5.4.1 Pěstování ozimých obilnin

Ozimé formy obilnin jsou u nás v současné době převažující. Díky delší vegetační době ve srovnání s jarními formami mají ozimé obilniny větší časový prostor na tvorbu asimilačního aparátu a výnosotvorných prvků a dosahují vyššího výnosu. Ozimé formy jsou rozhodující při pěstování pšenice obecné, pšenice tvrdé, ječmene, žita (výhradně), tritikale (výhradně). Významným faktorem ovlivňujícím úspěšnost pěstování ozimých obilnin je přezimování porostů. Jednotlivé druhy a odrůdy mají různou schopnost čelit nepříznivým podmínkám během zimy a v předjaří. Těmto vlastnostem je nutné přizpůsobit agrotechnické zásahy. Přesto může docházet za extrémního průběhu počasí ke značným poškozením porostů obilnin, takže je nutné provést zjara i zaorání porostu a založení náhradního porostu s jařinou. Hlavní zásady pěstitelské technologie ozimých obilnin jsou pro jednotlivé druhy shodné nebo obdobné.

Předplodina

Výběr předplodiny pro jednotlivé obilní druhy ozimých obilnin je omezen termínem setí obilniny, resp. termínem sklizně předplodiny. Zařazení v osevních postupech může být po zlepšujících předplodinách – jetelovinách, okopaninách, luskovinách, případně i po olejninách, po kterých je zpravidla zařazována nejvýkonnější obilnina ozimá pšenice. Při vysokém zastoupení obilnin v osevních postupech (nad 50% orné půdy) často následuje obilnina po jiné obilnině. Tolerantnější k obilní předplodině je žito, tritikale a ozimý ječmen.

Zpracování půdy

Pracovní operace mezi sklizní předplodiny a setím se řídí délkou meziporostního období a zvolenou pěstitelskou technologií.

Běžný sled pracovních operací je: podmítka – orba – předseťová příprava půdy. Podmítka se provádí na hloubku 10 – 12cm ihned po uvolnění pozemku po předplodině. V případě krátkého meziporostního období se podmítka vynechává. Termín orby je závislý na dodržení doporučeného odstupu od setí (3 týdny), aby se půda slehla. Velmi důležité je ošetření povrchu půdy (urovnání oranice) současně s orbou nebo bezprostředně po ní, aby se zabránilo přeschnutí hrud pomocí různých drobících adaptérů . Hloubka orby je obvykle 18 – 22cm. Předseťová příprava půdy spočívá v prokypření povrchové vrstvy půdy, aby se vytvořily příznivé podmínky pro rovnoměrnou hloubku setí a dobré vzcházení rostlin. Provádí se těsně před setím kombinátory s několika různými pracovními orgány v jednom agregátu, případně smyky s bránami. Příprava půdy může být spojená se setím do jedné operace – aktivní brány, utužovací válec, secí stroj .

• Po zrninách (obilniny, luskoviny, olejniny) se s výhodou využívá delšího meziporostního období pro šetření půdní vláhy a pro boj s plevely zařazením podmítky.
• Po jetelovinách je půda více vysušená, takže odstup mezi orbou a setím může být až 4 – 5 týdnů. Při orbě se zpravidla používají předradličky pro lepší zaklopení posklizňových zbytků.
• Po pozdě sklizených plodinách – cukrovce a kukuřici – se omezuje hloubka zpracování půdy do 15cm. Odstup orby od setí bývá zkrácen ve snaze co nejdříve zasít (pšenici).
• Po bramborách zůstává půda kyprá, proto často stačí jen povrchové kypření půdy podmítači .

V případě nedostatku času nebo z úsporných důvodů lze provést tzv. minimalizaci zpracování půdy. Při minimalizaci je možné nahradit orbu mělčím zpracováním půdy, spojovat pracovní operace. Při delším meziporostním období lze zařadit jednou nebo opakovaně mělké zkypření půdy různými typy podmítačů nebo kombinátorů. Před setím předchází příprava půdy nebo se příprava půdy a setí provedou v jedné pracovní operaci. U některých technologií je zpracování půdy v jedné operaci se setím (secí exaktory a kultivátory). Hloubka zpracování půdy po obilninách, luskovinách, směskách, olejninách a jetelovinách se pohybuje do 15cm, po okopaninách mezi 10 – 12cm.

Setí do nezpracované půdy

Setm do nezpracovani půdy se u nás využívá jen ojediněle. Výhodou je časová, energeticka a ekonomicka úspora. Semena jsou ukladána do rýhy vzniklé za diskovými botkami pxímo do nezpracovani půdy. Předpokladem je malo posklizrových zbytků a nízký výskyt plevelů. Nevýhodou je snížená mineralizace a vltší výpar vody aj.

