14.1 Význam a uplatnění pícnin

Pícninářství se zabývá výrobou kvalitních objemných krmiv z pícnin na orné půdě a  trvalých travních porostů . Především se jedná o dosažení vyšší koncentrace živin pro vysokoužitková zvířata. Musí odpovídat požadavkům zdravé výživy, především polygastrických zvířat a nutričně hodnotným živočišným produktům. Zahrnuje znalosti o pícninářské charakteristice, biologických vlastnostech, ekologických požadavcích, produkční schopnosti, kvalitě píce a pícninářském uplatnění hlavních pícnin, základech agrotechniky a pratotechniky, sklizně a využití píce, principy organizace pícninové základny pro plynulou a vyrovnanou výživu skotu, ekologické, ekonomické a energetické aspekty výroby objemných krmiv. Metody regulace tvorby výnosu píce a kvality rostlinné produkce v rozmanitých agroekologických podmínkách zohledňují takové technologické postupy, které jsou šetrné k životnímu prostředí a poskytují optimální energetický a ekonomický efekt. Z těchto hledisek se zabývá také pastevním využitím travních porostů, jejichž význam bude zejména v podhorských a horských oblastech postupně vzrůstat. Výčet by nebyl úplný bez tématiky semenářství pícnin včetně sestavování směsí, využití biopreparátů, využití kalů z čističek odpadních a průmyslových vod, řešení zájmových oblastí zdrojů pitné vody, produktivnosti pícních společenstev a fytocenologických vztahů.

Především však je pícninářství, jak bylo uvedeno, speciální úsek rostlinné výroby zabývající se pěstováním rostlin, které slouží k výživě hospodářských zvířat, zejména skotu. Je třeba si uvědomit, že pícniny nejsou finálním výrobkem, v rozhodující většině dojde k jejich zpeněžení až přes živočišné výrobky. Proto celková struktura ploch pícnin, jejich způsob pěstování, sklizeň a konzervace, musí být podřízena požadavkům zvířat, hlavně chovu skotu.    

Rozdělení pícnin

Víceleté pícniny na orné půdě představují jeteloviny, některé trávy, případně jejich směsky - jetelovinotrávy. Mnohé z nich se uplatňují v dočasných i trvalých travních porostech. Význam víceletých pícnin jako zdroje kvalitního krmiva i jako  zúrodňující složky osevních postupů se stále zvyšuje. Velmi cennou vlastností jetelovin, zejména vojtěšky v nížinných oblastech, je vysoká výnosová stabilita. Jetel luční poskytuje i na chudších půdách bramborářsko - ovesné výrobní oblasti s výnosově kratší vegetační dobou a nižšími teplotami prakticky stejné výnosy. Z víceletých pícnin především jeteloviny mají nezastupitelný význam nejen pro zvyšování úrodnosti půdy a produktivnosti osevních postupů (zvyšují a stabilizují výnos následných plodin), ale i z hlediska celkové bilance dusíku v zemědělské výrobě. Právě pro tyto vlastnosti bylo zavedení jetelovin do osevních postupů, jako významných obnovitelných zdrojů transformace slunečního záření, oprávněně považováno za jedno z nejblahodárnějších  počinů lidstva počátku 19. století. Z hlediska energetické efektivnosti je významné, že k vysoké produktivnosti nevyžadují dusíkaté hnojení, které u jiných nevikvovitých pícnin představuje až 70% celkových energetických vkladů. Hlízkové bakterie pracují mnohem efektivněji než nejefektivnější technologie výroby dusíkatých hnojiv. Oproti 80MJ na výrobu a využití 1kgN v průmyslových hnojivech je energetický vklad rostliny a bakterií na osvojení si  vzdušného dusíku zhruba poloviční.

V rámci víceletých pícnin na orné půdě je třeba podle půdně-klimatických podmínek maximálně uplatňovat monokultury jetelovin a v méně příznivých podmínkách především jetelotravní porosty, s vyšším podílem jetele lučního, vše s co možná nejdelším využitím bezplevelných hustých rovnoměrně zapojených porostů. Trávy, jako víceleté pícniny, mají na orné půdě v nížinných sušších polohách opodstatnění jen ve zvlášť zdůvodněných případech.

Pěstování některých víceletých pícnin na orné půdě může plnit i další významnou roli - prostředku k dočasné „konzervaci“ půdy, jako zálohy pro její budoucí intenzívní využití. V dohledné budoucnosti se počítá s jejich využitím k energetickým účelům v závislosti na řadě faktorů, mj. množství spalného tepla. Svůj velký význam mají v revitalizaci krajiny, ozeleňování výsypek, popílkovišť atd. Také použití pícních porostů na zelené hnojení s cílem alespoň udržet půdní úrodnost (mj. struktura, živiny v půdě) v době nedostatku organických hnojiv je na pořadu dne. V neposlední řadě mohou mít některé jeteloviny pěstované u nás význam také jako výchozí surovina pro výrobu přirozených pesticidů, biohnojiv, pro farmaceutický průmysl a podobně.

Jednoleté pícniny (obilniny, luskoviny, luskovinoobilní směsky, brukvovité, případně krmné okopaniny aj.) rozšiřují škálu a pestrost pícnin využitelných v krmných dávkách hospodářských zvířat. Společně s víceletými pícninami zajišťují plynulé zásobování hospodářských zvířat především konzervovanou, ale i čerstvou pící v průběhu celého vegetačního období od nejčasnějšího jara do nejpozdnějšího podzimu.

Travní porosty - louky a pastviny - mají celospolečensky významnou úlohu, která by měla spočívat v pravidelném využívání kvalitní píce. V našich podmínkách jde o sečné, pastevní či kombinované (lučně - pastevní) využití ploch. Na loukách a pastvinách se produkuje čerstvá zelená píce, která je směsí trav, jetelovin a ostatních dvouděložných bylin. Část této píce se konzervuje převážně pro zimní krmné období. V současné době se značný rozsah luk a pastvin nesklízí a nehnojí a výnosy silně poklesly.

Travní porosty mají vedle nesporného zemědělského významu i velmi důležité a nenahraditelné nevýrobní (mimoprodukční) funkce, které neustále nabývají na významu v souvislosti s nevhodnými hydrologickými poměry, s narušenými biologickými cykly v krajině apod.