Ovocnictví patří mezi aplikované biologické vědy. Na rozdíl od polních plodin se sklizně často dostavují až po několika letech. Další složitost spočívá v tom, že nejprve je třeba vypěstovat výsadbový materiál (stromky nebo keře) a teprve pak jej sázet na trvalé stanoviště. Ovocné rostliny mají také odlišné způsoby agrotechniky se specifickou přípravou půdy, pravidelným tvarováním a řezem koruny, zmlazováním atd. Reakce stromu na ošetření se obvykle neprojeví hned, ale až za delší dobu. Každé nevhodné opatření nebo chyba mají za následek snížení výnosu.
Cílem je sladit všechna agroopatření k vyšším, současně však pravidelným a jakostním sklizním.
Pěstování ovoce je součástí rostlinné výroby. Má velký význam zdravotní, národohospodářský i estetický. Ovocné rostliny pěstujeme hlavně pro jejich plody, které nazýváme ovocem.
Ovocnictví se při profesionálním přístupu, odborném vedení a důsledné péči významně podílí na rentabilitě podniku 
. Zabývá se složitou problematikou vytrvalých plodin nejrůznějších druhů (od bylin, polokeřů, keřů až po stromy).
Ovocnictví jako předmět má čtyři součásti:
-
Školkařství, zahrnující semenářství, jehož cílem je produkce zdravého osiva ovocných dřevin, dále podnožářství s výrobou podnoží jako mezičlánku k vypěstování ovocných stromků ušlechtilých odrůd ovoce, a konečně vlastní školkařství, které produkuje ovocné výpěstky (keře nebo stromky) pro zakládání sadů na trvalém stanovišti. Školkařství je obvykle samostatnou hospodářskou jednotkou. Požadavky na výsadbový materiál jsou dány Zákonem o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin.
-
Ovocnářství, kterým rozumíme vlastní pěstování ovocných rostlin na konečném (trvalém) stanovišti. Jde o víceletou kulturu. Životnost ovocných sadů se pohybuje od 6 do 30 let (podle druhu, použité podnože a sponu výsadby), u extenzivních vyšších kmenných tvarů (třešeň, ořešák) na semenných podnožích 40 až 50 let. Mezi ovocné rostliny počítáme i jahodník jako jedinou bylinu mezi ovocnými plodinami. Její produkční pěstování na daném stanovišti trvá obvykle 1 až 2 (3) roky. Ovocnářství soustřeďuje několik vědních disciplín (péče o půdu, systémy pěstování, tvarování a řez ovocných dřevin, výživa a hnojení, závlaha, ochrana před chorobami, škůdci a plevely, sklizeň, třídění a skladování ovoce, ekonomiku jednotlivých operací, marketing apod.).
-
Pomologie studuje jednotlivé odrůdy ovocných rostlin především podle morfologických znaků a vlastností odrůd, z hlediska hospodářského významu odrůdy, rajonizace sortimentu do nejlepších podmínek atd. U mnoha odrůd ovoce (zejména jablek, hrušek, broskví a meruněk) probíhá pravidelné organoleptické hodnocení, zaměřené na chuťové vlastnosti, konzistenci dužniny, barvu slupky, atraktivnost plodů a další vlastnosti. Výsledky těchto degustací v různých místech a podle doby zrání usměrňují výběr odrůdy především z hlediska její předpokládané realizace na trhu.
-
Šlechtění má za cíl buď zachovat a zdokonalovat vlastnosti stávající odrůdy nebo jejího klonu výběrem (selekcí) nejkvalitnější ho, výkonného množitelského materiálu (udržovací šlechtění), anebo získat zcela novou kvalitu vzájemným křížením (hybridizací) vytypovaných odrůd ovoce, u nichž je větší pravděpodobnost předávat dobré vlastnosti na potomstvo (novošlechtění). Tato činnost probíhá obvykle v úzce specializovaných pracovištích, jako jsou výzkumné ústavy, šlechtitelské stanice, univerzity), existují však i úspěšní soukromí šlechtitelé původních odrůd (u nás hlavně jabloní, broskvoní a angreštu). Nová odrůda může vzniknout i jako nahodilý semenáč v přírodě a spontánními nebo záměrnými (cílenými) mutacemi. Autorství u vyšlechtěné odrůdy je nutné v plném rozsahu respektovat. Šlechtitel má právo rozhodovat o tom, komu svěří komerční množení sadby jím vyšlechtěné odrůdy na základě licenční smlouvy. Mnoho nových odrůd je takto právně chráněno.
Hlavním úkolem našeho ovocnářství je vypěstovat a realizovat na trhu kvalitní ovoce mírného pásma, aby byly uspokojeny potřeby zákazníků a zajištěna konkurenceschopnost a rentabilita odvětví. Předpokládá to důslednou rajonizaci podle ovocných druhů resp. odrůd do pokud možno nejvhodnějších lokalit s příznivými klimaticko-půdními podmínkami.
Produkce konzumního ovoce pochází u nás především z intenzivních ovocných sadů. Přesto se, na rozdíl od jiných zemí, nepodílí rozhodující měrou na spotřebě. Pro spotřebu ovoce v České republice je zatím typické samozásobení produkty z vlastních sadů a zahrad. Odhaduje se, že podíl samozásobení na spotřebě ovoce mírného pásma dosahuje téměř 60%, i když postupně klesá.
Spotřeba ovoce na jednoho obyvatele v ČR (okolo 75 kilogramů) se pohybuje pod evropským průměrem (v některých zemích přesahuje 100 kilogramů).
V mezinárodním obchodu je důležité respektování mezinárodních norem. Z dohody o přidružení ČR k Evropské unii vyplývá mimo jiné i povinnost sbližování a postupná harmonizace právních předpisů, technických pravidel a norem týkajících se čerstvého ovoce s předpisy a normami EU. Každá norma EU musí být respektována na všech stupních obchodu.
