9.5.4 Základy technologie pěstování a sklizně

Zařazení do osevního postupu

Brambory nemají zvláštní požadavky na předplodiny, zejména jsou-li hnojeny statkovými hnojivy. Nejlepšími předplodinami jsou plodiny, které zanechávají v půdě velké množství organických zbytků, tj. jeteloviny a jetelotravní směsky (s výjimkou suchých oblastí, neboť jeteloviny svými mohutnými kořeny přesušují půdu). Dále jsou vhodné luskoviny a organicky hnojené plodiny, jako silážní kukuřice, cukrovka, krmná řepa. Tyto pro brambory nejlepší předplodiny však zpravidla využíváme pro jiné, náročnější plodiny (obilniny), zatímco brambory, které pěstujeme jako okopaninu hnojenou chlévským hnojem, zařazujeme nejčastěji po obilninách. Brambory jsou po sobě pěstitelsky snášenlivé, ale neměly by se zařazovat na stejný pozemek dříve než čtvrtým, lépe pátým rokem, protože hrozí zamoření půd chorobami a háďátkem bramborovým.

Zpracování půdy do založení porostu

Základní postup při zpracování půdy k bramborám je následující: podmítka, ošetření podmítky, podzimní orba se zaorávkou hnoje a P, K hnojiv, na jaře urovnání povrchu půdy, 2x kypření. Jsou však možné různé varianty přípravy půdy podle výrobní oblasti, půdních podmínek, předplodiny, zaplevelení vytrvalými pleveli, setí plodin na zelené hnojení i podle vybavení mechanizačními prostředky (aktivní brány, plošné kypřiče).

Podmítáme na hloubku 8 – 12cm, na hlubších půdách až 15cm. Podmítku ošetříme drobícím zařízením přímo za podmítačem nebo vláčením. Oráme na hloubku 20 – 30cm nebo na plnou hloubku ornice, je-li půda mělčí. V bramborářské oblasti orame v říjnu, v niších polohách případně i v listopadu. Pxi zaorávce zeleného hnojení předem porost uvalíme ve směru orby a myžeme povézt hnojem nebo kejdou.

Na jaxe po oschnutm hřebenů brázd se obvykle pozemek urovna a uvláčí soupravou smyky a bran. Po dobxe provedeni orbě otočnými pluhy, anebo, bude-li uplatnlna technologie odkamerování, se smykovaní s vláčením vynechává (úspora nákladů, omezení přejezdů). Dalí operací je většinou rozmetaní dusíkatých nebo všech minerálních hnojiv, která se zapraví následným kypřením. Dobré prokypření půdy je též nezbytným předpokladem pro kvalitní práci sazeče, nahrnutí vysokých hrůbků a pro dobré provzdušnění půdy, na něž jsou brambory náročné. Kypříme, když je půda dobře zpracovatelná a netvoří se hroudy. Na lehčích půdách stačí jediné kypření na hloubku 15 – 20cm. Těžší půdy vyžadují postupné prokypření. Nejdříve kypříme asi týden před sázením na hloubku 8 – 12cm. Podruhé kypříme těsně před sázením na hloubku 15 – 20cm. Ke kypření se používá kultivátor s připojenými hřebovými branami nebo prutovým válcem. Na těžších půdách lze výhodně uplatnit aktivní brány nebo rotavátor.

V poslední době se v technologii pěstování brambor uplatňuje záhonové odkamenění. Tento způsob zpracování půdy významně přispívá k omezení mechanického poškození hlíz při sklizni a posklizňové úpravě. I přes vysoké pořizovací náklady se jejich použití rozšiřuje. Vrstva půdy určená k odkamenění se nakypří (do hloubky 20 i více cm), nahrnou se velké hrůbky a separátorem se zemina prosévá. Drobné části propadnou a větší hroudy a kameny jsou soustředěny a ukládány na dno brázdy mezi budoucí řádky brambor.

