Počáteční vývoj 
kukuřice je velmi pomalý a proto kukuřice v tomto období nekonkuruje rychle rostoucím plevelům. Kultivační nebo chemická opatření v počátečních fázích růstu musí směřovat jednoznačně k potlačení plevelů. Příznivě působí na růst rostlin plečkování, zejména na ulehlých a těžkých půdách. Musí být mělké, maximálně na hloubku výsevu. Po zapojení porostu kukuřice mizí nebezpečí zvýšené konkurence plevelů. Ochrana proti škůdcům spočívá zejména ve šlechtění na rezistenci. Vhodné je použití mořeného osiva proti chorobám a škůdcům.
Kukuřice příznivě reaguje na živiny v tzv. „staré půdní síle“. Živiny je schopna čerpat i z hlubších půdních horizontů. Naopak na přímé hnojení nereaguje porost příliš výrazně. Na 1t zrna průměrně odčerpá 25kgN; 3,5kgP; 16kgK. Celková dávka dusíku je 100 – 150kgN.ha-1. Dusíkem hnojíme před setím s následným zapravením alespoň na hloubku setí. Na lehčích půdách a při vyšších srážkách se doporučuje dávku dělit. Často používáme kejdu, která může být aplikována na jaře po zasetí i při meziřádkové kultivaci. V případě potřeby chemicky zasahujeme proti zavíječi kukuřičnému.
Kukuřice na zrno je fyziologicky zralá ke sklizni (žlutá zralost), když obsah sušiny v zrnu dosahuje hodnoty 60 – 62%. Zrno je tvrdé, lesklé, na bázi má načernalou vrstvu, která signalizuje ukončení ukládání živin. Sklizeň se provádí sklízecími mlátičkami, na nichž se musí provést různé úpravy, např. montáž adaptéru pro odlamování palic, montáž speciálního koše pro výmlat (pevnost, velké otvory), snížení otáček bubnu (13 – 17m.s-1) aj. Optimální vlhkost je do 30%. Při vyšší vlhkosti se začíná zvyšovat procento ztrát a poškození zrna a snižuje se výkonnost mlátičky. Vlhkost zrna by neměla překročit 40%.
Zrno po sklizni se musí buď vysušit na standardní vlhkost (14%) nebo se konzervuje při sklizňové vlhkosti. Sušení se provádí buď ohřívaným vzduchem nebo aktivním větráním. První způsob má výhodu v rychlosti, druhý v ekonomické nenáročnosti. Sušení celých palic se provádí zejména u osivové kukuřice a rovněž při využití na potravinářské účely. Další možností je konzervace bez přístupu vzduchu uvolňujícím se CO2 (vhodné při vysokých koncentracích hospodářských zvířat) nebo chemická konzervace.
