2.3.2 Obecné zásady množení osiv a sadby

Základem pro produkci kvalitního osiva je kvalita výchozího materiálu používaného pro založení množitelských porostů. Jakékoliv nedostatky tohoto výchozího materiálu se mnohonásobně projeví u osiv z něj vyrobených. Kvalita výchozího materiálu pro založení množitelských porostů je dána semenářským zákonem a vyhláškou.

Předpokladem úspěšné produkce osiv je precizní zvládnutí běžné pěstitelské agrotechniky při produkci merkantilu.

Z tohoto hlediska můžeme plodiny rozdělit do tří skupin, podle shodnosti běžné agrotechniky s agrotechnikou semenářskou:

• Plodiny s prakticky shodnou agrotechnikou – druhy pěstované na semeno jako jsou obilniny, luskoviny a olejniny.
• Plodiny s malými odlišnostmi – přadný len a brambory.
• Plodiny mající odlišnou semenářskou agrotechniku – semenné okopaniny a pícniny.

Dalším důležitým předpokladem je výběr vhodných klimatických podmínek pro množení osiva (makrorajonizace). Výsledná kvalita je ovlivňována vnějšími klimatickými vlivy, zejména průběhem počasí v době tvorby a dozrávání semen. Suché a teplé počasí v době dozrávání působí příznivě na kvalitu osiva. Naopak příliš vysoké teploty v době kvetení mohou způsobovat zasychání blizen a horší oplodnění. Na základě požadavků jednotlivých plodin na různé klimatické podmínky je tedy nutné optimálně zvolit oblast pro jejich mnoení, která se ovem nemusí shodovat s oblastm pro produkci merkantilu. Typick}m příkladem je řepa cukrovka, u kteri bylo mnoení osiv prakticky zplně přesunuto do přímořských oblastí, podobně jako u některých zeleninov}ch druhů (mrkev, petrel). V}běr oblasti mnoení je důležitý i z hlediska ekonomickiho, v lepích podmínkách je obvykle dosahovano větší výtěžnosti vyčištěných a vytříděných semen a je zde i mení náročnost na agrotechnická opatření.

Obecně je možné říci, že kvalitní osivo se „dělá“ na poli. Pokud se v této pěstitelské fázi cokoliv zanedbá, následné posklizňové úpravy již tuto kvalitu nemohou o mnoho zlepšit. Při zakládání a obhospodařování množitelského porostu je tedy důležité dodržet některé základní principy:

Výběr pozemku

Při výběru pozemku dbáme na to, abychom vybrali pozemek s co nejvhodnějšími fyzikálními vlastnostmi, s přiměřenou zásobou humusu a živin. Vyhýbáme se pozemkům půdně a výživově nevyrovnaným, zcela nevhodné jsou pozemky silně zaplevelené, zejména pleveli, které se z osiva obtížně odstraňují. Při rozhodování o výběru hraje důležitou roli i poloha pozemku (mikrorajonizace), tzn. nejlépe jižní expozice, negativní jsou pozemky zamokřené a pozemky v mrazových kotlinách. Z hlediska opylení jsou vhodné pozemky s dostatehným prouděním vzduchu, zejmina u větrosnubných. Při volbě pozemku zjiťujeme odpovmdající prostorovou nebo hasovou izolaci od dalích porostů stejného druhu, je-li u mnoeného druhu vyadována.

Dyležitý je také v}běr předplodiny, nutnostm (danou vyhlaškou) je dodrení minimálního časového odstupu od stejni plodiny v osevnmm postupu pro omezenm výskytu chorob a kůdců nebo neádoucích druhových či odrůdových příměsí.

Příprava půdy a hnojení

Při přípravě půdy se snažíme dodržet všechny obecně platné zásady pro přípravu půdy, důležitá je však větší preciznost pro vytvoření co možná nejoptimálnějších podmínek pro výsev.

Množitelské porosty hnojíme podle rozborů půdy. Optimální půdní reakce pH je mezi 6 – 7. Hnojení dusíkem musí být přiměřené a zejména vyvážené v poměru s fosforem a draslíkem. Nadbytek dusíku způsobuje tvorbu méně pevných pletiv a rostliny často poléhají, dozrávají snižuje se tvorba generativních orgánů na úkor produkce biomasy, rostliny později přecházejí do generativní fáze a semena později . Fosfor je důležitý hlavně pro tvorbu květních orgánů a při tvorbě semen, nedostatek se projevuje sníženou násadou květů, omezením tvorby pylu, takže oplodnění je horší a semena se nerovnoměrně vyvíjejí. Nedostatek draslíku působí na růst rostlin, internodia jsou kratší. Vápník ovlivňuje příjem základních živin a upravuje pH v půdě, hořčík napomáhá příznivě tvorbě semen a při jeho nedostatku rostliny prakticky zastavují růst.

Setí

Semenářské porosty mají být dobře založené, přehoustlé porosty snadněji poléhají a více trpí chorobami a škůdci, nasazení generativních orgánů je nevyrovnané, s vyšším podílem zadinovitých zrn při sklizni. Naopak řídké porosty se zpravidla rychleji zaplevelují. Rovnoměrný, stejně hluboký výsev zajistí založení uniformního porostu, zejména s ohledem na stejnoměrný vývoj a jednotné zrání. Pokud je to možné, volíme směr řádků sever-jih z důvodu jejich rovnoměrného a maximálního osvětlení. Speciální organizaci porostu vyžaduje například množení hybridních odrůd, kdy je třeba zajistit soulad kvetení mateřských a otcovských komponent a obvykle jejich oddělenou sklizeň.

Ochrana porostů proti škodlivým činitelům

U ochrany semenářských porostů je daleko více nutné sledovat stav porostu a reagovat na jeho aktuální potřeby. Zvlášť důležitá je regulace zaplevelení a zabránění rozvoji zejména těch plevelů, které jsou z osiva při finální úpravě obtížně odstranitelné. Je také třeba omezit rozvoj chorob a škůdců v porostu do té míry, abychom mohli sklidit semena v co nejvyšší kvalitě. Kriteria jsou dány pravidly uznávání množitelských porostů, kde je definováno, které plevele, choroby a škůdci se smí či nesmí v porostu vyskytovat; obdobná pravidla platí i pro uznávání rozmnožovacího materiálu.