Výživa a hnojení

Brambory mají vysoké požadavky na pohotové živiny ze staré půdní síly po celou dobu vegetace. Při nižší úrovni hnojení je třeba počítat s vyšším kolísáním výnosů podle průběhu počasí v jednotlivých letech. Nejefektivnějším způsobem výživy brambor je kombinace organick}ch a mineralních hnojiv, tzv. organomineralní hnojení. Organicki hnojení přispívá ke zlepení struktury pydy, upravuje pydní reakci, dodavá živiny a půdní mikroorganismy, kteri příznivě ovlivňují půdní činnost. Nejvhodnljším organickým hnojivem je hnyj (případně kompost), kter} se zaorává v dávce 30  40t.ha^-1 v obdobm od žní do konce října: čím lehčí půda, tím později. Hnůj úspěšně nahradí kejda skotu (45  60t.ha^-1), prasat (30 – 35t) nebo drůbeže (15 – 20t) - pokud je kvalitní, rovnoměrně rozmetaná a jako u hnoje bezprostředně zapravená do půdy. Močůvka se k přímému hnojení brambor nepoužívá (podporuje vodnaté, méně chutné hlízy, které snadno tmavnou), lze ji používat před meziplodiny na zelené hnojení. Sláma obilnin nebo řepky je vhodným organickým hnojivem v kombinaci s menší dávkou hnoje, s kejdou, zeleným hnojením nebo s minerálními hnojivy (nutná úprava - zúžení poměru C:N). Zelené hnojení je pro brambory velmi vhodné, je účelným doplňkem všech organických hnojiv a na půdách s dobrou starou půdní silou je může i nahradit. Brambory lze úspěšně pěstovat i při hospodaření bez živočišné výroby, kdy se půdní úrodnost udržuje zaoráváním vedlejších produktů pěstovaných rostlin (slámy, chrástu, natě), případně zeleným hnojením. Tomuto systému organického hnojení se musí přizpůsobit dávky minerálních hnojiv.

Na produkci 10 t hlíz brambory spotřebují 50kgN, 10kgP, 65kgK, 25kgCa, 15kgMg. Dusík podporuje růst natě, za dostatku K a P zvyšuje i velikost hlíz. Nejvíce ovlivňuje objem sklizně. Přebytek N prodluuje zrání, snižuje škrobnatost i odolnost plmsni bramborovi. Fosfor zesiluje bunlčná pletiva, urychluje zraní brambor, podporuje krobnatost, zlepuje sadbovou hodnotu. Draslmk podporuje ryst natě, aktivuje transport asimilatů do hlíz. Jeho nedostatek zpysobuje niší vzrůst, tmavnutm dužiny hlíz. Přebytek draslmku působí nadměrné zadržování vody v hlízách na úkor suiny a krobu.

Dávku dusíku poněkud zvyšujeme u raných odrůd (využijí méně N z hnoje), snižujeme po vikvovitých předplodinách, snižujeme u sadbových brambor (jednak pro lepší vyzrávání těchto porostů s předčasným ukončením vegetace, jednak N zakrývá příznaky virových chorob). Fosforečná a draselná hnojiva zpravidla zaoráme na podzim společně s organickými hnojivy. Jen na velmi lehkých půdách dáme přednost zapravení všech živin ve směsi před sázením. Dusíkatá hnojiva se zásadně používají na jaře. Zpravidla se celá dávka zapraví do půdy při kypření před sázením. Tato základní dávka dusíku se může zapravit i při výsadbě, při proorávce naslepo a nejpozději, jakmile vzešlé trsy začnou vyznačovat řádky. Náklady na aplikaci minerálních dusíkatých hnojiv šetří aplikační zařízení přímo na sázeči (úspora práce, energie, ale hlavně úspora asi 20% živin, protože hnojiva nejsou aplikována plošně, nýbrž do řádku se zapravením do půdy). Použít lze všechna N-hnojiva běžného sortimentu, rozhoduje cena. Za vegetace přihnojíme jen porosty ve špatném výživném stavu (LV, LAV nebo roztok močoviny, či jiných listových hnojiv). Náklady na aplikaci dusíkatých hnojiv sníží a kolem 20% živin uspoří aplikační zařízení přímo na sazeči, které aplikuje hnojivo do řádky (ne ploně) se zapravenmm do půdy. K bramboram nevápníme, nebo se zvyuje nebezpehí strupovitosti. Na kysel}ch půdách vápníme k jiným plodinám, nejlépe k následné plodině po bramborach.

