6.2.2 Morfologická stavba rostlin, vztah k agrotechnice

Kořenový systém - základem kořenového systému luskovin je kulový kořen. Charakter kořenové soustavy ovlivňuje nároky jednotlivých druhů na půdu i na agrotechniku.

Rozlišujeme tři základní skupiny luskovin:

• Druhy hluboko kořenící, s málo větveným kulovým kořenem. Vyznačují se vysokou schopností příjmu živin z větších půdních hloubek (lupiny).
• Druhy s mohutným, více rozvětveným kulovým kořenem, avšak kratším než u první skupiny. Vyznačují se velmi dobrým příjmem živin z půdy ( hrách, bob obecný , vikve, cizrna a částečně čočka).
• Mělce kořenící druhy, se slabě vyvinutou kořenovou soustavou ( fazol, sója).

Lodyha - charakter lodyhy ovlivňuje pěstební technologie a sklizeň: přímá, nepoléhavá lodyha: bob obecný , lupiny , keříčkové formy fazolu obecného , sója .

• Přímá, málo pevná lodyha: čočka , cizrna .
• Lodyha vystoupavá, která na bázi poléhá, ale generativní část rostliny je vzpřímená (podklesnutí porostu): intermediární odrůdy hrachu setého.
• Lodyha poléhavá, působící největší potíže při sklizni: peluška, vikve. Pěstování těchto luskovin je často vázáno na využívání podpůrných plodin ( oves , hořčice bílá ).

Plod (lusk) - sestává ze dvou chlopní, jejichž negativním znakem je náchylnost k pukání. Větší odolnost k pukání má čočka, cizrna, sója a některé formy fazolu a lupin. Anatomická stavba lusků ovlivňuje jejich využití jako zeleniny ke konzumaci zelených lusků. Ta je možná jen u druhů a variet bez pergamenové blány (některé odrůdy fazolu, hrách cukrový).

Semena - největší podíl semen tvoří dělohy (u hrachu 90 – 93%), na osemení připadá 6 – 8,4% a na vlastní embryo 0,9 – 1,3%. S anatomickou stavbou osemení souvisí výskyt tvrdých semen, která špatně bobtnají v důsledku jeho nepropustnosti pro vodu.Tato vlastnost se nepříznivě projevuje při klíčení a vaření.