5.9 Ostatní obilniny

5.9.1 Žito seté (Secale cereale L.)

Význam

Pěstitelské plochy žita ve druhé polovině 20.století výrazně poklesly díky malým přírůstkům hektarových výnosů zrna oproti pšenici a ječmeni a také díky nižší rozmanitostí užití žita jako suroviny. Omezené využití jen na chlebové pečivo a menší vhodnost k pekařské velkovýrobní technologii v porovnání s pšenicí způsobily snížení spotřeby žitné mouky. Menší část produkce se zpracovává na výrobu lihovin. Umělou infekcí houbou paličkovice nachová v době květu vybraných porostů žita se získává námel (obsah alkaloidů) pro farmaceutický průmysl.

Ke krmným účelům se používá zrno, které nesplňuje kriteria potravinářské jakosti. Do krmných směsí se přidává jen malý podíl, protože má některé nepříznivé dietetické účinky. Porosty žita se uplatňují i jako první jarní pícní plodina sklízená na zelené krmení, i když se jedná o velmi krátké období, protože fytomasa rychle stárne.

Tab. 5.9.1 - 1 : Chemické složení zrna žita (%)

Tab. 5.9.1 - 2 : Vývoj ploch a sklizní žita v ČR (Pramen ČSÚ)

Biologické a pěstitelské požadavky

Žito se u nás pěstuje pouze v ozimé formě. V posledních letech se začínají také pěstovat hybridní odrůdy žita, u nichž se osivo získává křížením vhodných rodičovských komponentů. Zvýšený výnosový efekt se udržuje jen v prvním roce po křížení, proto se zrno z provozních ploch nemůže využít jako osivo. U ozimého žita jsou pěstovány hybridní odrůdy (Rapid, Marder, Locarno) a klasické populační odrůdy (Daňkovské nové, Albedo).

Žito má dobře vyvinutou kořenovou soustavu a zvýšenou schopnost přijímat živiny, takže je méně náročné na půdní podmínky než pšenice. Snáší lehké i kyselejší půdy s nižší zásobou živin, ale lze ho pěstovat i na středně těžkých půdách, kde je výnosnější. Vláhové podmínky významně ovlivňují výnosy, zejména na lehčích půdách.

Žito není příliš náročné na teplotu. Vzhledem k tolerantnosti k méně příznivým podmínkám bývá žito zařazováno po obilninách. Pro získání dobré jakosti a výnosů potravinářského žita jsou nejvhodnější předplodiny rané brambory, luskoviny, jeteloviny, jetelotrávy, i když v praxi jsou pro žito málo využívané. Žito sejeme po polovině září, výsev má být ukončen do konce září. Výsevek činí 3 – 4mil. klíčivých zrn na ha. U hybridních odrůd používáme výsevek nižší (2,5 – 3,5mil. klíčivých zrn na ha).

Ošetření během vegetace

Dusíkaté hnojení na podzim většinou vynecháváme. Celková dávka dusíkatého hnojení se pohybuje mezi 70 – 90kgN.ha^-1 (hybridní odrůdy 80 – 120kgN.ha^-1). Při obnově vegetace po zimě se regeneračně přihnojuje dávkou 30 – 40kgN.ha^-1. Podle stavu porostu a podmínek je produkční dávka dusíku 40 – 50kgN.ha^-1. Vhodné je kapalné hnojivo DAM 390.

Na počátku odnožování lze aplikovat regulátor růstu pro zahuštění řídkých a špatně přezimovaných porostů. U hustých porostů, u kterých je nebezpečí poléhání, se doporučuje ošetřit porosty regulátorem růstu na počátku sloupkování.

Žito je oproti ostatním obilninám odolnější chorobám a škůdcům a má zvýšenou schopnost potlačovat plevele. V oblastech s dlouho ležící sněhovou pokrývkou je nebezpečí výskytu plísně sněžné (fuzariózní oblasti), proti které se osivo moří chemickými přípravky. V menší míře se mohou vyskytovat choroby: stéblolam , rhynchosporiová skvrnitost , padlí travní , klasové fuzariózy .

Žito je náchylnější na porůstání zrna v klasu působením alfa-amylázy. Porůstání se projevuje snížením hodnoty čísla poklesu. U polehlých porostů a při vlhkých žních je číslo poklesu nízké, což způsobuje problémy v pekárnách.

Jakostní hodnocení

Kvalita žita se hodnotí pouze pro potravinářské využití. Doporučené hodnocení: vlhkost 14,0%, objemová hmotnost 730g.l^-1, příměsi 4,0%, nečistoty 0,0%, číslo poklesu 120 – 170s.