Lupiny mají mohutný kořenový systém a proto má jejich pěstování specifický význam. Dobře snáší pěstování na méně úrodných půdách. Cenná je jejich předplodinová hodnota (jsou výbornými přerušovači) i to, že jim převážně vyhovují kyselé půdy, s nízkým pH. Šlechtěním byly získány bezalkaloidní odrůdy, jejichž pěstování je však problémové, neboť jsou více náchylné k chorobám. Pro vyšší polohy může být problematická poměrně dlouhá vegetační doba. Lupiny mají vysoký obsah bílkovin (28 – 48% v závislosti na botanickém druhu, odrůdě a pěstebních podmínkách) a v našich podmínkách mohou představovat výbornou náhradu za sóju.
Pozornost pěstitelů je zaměřena na lupinu bílou 
a lupinu žlutou . S ohledem na epigeické vzcházení se vysévají mělce do hloubky 30 – 50mm, výsevkem 40 – 80 klíčivých semen na m2. Sejí se zpravidla do úzkých řádků (150 – 250mm). Lupina se sklízí stejně jako porosty bobu koňského.