Tab. 9.5.4 - 1 : Orientahní dávky živin v mineralních hnojivech u konzumnmch brambor pxi dávce hnoje 40 t.ha-1

Výběr odrůdy, příprava sadby

Odrůdy brambor se dělí podle délky vegetační doby od výsadby do fyziologické zralosti na

•  velmi rané: do 110 dní (např. Adora, Impala)
•  rané: 111 - 120 dní (např. Karin)
•  polorané: 121 až 130 dní (např. Agria)
•  polopozdní: 131 - 145 dní (např. Ornella)
•  pozdní: nad 145 dní (např. průmyslová odrůda Kuras)

Výběr odrůdy přizpůsobíme předpokládanému užití brambor po sklizni. Některé odrůdy se hodí jen k letnímu a podzimnímu konzumu (většina velmi raných odrůd), jiné i k zimnímu konzumu a další i pro dlouhodobé skladování do pozdního jara. Specifické požadavky na odrůdy mají zpracovatelé k výrobě lupínků, hranolků, sušených výrobků apod. (viz kapitola “Požadavky na jakost”). Pro pěstitele s větší výměrou brambor je výhodné pěstovat několik odrůd s různou raností, aby se rozložila sklizeň a snížilo riziko pro případ neúspěchu některé odrůdy.

Vysoký ekonomický efekt má sázení zdravé sadby s bezvadným vzhledem hlíz na povrchu i na řezu, prověřené Elisa testem na virové choroby. Takové vlastnosti splňuje sadba certifikovaná, tj. úředně uznaná ÚKZÚZ. Ta je vypěstována předepsaným způsobem v tzv. uzavřených pěstebních oblastech (jsou vymezeny Zákonem č. 92/1996Sb. o odrůdách, osivu a sadbě a prováděcí vyhláškou MZe ČR), kde jsou vhodné podmínky k produkci zdravé sadby a kde se smí vysazovat pouze certifikovaná sadba (včetně zahrádkářů). Nakoupená uznaná sadba je již od množitele vytříděná na sadbovou velikost zbavená vadných a nemocných hlíz (mechanická příprava sadby). Optimální velikost je (ve vyhlášce) stanovena 28 – 60mm u odrůd s kulovitými hlízami a 25 – 55mm u odrůd s oválnými hlízami (třídění se provádí na “krátký průměr”, tj. podle šířky hlíz), ovšem rozdíl v šířce hlíz v rámci 1 dávky sadby nesmí překročit 20mm, což předpokládá třídění na 2 velikostní frakce. Takto vytříděná sadba je velikostně vyrovnaná, což je nezbytný předpoklad pro dobrou práci sázeče a přesnou výsadbu. Před výsadbou je vhodné sadbu probudit a narašit (délka klíčů do 5mm) nebo předklíčit (biologická příprava sadby). Narašení sadby je nejjistější způsob kontroly, že je sadba životaschopná. Hlízy asi o 1 týden dříve vzcházejí, porosty z takové sadby jsou odolnější vůči infekci plísní bramborovou, dávají jistější výnos a lépe vyzrávají. Jedním z možných způsobů narašování je 3 týdny před výsadbou postupně zvyšovat teplotu asi na 8°C a více - např. vhodným větráním ve skladu nebo umístěním sadby ve stodole a otevíráním vrat v době s příznivými teplotami. Pro časné sklizně raných brambor je nezbytné sadbu předkličovat na délku klíčků 15 – 22mm. Předkličování ještě umocňuje všechny přednosti narašování a uspíší sklizeň až o 14 dní proti neprobuzené sadbě. Předkličujeme obvykle při teplotě 8 – 12°C (maximálně 18°C) , relativní vlhkosti vzduchu 80 – 90% a při denním nebo umělém osvětlení. Hlízy musí být rozloženy v tenké vrstvě, obvykle na lískách nebo v přepravkách. Předkličování je tedy technicky náročné, poměrně nákladné a vyžaduje velmi šetrnou manipulaci s hlízami při výsadbě. To omezuje jeho využití na velmi rané brambory a množení nejkvalitnější sadby.

