivější oblasti v řepařském výrobním typu můžeme využít pro pěstování raných zelenin a zelenin teplomilných. Bramborářský výrobní typ je pro pěstování zeleniny nejméně vhodný, avšak s úspěchem zde můžeme, s ohledem na specifické podmínky, pěstovat mezidobý květák 
, další košťáloviny s kratší vegetační dobou, kde však dochází k posunu termínu sklizně do pozdějšího období, nebo kruhárenské zelí a další zeleniny s menšími požadavky na teplotu a vyššími požadavky na relativní vzdušnou vlhkost. Víceleté hodnocení výnosů v rozdílných výrobních typech můžeme pro příklad uvést u celeru, kde v kukuřičném výrobním typu byl ve srovnání s výnosem v řepařském výrobním typu (var. koef. 19,7%) dosažen výnos v průměru nižší o 19% (var. koef. výnosu 12,7%) a v bramborářském výrobním typu nižší o 48% (var. koef.14,5%). Přesnější vztahy bychom mohli odvodit při použití bonitačních půdně ekologických jednotek, neměli bychom však zapomenout na další vlivy, jako jsou zdroje vody pro závlahu, kontaminace půd a prostředí těžkými kovy a škodlivými exhaláty, vzdálenost spotřebního a odbytového centra aj.
Další podmínky již nehrají rozhodující roli, i když se výrazně podílejí na tvorbě hospodářského výnosu. Tím máme na mysli především úrodnost (kvalitu) půdy a srážkové a vlhkostní podmínky.
Možnosti úpravy pěstebních podmínek má i pěstitel zeleniny poměrně malé. Určité a časově náročné možnosti má v procesu zlepšování půd různými melioračními zásahy, finančně náročné možnosti má pěstitel použitím různých vegetačních krytů, které zlepšují teplotní podmínky, avšak ve většině případů nejsou ochranou proti mrazu, pokud nepoužijeme umělých zdrojů tepla. Do této kategorie patří, v současné době nejpoužívanější, přikrývání vysazených rostlin netkanou textilií , mulčování půdy aj.
Nejpoužívanější opatření ke zlepšení podmínek jsou doplňkové závlahy (různě konstruovaná postřikovací zařízení, kapkové závlahy, klimatizační závlahy, brázdový podmok, podpovrchové závlahy aj.). Doplňkové závlahy vyžadují nezávadné a dostatečně velké zdroje vody, určení optimálních dávek a termínů jejich aplikace a vhodné závlahové zařízení. Doplňkovou závlahu bychom měli respektovat nejen jako opatření ke zvýšení výnosů, ale především jako jejich významný stabilizační faktor. V některých případech se využívá jemná závlaha postřikem jako účinné opatření proti poškození rostlin mrazem.
