16 UKLÁDÁNÍ PŮDY DO KLIDU

Další metodou ukládání půdy do klidu půdy je tzv. úhorování. Jedná se buď o tzv. „černé“ úhory udržované pravidelnou kultivací několikrát v průběhu roku nebo obdobně chemicky totálními herbicidy v bezplevelném stavu. Chemické ošetřování úhoru stojí nyní ročně 1500 - 2500 Kč na hektar. Postřiky je nutno provádět v průběhu roku několikrát podle rozvoje zaplevelení a zejména podle vývinu a zrání jejich rozmnožovacích orgánů, aby nedošlo ke zvýšení jejich zásoby v půdě a rozšiřování na okolní plochy. Černý úhor navíc představuje zvýšené riziko eroze, znečištění podzemních i povrchových zdrojů vody a ani estetická stránka této metody není uspokojivá. Ponecháním takových ploch bez ošetření dojde postupně k samozatravnění. Jedná se však o dlouhodobý proces (10 - 12 let), při kterém dojde přirozenou sukcesí druhů k vytvoření porostu podobného lučnímu v daných podmínkách, avšak jen za předpokladu, že budou takové porosty pravidelně minimálně jedenkrát ročně sklízeny. Dlouhodobost procesu, značná rizika, zejména z hlediska šíření plevelů, ale i neuspokojivý vzhled krajiny jsou důvody, proč tuto metodu nemůžeme jako běžný způsob ukládání půdy do klidu připustit.

Největší uplatnění pravděpodobně najde zásevem založený zelený úhor, při jehož zakládání se bude vycházet z předpokládané délky trvání úhoru, ze způsobu jeho obhospodařování, z případné možnosti využití biomasy rostlin a samozřejmě z jeho půdoochranné a krajinotvorné funkce. Může se jednat o krátkodobé úhory na 1 - 3 roky vegetace, které mohou být součástí osevního postupu nebo střednědobé na 4 - 6 let. Cílem při tomto způsobu uložení půdy do klidu je založení porostu trav, jejich směsí, jetelovin nebo jetelovinotrav, který by neprodukoval nadměrné množství hmoty, pro niž není využití. Brzy po založení však musí být dostatečně zapojený a hustý po celou dobu své existence tak, aby zamezil nadměrnému zaplevelení. Konkurenční schopnost porostů je však většinou přímo úměrná produkci hmoty. Rychlost vývinu po zasetí je naopak nepřímo úměrná vytrvalosti. Je nutné řešit výběr vhodných druhů a využití vyprodukované biomasy. Výběr druhů záleží na konkrétních půdněklimatických podmínkách (je možno se orientovat podle převládajících porostových typů v dané oblasti) a na předpokládané době uložení půdy do klidu. Základem by měly být volně trsnaté trávy s rychlejším vývinem a alespoň průměrnou produkcí hmoty. Pěstování jetelovin nebo jetelovinotrav se raději vyvarujeme v oblastech, kde hrozí znečištění vod nitráty zejména po jejich zaorání. Jinak mají významný zúrodňující efekt a často i dobrou konkurenční schopnost. Ze sortimentu u nás používaných druhů lze vysévat jak tradiční pícní druhy trav a jetelovin, tak i netradiční, které byly vyšlechtěny pro jiné účely ( čičorka pestrá , sveřep samužníkovitý aj.). K založení tzv. „zeleného úhoru“ je třeba přistoupit plánovitě bezprostředně po ukončení pěstování běžných plodin pro potravinářské účely tak, aby nedošlo k zaplevelení pozemku. Pokud se na pozemku vyskytují vytrvalé plevele jako pcháč, pýr a pod., je třeba proti nim zasáhnout herbicidy před založením porostu, neboť by se v průběhu let neúměrně rozšířily.

Porosty víceletých pícnin pro účely ukládání půdy do klidu zakládáme obdobným způsobem, jako při pěstování na píci. Biomasu krycí plodiny je třeba po sklizni odklidit. Termíny a frekvenci sečí přizpůsobujeme stavu porostu – jeho výnosnosti, době zrání semen plevelů a pod. Podmínkou je alespoň jedna (případně dvě) sklizně ročně. Pokud nepočítáme s energetickým využitím sklizené biomasy, lze ji ponechat na pokose pokud možno rozdrcenou (mulč). V teplejších oblastech se hmota dobře rozkládá, k jejímu hromadění a následnému ovlivnění půdních podmínek může však dojít ve vyšších oblastech s nízkými průměrnými teplotami a kratší vegetační dobou. Mulč kromě toho, že umožňuje návrat živin do půdy navíc chrání její povrch před vodní a větrnou erozí, ovlivňuje také klíčení a vzcházení žádoucích (ale i plevelných) druhů v porostu. Proto je nutné způsob ošetřování resp. sklizní takových porostů uvážit dle konkrétní situace.

Období zrušení porostu a převedení půdy zpět do produkčního procesu je další důležitou etapou procesu uvádění půdy do klidu, kdy se rovněž rozhoduje o jeho úspěšnosti. Před zrušením porostu je třeba zvážit podmínky a míru zaplevelení pozemku. Porost lze buď zaorat , nebo chemicky zrušit totálním herbicidem a provést výsev následné plodiny s použitím některé minimalizační technologie. Bezprostřední výsev následné plodiny je důležitý pro využití živin uvolňujících se z odumřelé biomasy. Nesmí docházet k jejich proplavování do podzemních vod.

Z hlediska celospolečenské objednávky se ukládání půdy do klidu jakožto součást „údržby“ kulturního rázu krajiny a zachování přírodních zdrojů stává na trhu službou, která musí být zemědělcům hrazena. Uplatnění útlumových programů závisí v praxi na finanční podpoře zemědělců ze strany státu, tedy celé společnosti. V ČR řeší údržbu krajiny v tomto smyslu Nařízení vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, aktivit podílejících se na udržování krajiny; programy pomoci méně příznivým oblastem a uvádění půdy do klidu ve znění nařízení vlády č. 505/2001 Sb. Tato nařízení a související vyhlášky vycházejí ze zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství.

Posledním ze způsobů je možnost zatravnění orné půdy a jejího převedení do trvalých travních porostů. Jejich význam bude perspektivně vzrůstat především z hlediska nezastupitelných funkcí v tvorbě a ochraně životního prostředí. Všude tam, kde se intenzita zemědělské výroby redukuje, nabízí se kromě extenzívního pěstování travních porostů i využití ploch pro trávníky s různými speciálními účely (golfová hřiště aj.).