U odrůd náchylných ke kořenomorce bramborové se moří sadba (chemická příprava sadby). Velmi účinné je moření hlíz mlženým přípravkem Monceren 250 FS (0,61.t^-1), buď do zásoby na stacionárním pracovišti (s okamžitým osušením aktivní ventilací) nebo při výsadbě na sázeči (přípravek je aplikován na hlízy i na půdu před dopadem hlíz).

Založení porostu

Organizace porostu brambor je dána sponem sázení, tj. meziřádkovou vzdáleností a vzdáleností hlíz v řádku. Používá se meziřádková vzdálenost 75 nebo 70cm. U pozdních konzumních brambor je vhodná hustota porostu 40 - 46 tisíc trsů na ha, tj. spon 75 x 29 – 33cm. Větší vzdálenost v řádku může být u kvalitní vitální sadby “velkého třídění”. Pro sklizeň raných odrůd v letním období je výhodná hustota vyšší, 45 – 50 tisíc trsů, pro nejranější sklizeň raných brambor 55 až 66 tisíc trsů a u množitelských porostů alespoň 50 tisíc trsů na ha. Potřeba sadby se zpravidla pohybuje v rozmezí 2,5 – 3,5t.ha^-1.

Termín výsadby závisí především na vlhkosti půdy, neboť brambory se při sázení nesmí “zamazat”. Teplota půdy v hloubce výsadby má být při sázení neprobuzené sadby nad 8°C, u narašené sadby stačí 6 – 7°C. Nevyššího výnosu se dosahuje při včasné výsadbě do 14 dní po termínu setí jarního ječmene, tj. do 20. 4. v řepařské oblasti, do 30. 4. v bramborářské oblasti (ve vyšších polohách do 5.5.) a do 15. 5. v pícninářské oblasti. Rané zavlažované brambory pro časnou sklizeň vysazujeme co nejdříve (zpravidla předklíčené), obvykle v druhé nebo třetí dekádě března. Tyto termíny je nutné považovat za nejpozdnější, pozdější výsadba znamená již výrazné snížení výnosu. Hloubka sázení se doporučuje 6 – 8cm (měřeno od původního rovného povrchu pole po spodní část vysázené hlízy). Výška nahrnutí ornice nad hlízami po výsadbě má být aspoň 10cm. Neprobuzenou i narašenou sadbu sázíme automatickými sázeči, k výsadbě předklíčených hlíz pro časnou sklizeň se používají poloautomatické sázeče, někdy i ruční výsadba, pro další sklizně speciální automatické sázeče šetrné ke klíčkům.

Ošetřování během vegetace

V období od výsadby do zapojení porostů je nutné hubit plevele a pečovat o příznivý fyzikální stav půdy (kypření). V HR pouíváme 2 základní technologicki postupy: klasickou kultivaci nebo omezenou mechanickou kultivaci s herbicidy. Obl technologie jsou shodni v období od výsadby do vzejitm trsů, kdy provaděné kultivační zásahy mají značný vliv na odplevelenm (zničí 70  80% plevely) a provzduněním a proteplenmm hrůbků urychlují vzcházení. Na lehkých půdách do 10  14 dnm  vláčíme nejlépe síťovými nebo plecími prutovými branami (po nízkém nahrnutí při výsadbě však nejdříve prooráme). Během 7 - 10 dní po vláčení prooráme naslepo hrobkovacími tělesy (hrůbky 22 – 25cm vysoké) a současně s proorávkou nebo při silném zaplevelení a sušším počasí za 1 - 2 dny po proorávce podruhé uvláčíme. Na těžších půdách provedeme v odstupu 7 - 10 dní 2 proorávky naslepo a 2 - 3 vláčení. Válení po výsadbě má význam jen za sucha na lehčích půdách. Po vzejití provádíme při klasické kultivaci zpravidla 3 kultivační zásahy. Při výšce trsů 5 – 10cm prvně plečkujeme. Mmsto plečkování lze provést mělkou proorávku hrobkovacmmi tělesy a při zaplevelenm vrcholů hrůbků ji lze doplnit nebo spojit s vlačením síťovými branami s dlouh}mi hřeby. Při výšce porostu 15  20cm následuje prooravka hrobkovacmmi tělesy s mírným přihrnutím ornice k trsym. Poslednmm kultivačním zásahem je hrůbkování (nahrnování), při kterém vysoko nahrneme hrůbky. Hrůbkujeme v době, kdy porost kryje řádky v podélném směru, nejpozději do tvorby poupat. (Prostor mezi řádky je ještě volný a rostliny se poškodí jen minimálně.) Při omezené mechanické kultivaci aplikujeme preemergentní herbicidy na rozvláčené hrůbky zpravidla 3 - 5 dní před vzejitím trsů. Používá se např. přípravek Topogard 50 WP a další přípravky podle druhové skladby plevelů. Po vzejití se omezí kultivace na jediný zásah - nahrnování do začátku tvorby poupat. Při silném rozšíření odolných plevelů (svízel přítula, pýr atd.) lze použít tzv. postemergentní herbicidy za vegetace brambor.