Setí

Termín setí je dán biologickými vlastnostmi druhů a odrůd ozimých obilnin a také termínem sklizně předplodiny. Při předčasných výsevech je nebezpečí přerůstání porostů a tím zvýšené riziko vymrznutí. Při opožděném výsevu po pozdě sklizených předplodinách (cukrovka, kukuřice) jsou porosty naopak slabé, často jen částečně vzešlé, které hůře odolávají nepříznivým podmínkám zimy a předjaří a nedávají předpoklad vysokého výnosu. Za sucha je vhodné po zasetí uválet pole rýhovanými válci, aby se podpořilo vzlínání vody k povrchu půdy (k vysetým obilkám).

Tab. 5.4.1 - 1 : Doporučené lhůty setí ozimých obilnin (*pouze hybridní odrůdy žita, údaj v závorce – rané výsevy).

Výsevek je doporučený počet klíčivých semen na m² nebo na ha pro danou odrůdu a podmínky. Čím je ranější termín setí a lepší podmínky, tím je nižší výsevek v rámci doporučeného intervalu. V}sevek je taki množství osiva v kg.ha^-1, kteri se vypočítá z doporuheného výsevku a osivov}ch hodnot (čistota, klíčivost osiva, HTZ). Ve zhorených podmínkách (špatná příprava půdy, sucho) se v}sevek zvyuje o 5  10 %.

Ozimi obilniny sejeme do hloubky 30  50mm. Hluboké setí vede k vytvoxení slabých a málo odnoených rostlin.

Pxezimování ozimých obilnin

Rostliny ozim}ch obilnin by měly ještě před nástupem zimy dobře zakořenit, částečně odnožit a vytvořit nízký trsovitý habitus. Stav před zimou ovlivňuje termín setí a vzcházení, rychlost růstu, druh a odrůda. U ozimého ječmene a ozimé pšenice je intenzivnější podzimní odnožení (3-5 odnoží na rostlině) podmínkou pro dobrý výnos. Velmi slabé porosty ozimých obilnin, tj. vzcházející nebo naopak bujné a přerostlé jsou náchylné na poškození během zimy. Před nástupem zimy a během ní by neměla být překročena III. etapa organogeneze vzrostného vrcholu, protože pak dochází k rychlému poklesu mrazuvzdornosti rostlin. Podobně omezená je schopnost rostlin odolávat nízkým teplotám při prudkých změnách teplot, kdy po teplejší periodě nastanou silné mrazy. Ukončení vegetace nastává při teplotách pod +5^oC.

Příčin úhynu rostlin během zimy a v předjaří je více a často se nepříznivé vlivy doplňují. Největší odolnost mrazům (mrazuvzdornost) má žito ozimé (až -25 i -30^oC), tritikale ozimé (až -20^oC), pšenice ozimá (-15 až -20^oC), ječmen ozimý (-12 až -15^oC). Velmi záleží na úrovni a době sněhové pokrývky, na odrůdě a na aktuálním stavu mrazuvzdornosti, který se během zimy mění. Dlouhou dobu ležící vrstva sněhu způsobuje úhyn rostlin vyležením. S tím souvisí výskyt plísně sněžné . Vymokání je nepříznivý vliv zatopení rostlin vodou, která se nemůže vsáknout. Vytahování rostlin nastává při kolísání teplot nad a pod bodem mrazu. Při objemových změnách v půdě se rostliny dostávají na povrch a přitom dochází k přetrhání kořínků.

Při větším poškození porostu je někdy nutné porost zaorat a provést urychleně náhradní osev jařinou. Kritické počty rostlin se odvozují od stupně odnožení: pšenice ozimá 350 – 400 odnoží na m², žito 300 – 350 odnoží, ječmen ozimý víceřadý 350 – 450 odnoží, dvouřadý 400 – 450 odnoží, tritikale 350 – 400 odnoží.

Tab. 5.4.1 - 2 : Doporučené výsevky ozimých obilnin - výsevek = počet klíčivých obilek na 1m2 (*populační odrůdy žita, **hybridní odrůdy žita).

Výživa a hnojení

Dávku hnojení fosforem, draslíkem a hořčíkem určujeme na základě rozborů půdy; dále se zohledňuje i půdní druh a produktivnost stanoviště (je charakterizována výnosovou úrovní obilnin v oblasti). Rozmetání těchto hnojiv provádíme většinou před zpracováním půdy – před podmítkou nebo před orbou. Dávky P₂O₅ se pohybují mezi 45 – 125kg.ha^-1, dávky K₂O mezi 50 – 200kg.ha^-1 a dávky MgO mezi 40 – 140kg.ha^-1.

