Rychlejšímu vzcházení za sucha napomáhá válení pozemku po zasetí. Další mechanické ošetřování spočívá v udržování půdního povrchu v kyprém stavu (hypogeicky vzcházející luskoviny lze před vzejitím vláčet lehkými branami). Obtíže vznikají u luskovin epigeicky vzcházejících, které jsou velmi citlivé na půdní škraloup, nelze je však v této době vláčet. Škraloup lze rozrušovat pouze méně drastickým způsobem, např. válením lehkými ježkovými válci.
Po vzejití lze u hypogeicky vzcházejících luskovin hubit plevel mechanicky vláčením síťovými branami při výšce porostu 60 – 120mm. K nejmenšímu poškozování rostlin dochází při poklesu turgoru rostlinných pletiv tj. v poledních hodinách. Porosty zakládané v širších řádcích (300 – 500mm) lze po vzejití opakovaně plečkovat.
Redukce plevelů je založena především na chemických metodách. Základem jsou herbicidy preemergentní. Při nedostatečném účinku lze ve výšce porostu 60 – 120mm aplikovat herbicidy postemergentní. Využití postemergentních herbicidů je sice spojeno s určitým rizikem poškození kulturní rostliny, ale umožňuje účinněji směřovat ochranu na konkrétní spektrum plevelů.
Ochrana proti chorobám spočívá ve výsevu kvalitního, zdravého a zpravidla namořeného osiva. Zdravotní stav lze ovlivnit i volbou vhodných odolných odrůd, správným osevním postupem, výběrem pozemku a dodržením výsevku a termínu setí.
Proti škůdcům lze použít chemické přípravky, ale základem je rovněž správná agrotechnika (termín setí, osevní postup). K hlavním škůdcům luskovin náleží: listopas čárkovaný, obaleči, kyjatka hrachová, třásněnky a zrnokaz. 