V ČR se v poslední době rozšířila asi na 3/4 výměry brambor technologie omezené kultivace s herbicidy, která spolehlivěji reguluje plevele i za vlhčího počasí (kdy je snížena kypřící i plevelohubná účinnost kultivace), lépe brání zaplevelení porostů v pozdějším období, kdy již nelze kultivaci provádět a přes mnohdy vyšší náklady oproti plné kultivaci přináší finanční efekt (vyšší výnosy). Klasická kultivace je upřednostňována na lehčích půdách s dobrou zpracovatelností a nižší intenzitou zaplevelení.

Nejdůležitější choroby a škůdci

Výnosy brambor značně snižují virové choroby, které se na rostlinách projevují různě podle kmene viru, např. svinováním listů po délce hlavního nervu, zkadeřením listů nebo čárkovitostí na žilkách listů. Silně napadené trsy bývají zakrslé. V porostech konzumních ani průmyslových brambor se ochrana proti virózám neprovádí. Ochrana spočívá v prevenci - nákupu uznané sadby kontrolované na přítomnost virů. V sadbových porostech spočívá ochrana v důsledném a včasném odstraňování napadených trsů z porostů (negativní výběr, selekce), boji proti přenašečům, vysazování zdravých hlíz, předčasném ukončení vegetace porostů desikací.

Škody působí černání stonku (černá noha). Projevuje se černáním a přehníváním stonků, kdy celé rostliny nebo jednotlivé stonky zakrňují, vadnou, odumírají. Choroba se šíří kontaminovanou sadbou, proto ochrana před škodami v porostu spočívá především ve výsadbě zdravých hlíz.

Nejvážnější houbovou chorobou je plíseň bramborová, která působí značné ztráty na výnosu i při skladování hlíz. Při infekci se šíří od okrajů listů vodnaté skvrny, které hnědnou a pletiva odumírají. Hlízy jsou infikovány sporangiemi, které dešťová voda smývá z listů do půdy nebo se dostávají na hlízy při sklizni z napadené natě. Na hlízách se objevují šedohnědé, později propadlé skvrny. Na řezu hlíz se směrem od povrchu ke středu vytvářejí hnědé keříčkovitě rozvětvené skvrny. Hlíza je druhotně napadána baktériemi a hnije. Rozhodujícím opatřením proti plísni jsou preventivní postřiky (podle prognózy) kontaktními či systémovými fungicidy - např. Novozir MN 50, Ridomil Gold 68 WP, Acrobat MZ, Altima 500 SC.



Kořenomorka bramborová se pozná podle hnědých až černých vloček nebo povlaků na hlízách. Napadá klíčky, které odumírají, později způsobuje hnědé rozprasky na podzemní části stonků, svinování vrcholových lístků, vadnutí a odumírání stonku. Prevence spočívá ve výsadbě probuzené sadby do mírně vlhké, přiměřeně vyhřáté půdy. U náchylných odrůd se moří sadba. (viz příprava sadby).