Vápněním dosahujeme a udržujeme optimální půdní reakci (pH). Ozimé obilniny zpravidla nevyžadují přímé vápnění, i když je možno aplikovat vápenné hmoty před podmítkou nebo před orbou. Úpravu pH řešíme vždy v rámci celého osevního postupu.

Hnojení statkovými hnojivy se u obilnin zpravidla nepoužívá – využívají se nejčastěji k hnojení předplodin obilniny.

Hlavní živinou podporující nárůst biomasy je dusík. Dusík je v půdě pohyblivý a se vsakující se vodou se proplavuje do hlubších vrstev půdy, kde je pro rostliny hůře dostupný. Při vyšších jednorázových dávkách jsou značné ztráty dusíku a dochází ke kontaminaci spodních vod. Dávky dusíku vyšší než 50 – 60kg.ha^-1 je proto vhodné rozdělit.

Celkovou dávku dusíku určujeme podle předplodiny, průběhu počasí, stavu porostu a intenzity pěstitelské technologie. Orientační celkové dávky dusíku: pro pšenici ozimou 70 – 120kgN.ha^-1 (ŘO při střední intenzitě hnojení), ječmen ozimý a populační žito 60 – 90kgN.ha^-1, hybridní žito a tritikale 80 – 120kgN.ha^-1.

U ozimých obilnin rozlišujeme dávky dusíku podle období aplikace: základní, regenerační, produkční, pozdní.

Použití základní dávky dusíku před setím se již nedoporučuje, protože odběr živin rostlinami je na podzim malý a je nebezpečí ztrát dusíku.

Regenerační dávku dusíku aplikujeme v době, kdy rostliny začínají po zimě obnovovat růst (regenerovat). Tato dávka má význam pro vytvoření silných, dobře odnožených rostlin. Regeneračně hnojíme podle podmínek od konce února do poloviny března v dávce 30 – 40kgN.ha^-1. Pro regenerační dávky se používají pevná ledková (dusičnanová) hnojiva.

Produkční dávka má význam pro udržení vysoké produktivity porostu – počtu plodných stébel a počtu kvítků na vzrostném vrcholu. Produkční dávku aplikujeme počátkem sloupkování kapalnými hnojivy (DAM 390) v dávkách 40 – 50kgN.ha^-1.

Pozdní dávku používáme podle okolností. Je vhodná u potravinářské pšenice, u které zlepšuje mlynářko-pekařské vlastnosti zrna. Přihnojujeme v období od konce sloupkování (zvýšení HTZ) do metání (zvýšení obsahu N-látek v zrnu) v dávce cca 30kgN.ha^-1. Podmínkou účinnosti používaných ledkových hnojiv je dostatek srážek, dobrý zdravotní stav porostu. Kapalná hnojiva (DAM 390) se nepoužívají, protože jejich aplikace způsobuje v tomto období popálení rostlin. Poškození horních listů by znamenalo snížení výnosu i kvality zrna. Máme možnost využití foliárních hnojiv.

Regulátory růstu

Regulátory růstu jsou přípravky, jejichž účinné látky ovlivňují hladinu fytohormonů v rostlinách. Rostliny na ně reagují anatomickými a morfologickými změnami. V praxi se regulátory růstu u obilnin používají ve třech obdobích:

• pro zvýšení jistoty přezimování u intenzivně rostoucích porostů, u nichž je nebezpečí přerůstání na podzim. Regulátory růstu zpomalují růst a vývoj. Ošetřujeme ve fázi 3 – 4 listů.
• pro zahuštění porostů a vyrovnání odnoží na jaře. Ošetřením podporujeme tvorbu odnoží, ošetřujeme ve fázi 21 – 25 DC (odnožování).
• pro snížení rizika poléhání, kdy regulátor zkracuje a zesiluje internodia stébla. Ošetření je zpravidla během sloupkování.

Mechanické ošetření během vegetace

Při vytvoření půdního škraloupu na jaře vláčením provzdušňujeme povrchovou vrstvu půdy a podporujeme odnožování. Vláčíme až do fáze 3. – 4. listu.

Vytažené rostliny vlivem kolísání teplot v předjaří je nutné přitlačit do půdy válením nejlépe rýhovanými válci.

Podmínky ochrany rostlin proti škodlivým činitelům jsou uvedeny v následující kapitole „Pěstování jarních obilnin“.