Z více než 200 botanických druhů má u nás hlavní význam fazol obecný. Pěstuje se pro suchá semena 
nebo zelené lusky. Tento druh má dvě variety lišící se vlastnostmi lodyhy, fazol keříčkový a fazol popínavý. Kořenová soustava fazolu je v porovnání s dalšími luskovinami malá, z čehož pramení nároky plodiny na půdu a agrotechniku. Fazol je plodina teplomilná, značně citlivá na teploty pod bodem mrazu. Na zařazení v osevním sledu sice není náročný, ale nejlepšími předplodinami jsou hnojené okopaniny. Seje se později než jiné jarní plodiny, přibližně v polovině května (důležitá je teplota půdy). Výsevek činí 35 – 50 – 60 klíčivých semen na 1m2. Meziřádkovou kultivaci za vegetace umožňuje výsev do řádků vzdálených 0,4 – 0,5m. Účelné je očkování osiva.
Na rozdíl od ostatních luskovin vyžaduje fazol vyšší startovací dávku dusíku (20 – 80kgN.ha-1). Při hubení plevelů je dobré sladit opatření mechanická (plečkování) s aplikací herbicidů. Plečkovat lze až do počátku období kvetení.
Sklizeň fazolu na suchá semena ztěžuje nízká poloha lusků nad povrchem půdy (nízko na rostlině a značná délka lusků). Na malých plochách lze rostliny ručně vytrhávat a ukládat k doschnutí na sušáky nebo do řádků. Následuje výmlat. Na větších plochách se uplatní třífázová sklizeň, s podřezáváním rostlin v prvé fázi, shrnutím podřezaných řádků a po proschnutí se uskuteční sběr a výmlat.