Při napadení strupovitostí obecnou (aktinomykóza) se na hlízách tvoří strupy ploché, vystouplé i propadlé. Choroba bývá označována jako vada krásy, ale hlízy jsou špatně prodejné a je z nich větší odpad při loupání. Choroba se nešíří sadbou. Nesmíme vápnit přímo k bramborům.

Velmi nebezpečnou karanténní chorobou je bakteriální kroužkovitost bramboru. V ČR nepůsobí přímé hospodářské škody; v posledních letech však u nás pravidelně zaznamenáváme její výskyt, který je příčinou zákazu vývozu brambor z ČR do zemí EU. Ochrana spočívá v prevenci - výsadbě certifikované sadby a dodržování karanténních opatření podle zákonných předpisů. Potenciálně velmi nebezpečnou karanténní chorobou (v ČR se v současné době nevyskytuje) je rakovina brambor, která vytváří na hlízách i v jiných částech rostlin nádory květákovitého tvaru. Výskyt rakoviny je nutno hlásit na obecním úřadě, v případě zamoření obce dodržovat příslušná karanténní opatření.

Škůdci

Z celé řady škůdců jsou nejzávažnější mšice, mandelinka bramborová a háďátko bramborové.

Mšice - jsou velmi nebezpečné jako přenašeči viróz. Ošetřujeme pouze množitelské porosty (pěstování sadby brambor) několikrát během vegetace insekticidy (např. Marshal 25 EC).

Mandelinka bramborová - brouk a hlavně larvy působí při přemnožení úplné zničení porostů (holožír). V ochraně je velmi důležité zasáhnout účinnými přípravky (např. Nurelle D) v době výskytu nejmladších larev, když prvně zjištěné larvy jsou 7 - 10 dní staré. Pozdější zásahy jsou méně účinné.

Háďátko bramborové je u nás řazeno mezi karanténní škůdce. Tento drobný hlíst s velikostí do 1mm napadá kořeny brambor, které při silném poškození odumírají. Nad místem napadení se tvoří nové kořeny, čímž vzniká tzv. mrcasatost. V létě jsou na napadených kořenech viditelné cysty 0,3 až 1mm velké, podle stáří bílé, žluté a nakonec hnědé. V podobě cyst může háďátko v půdě přežívat až 20 i více let. Silně napadené rostliny jsou zakrnělé, mají málo většinou drobných hlíz. Ochrana spočívá v zabránění zavlečení škůdcem na pozemek (hlavně nákup uznané sadby), dodržování osevního postupu, pěstování odolných odrůd a jejich střídání.

Příprava na sklizeň, sklizeň, posklizňové ošetření

Pro mechanizovanou sklizeň je nutné připravit porost tak, aby byly sklízeny dostatečně vyzrálé hlízy. Zdravé porosty konzumních brambor proto necháme přirozeně vyzrát a sklízíme je v plné zralosti, kdy zasychá nať, hlízy odpadávají od stolonů, slupka je pevná a neodlupuje se (výjimkou jsou rané odrůdy pro letní konzum). Při napadení natě plísní bramborovou z 5% u náchylných odrůd a z 20% u méně náchylných odrůd však zničíme předčasně nať rozbíječem nebo chemicky (např. přípravek Reglone), abychom zabránili přenosu infekce na hlízy. Po zničení natě necháme hlízy alespoň 10 dní v půdě, aby se slupka zpevnila (nejdéle však 30 dní). Po chemickém zničení natě nelze sklízet před vypršením ochranné lhůty přípravku.

Sklízíme jendořádkovými nebo dvouřádkovými sklízeči, případně ručním sběrem za vyorávačem. Ruční sběr je vhodný pro malé plochy, svažité pozemky nad 8°. Dáváme mu přednost pro partie nedozrálé, u odrůd citlivých na poranění a na silně kamenitých půdách. Jednořádkové sklízeče mají výkonnost 0,5 - 3ha za 8 hodin (podle typu stroje) a jsou vhodné pro výměru 5 – 70ha. Dvouřádkové sklízeče mají výkonnost 3 – 6ha za 8hod.

