14.5 Pícní trávy

Další nejvýznamnější skupinou víceletých pícnin pěstovaných na orné půdě jsou pícní trávy, které mimo ornou půdu jsou důležitou složkou trvalých travních porostů (luk, pastvin a trávníků). Vyznačují se řadou předností, pro které se staly ve vlhčích oblastech na mělčích půdách hlavním zdrojem píce. Jsou vytrvalejší, snadněji regenerují, lépe snáší pastvu, dobře reagují na hnojení, snadněji se konzervují a při sklizni píce jsou menší ztráty krmných hodnot. Kořenovým systémem působí příznivě na půdu, obohacují ornici o humus, zabraňují erozi a vyplavování živin (zejména nitrátů) do spodních vrstev.

Víceleté trávy jsou morfologicky různorodější, vytvářejí čtyři typy výhonků: zkrácené sterilní výhonky tvoří pouze svazky přízemních listů, vyplňující nejnižší porostovou vrstvu a jsou cennou složkou pastevních porostů, sterilní stébelné výhonky vytvářejí pouze některé druhy trav, zejména s vyšším vzrůstem a jejich tvorba je geneticky fixována - tyto výhonky jsou vítanou složkou v sečných porostech. Stolony (nadzemní výběžky) naše kulturní trávy nevytvářejí a vyskytují se u nekulturních trav. Plodná stébla jsou nejvyššími výhonky zvyšující výnosy sečných porostů, nutné k reprodukci, ale na úkor kvality píce. Podíl plodných stébel je nepřímo úměrný k vytrvalosti druhu. Kořenový systém víceletých trav se vyznačuje mimořádnou sítí jemných adventivních kořenů. V povrchové vrstvě půdy do hloubky 100mm bývá 70 – 90% všech kořenů trav a pouze některé kořeny pronikají hlouběji (1 – 2m).

Trávy podle habitu se dělí na:

• Volně trsnaté trávy, které mají rychlý vývin, dobrou konkurenční schopnost, snadné semenářství, dobrou kvalitu a výnosovost, ale omezenou vytrvalost. Mezi volně trsnaté trávy patří z hospodářského hlediska trávy základní (5 kulturních druhů) a doplňkové (5 druhů).
• Hustě trsnaté trávy mají píci silně inkrustovanou, tvrdou a proto patří mezi plevelné druhy.
• Rhizomatické trávy (s podzemními oddenky) zahrnují kulturní druhy, ale i plevele. Mají pomalý vývin, obtížnější semenářství, jsou vytrvalé a používají se pro zakládání trvalých pastvin a luk.
• Stoloniferní trávy (s nadzemními výběžky) pro nízkou produkční a silnou konkurenční schopnost nepatří mezi kulturní trávy.

Z biologických vlastností jsou pro produkci píce nejdůležitější: rychlost vývinu, vytrvalost, odnožování a konkurenční schopnost. Rychlost vývinu je nepřímo úměrná vytrvalosti. Nejrychlejší vývin má jílek mnohokvětý, jílek vytrvalý a ovsík vyvýšený. Nejpomalejší vývin mají trávy rhizomatické a hustě trsnaté. Odnožování trav je podmíněno genetickými a druhovými vlastnostmi a vnějšími faktory. Důležité faktory pro intenzitu odnožování jsou dostatek živin (zejména N), vláhy, frekvence využití a včasně provedená seč. U většiny trav jsou dvě periody intenzivního odnožování - časně jarní před fází sloupkování a  na podzim. K výrobě píce se musí dusíkatým hnojením podpořit především jarní odnožování, k produkci osiva naopak podzimní. Z odnoží založených na podzim vznikají převážně plodná stébla, z jarních odnoží sterilní výhonky.

Ekologické požadavky - většina druhů víceletých trav se vyznačuje širokou stanovištní amplitudou. Pro travní kultury jsou vhodné oblasti s ročním úhrnem srážek nad 600 – 700mm. Mezi výslovně xerofilní (suchomilné) druhy patří úzkolisté kostřavy, kavyly aj. Z kulturních trav nejlépe vzdorují suchu ovsík vyvýšený, sveřep bezbranný, srha říznačka aj. Mezi význačné hygrofilní (vlhkomilné) druhy patří např. rákos obecný, chrastice rákosovitá. Z kulturních trav dočasnou záplavu snáší psárka luční, lipnice luční, bojínek luční, kostřava luční i červená. Kulturní trávy mají minimální nároky na ostatní půdní vlastnosti, neboť jsou ekologicky plastické a při dostatku vláhy a živin dávají dobré výnosy.

Pícninářské vlastnosti a kvalitu trav na rozdíl od jetelovin lze daleko účinněji ovlivnit agrotechnikou, především hnojením. Jako nejproduktivnější trávy lze označit srhu říznačku, jílek mnohokvětý, kostřavu rákosovitou, kostřavu luční a její hybridy, ovsík vyvýšený a bojínek luční. Kvalitu píce trav lze nejvýrazněji ovlivnit intenzitou hnojení a fenofází v době sklizně, kdežto druhové a odrůdové rozdíly jsou u kulturních trav podstatně menší. Nejvíce živin obsahují trávy před metáním a v době metání. Ve fázi květu klesá obsah živin, nadzemní hmota inkrustuje a přibývá ligninu a vlákniny. Důležitou pícninářskou vlastností je též chutnost píce trav .