4.1 Úvod

Život člověka je od samého počátku jeho existence velmi těsně spjat s existencí rostlin. V dobách, kdy byl lovcem zvěře a živil se především masitou potravou a žil většinou pod ochranou lesů, vytvářel si svůj vztah k rostlinám vcelku náhodně. Sbíral plody či semena planých rostlin, vyhrabával ze země dužnaté kořeny, hlízy a cibulky. Sloužily mu jednak jako velmi chutný doplněk potravy a zdroj základních životních potřeb v období, kdy měl nedostatek masa, a jednak jako i lovec pudově cítil, že si potřebuje skladbu potravy zpestřit a doplnit o látky, které jeho tělo vyžaduje a které nachází v rostlinách.

Rostliny, kteri člověk dnes pěstuje, změnily zcela pyvodní tvářnost Země. Byly rozmnoeny do obrovskiho počtu jedinců, šlechtěním dosáhly nesmírné variability a s postupn}m poznáním a rozvojem zakonů genetiky a lechtění i se zdokonalovaním agrotechniky se neustale zvyoval počet pěstovaných kulturních plodin, kteri nakonec opanovaly nejvltší část povrchu Země schopného kultivace. Činnost zemědělců tak v historii člověka výrazně zasáhla do vzhledu naší planety – člověk přeměnil velké části zemského povrchu podle své vůle a pro svou potřebu. Lidé, kteří během uplynulých tisíciletí poznávali vlastnosti rostlin a získali rozsáhlé zkušenosti s jejich pěstováním, se i dnes sami nadále tvůrčím způsobem podílejí na zlepšení jejich vlastností.

V rostlinné říší je známo asi 300000 druhů rostlin, z nich se pěstuje asi 2300 druhů. V polních kulturách se jich využívá ale jen nepatrná část přibližně 100 druhů. V současné době je přes 80% potravin zajišťováno pěstováním pouhých 11 druhů (např. kukuřice, pšenice, rýže, cukrová třtina, sója, hrách , brambory, cukrová řepa, bavlník ). V rostlinné říši tedy převládají v přirozených formách planě rostoucí druhy, z nichž některé člověk využívá pro jejich specificki látky. Pod pojmem kulturnm rostliny rozummme ty druhy rostlin, kteri člověk záměrně vybíral, pravidelnl zakládal jejich populace, oetřoval, sbíral plody a rozmnooval je. Rozeznaváme pěstování kulturních rostlin na poli (polnm plodiny), v sadech (ovocni dřeviny a keře), v zahradach (zahradnm plodiny), ve vinohradech (vinna réva), na přirozených a uměle zakládaných loukách a pastvinach (luční plodiny) a v lesnmch společenstvech (lesní dřeviny).

Kulturní rostliny dnes zajišťují převážnou část potřeb lidí a hospodářských zvířat. Na rozdíl od planých forem mohou pouze kulturní plodiny – cílevědomě pěstované v systematicky obdělávaných kulturách na polích, plantážích, zahradách a sadech, při jejich střídání, pečlivém zpracování půdy, hnojení, setí a ošetřování – zdárně vyrůstat a poskytovat své hodnoty v dostatečném množství a kvalitě.

Nároky druhů a jejich biologické vlastnosti byly podnětem k vytvoření mnohých systémů rozdělení rostlinných druhů zemědělských plodin. Nejběžněji využívané členění rostlin vychází z botanického třídění (podle systematického zařazení příslušných druhů), podle chemických látek ve sklízených produktech, podle morfologické struktury výnosu atd.. U kulturních plodin je ale řada dalších výhodnějších způsobů dělení rostlin. Nejpoužívanější členění je založeno na vlastnostech sklízených produktů s případným přihlédnutím k technologii pěstování.