Převládá přímá sklizeň, hrůbek se nabírá radlicí a přivádí na prosévací dopravník. Současně s proséváním zeminy nebo v návaznosti na něj se oddělují od hlíz příměsi natě a plevelů a dochází k separaci kamenů a hrud. Vyřazování nahnilých a matečných hlíz je ruční na přebíracím stole. Z přebíracího stolu se hlízy dopravují do neseného zásobníku nebo na vedle jedoucí dopravní prostředek.

Sklizené brambory se musí zbavit příměsí, vadných hlíz a musí se velikostně roztřídit. Při malých výměrách a ručním přebírání nejsou problémy s poškozením hlíz. V ČR se však převážná část produkce brambor odhliňuje, rozdružuje od hrud a kamenů a velikostně třídí na mechanizovaných linkách pevně zabudovaných do skladů (ručně se zde vybírají jen nemocné a poškozené hlízy). Na třídičkách a dopravníkových cestách těchto linek často dochází k poranění hlíz. Proto je zde vhodné po sklizni velikostně třídit jen partie k expedici a ostatní před uskladněním nejvýše zbavit hlíny a kamenů a třídit před vyskladněním. Šetrná k hlízám je sklizeň do palet, které se bez vytřídění ukládají do skladu vysokozdvižným vozíkem a třídí se až před expedicí (je zde problém příměsí). Partie napadené plísní na hlízách ponecháme po sklizni 10 - 14 dní na přechodné skládce (bramborárna, kolna, volné prostranství při zabezpečení proti namrznutí) ve vrstvě do 1,5m. Po této době se infekce plně projeví a rozhodneme, zda se partie uskladní nebo okamžitě spotřebuje.

Při mechanizované sklizni a posklizňovém ošetření často dochází k nadměrnému poranění hlíz a napadení chorobami. Proto je nutné využít preventivních opatření k omezení poškozování hlíz, tj. hlavně:

• vybírat pro brambory pozemky s malou kamenitostí, využívat odkameňovacích linek
• pxi přípravě půdy a kultivaci pxedcházet tvorbě hrud
• sklmzet vyzrálé hlízy s pevnou slupkou
• pxi sklizni a manipulacmch s hlízami udrovat výšku pádu hlíz do 30cm
• zvolit vhodn} typ sklízeče pro dané podmínky, co nejvmce hrud a kameny oddělit ji na sklmzeči
• neprovadět mechanizovanou sklizeň ani třídění při teplotě pod 8 – 10°C

Skladování

Ke skladování se využívají bramborárny, sklepy, krechty. Skladování ve sklepích a krechtech vyjde značně levněji než v bramborárnách, ale je velmi náročné na lidskou práci, v současné době se již nevyužívá. Největší uplatnění mají sklady vybavené moderní technikou na třídění a manipulaci s hlízami a s regulací podmínek skladování (teplota, vlhkost). Předpokladem pro úspěšné skladování je naskladnění zdravých, suchých, vyzrálých hlíz s minimálním poraněním a dodržení správného skladovacího režimu. Na začátku uložení hlízy vyžadují teplotu 15 – 18^oC po dobu 10 – 14 dní a stálý přívod vzduchu pro “vydýchání (osušování) a hojení ran”. Nízká teplota zpomaluje hojení, které při 5^oC ustává. Proto nelze brambory z pole naskladnit do nízké skladovací teploty. Naopak teploty nad 18^oC podporujm rozvoj chorob. Ihned po obdobm hojení následuje postupni zchlazovaní hlíz až na konehnou skladovacm teplotu. Větrá se v době nízkých venkovních teplot (ne pod 0^oC). Dalí fází je vlastnm skladování. Sadbu skladujeme pxi teplotě 2  4^oC. Konzumnm brambory pxi teplotě 4  6^oC, aby neklmčily a co nejmině hromadily cukry. Brambory na v}robu hranolky a lupínků se skladujm při teplotách 7 – 10^oC (jinak se nahromadí cukry a výrobky tmavnou) a ošetřují se proti klíčení retardačními přípravky. Oteplováním (asi 14 dní před vyskladněním brambor) se postupně zvýší teplota na 10^oC, aby byly hlízy odolnější poškození při manipulaci. V průběhu celého skladování udržujeme optimální vzdušnou vlhkost (93 – 98%).