7.4.3 Technologie pěstování

Příprava půdy, hnojení, výsev

Zpracování půdy, předseťová příprava a setí musí vytvořit optimální podmínky pro maximální vzcházivost máku jeho ochranu před zaplevelením, přičemž musí respektovat rezidua po předcházejících herbicidech. V současné době se používají tři způsoby zakládání porostu máku, které jsou založeny na: orbě, hlubším kypření půdy bez obracení ornice a minimalizaci (která vyúsťuje až přímým setím do nezpracované půdy). S jarní předseťovou přípravou půdy by se nemělo otálet, důležité je, aby povrch půdy byl dostatečně oschlý. Předseťová příprava půdy má být jednoduchá a měla by vytvořit mělké seťové lůžku. Půdu stačí připravit dvojím vláčením branami. Použití kombinátoru je vhodné pouze na těžších půdách. Pro jarní přípravu půdy je vhodné použít i radličkové nářadí a stroje s aktivním pohonem (vibrační brány, rotační brány aj.), a to buď samostatně nebo v kombinaci se secím strojem. Příprava půdy těmito stroji by neměla být příliš intenzivní, neboť hrozí nebezpečí následného vytvoření půdního škraloupu.

Mák se řadí k náročným plodinám na hnojení, protože má menší schopnost přijímat živiny než většina pěstovaných plodin. Hlavní živinou limitující výnos je fosfor (špatná osvojovací schopnost) a mnohdy také vápník, hořčík a dusík. Jejich nedostatek je častým případem omezeného využití ostatních přijatých živin a složek důležitých ve výživě této plodiny. Významným a často podceňovaným činitelem ve výživě máku je půdní reakce (opt. pH je 6,2 – 6,8). Zvýšené nároky máku na výživu dusíkem začínají záhy po vzejití a trvají do vytvoření květních základů. Dusíkem se hnojí nejčastěji jednorázově po zasetí. Často se aplikuje dusík v kapalné formě po zasetí, nejčastěji s preemergentním herbicidem. Pokud se hnojí pevnou formou dusíku, pak pro snížení příjmu kadmia upxednostňujeme ledek vapenatý (LV) před ledkem amono-vapenatým (LAV). Ledky hnojmme krátce po vzejitm, aby se iviny dostaly do pydního roztoku v optimalním termínu. Dávka dusíku by neměla překročit 70kgN.ha^-1. Ve v}živě máku se významně uplatňují také stopovi prvky. Mak je náročnou plodinou na bsr (hlavně při vývinu květních základů), molybden a zinek. Hnojm se listovými hnojivy za vegetace, ktera vedle základních živin obsahují i stopové prvky (např. CAMPOFORT, WUXAL).

Výsev máku by měl ihned navazovat na přípravu seťového lůžka. Správně připravené seťové lůžko má umožnit secí botce uložit osivo na dno rýhy tak, aby bylo v kontaktu s kapilární vodou. Vzhledem k malé velikosti semínka máku je kvalitní příprava seťového lůžka základním předpokladem úspěšného vzejití porostu. Za optimální je považována meziřádková vzdálenost 75 až 150mm, někdy až 250mm při dodržení výsevku 0,8 – 1,2kg.ha^-1, tj. dosažení 50 – 70 rostlin na m². Hloubka setí je velmi významným faktorem, který ovlivňuje vzcházení máku, a měla by se pohybovat od 0,5 do 1cm. Mák vyžaduje ranou setbu, doporučuje se proto vysévat nejpozději do konce dubna (optimálně v únoru až březnu).

Ochrana a ošetřování za vegetace

Mezi významné plevele v máku patří merlíky a laskavce, jejichž semena se z máku špatně čistí a snižují tak technologickou kvalitu sklizeného semene máku, což se negativně projeví v konečném důsledku i na ceně. Herbicidy lze aplikovat před setím, preemergentmě nebo postemergentně (např. SYNCURAN, LENTAGRAN). Nejčastěji se aplikují herbicidy dvakrát za vegetaci (tj. preemergentně a pak postemergentnl). Aplikace postemergentnmch herbicidy v porostech maku je moná jen za podmmnky přítomnosti voskovi vrstvičky na listech maku. Fytotoxicita nlkterých herbicidy omezuje jejich pouití v porostech maku. Větší pozornost je proto potxeba věnovat správnému termínu aplikace, koncentraci a pxesné aplikaci přípravků.

Choroby způsobují ztráty u máku zpravidla v letech, kdy mají optimální podmínky pro svůj vývoj. Původci chorob snižují výnos a kvalitu sklizeného semene i makoviny. Z chorob se vyskytují především: helmintosporióza, plíseň maková, plíseň šedá, padlí aj. K preventivním opatřením patří: správné střídání plodin, zapravení posklizňových zbytků máku do půdy a dostatečná ochrana proti plevelným druhům máku v předplodinách. Proti houbovým chorobám lze aplikovat fungicidy (např. ROVRAL, DISCUS).

Škodlivé výskyty škůdců na máku podporují: příznivé povětrnostní podmínky pro jejich vývoj, nedodržování zásad střídání plodin a málo účinná ochrana proti plevelným druhům máku v předplodinách. K nejzávažnějším škůdcům máku patří: krytonosec kořenový, krytonosec makovicový, mšice maková a nově ve větším rozsahu žlabatka stonková. V případě výskytu škůdcům se aplikují insekticidy (např. NURELLE, PIRIMOR).