Při pohlavním rozmnožování vzniká nový jedinec po splynutí otcovské spermatické buňky a mateřské vaječné buňky v diploidní zygotu, která se dále vyvíjí v zárodek. U pohlavního způsobu rozmnožování rozlišujeme dvě po sobě následující fáze – opylení a oplození.
Opylení znamená přenesení pylu otcovské rostliny na bliznu rostliny mateřské. Zde pylové zrno vyklíčí v pylovou láčku a ta prorůstá čnělkou až do semeníku, kde dojde k oplození.
Podle způsobu opylení hovoříme o rostlinách samosprašných (autogamie), kdy vzniká semeno opylením vlastním pylem z toho samého květu nebo z jiného květu stejné rostliny nebo o rostlinách cizosprašných (allogamie), kdy je pro vznik semene nutné opylení pylem z jiné rostliny. Podle způsobu přenosu pylu pak rozlišujeme rostliny větrosnubné (anemofilní), kde dochází k přenosu pylu pomocí větru nebo rostliny hmyzosnubné (entomofilní). U samosprašných rostlin pak rozlišujeme kleistogamii (samoopylení ještě v uzavřeném květu), autogamii (opylení v rámci jednoho květu) a geitonogamii (opylení pylem z jiného květu stejné rostliny). Typickými zástupci rostlin samosprašných jsou např. ječmen, hrách 
a rajče, mezi rostliny cizosprašné patří např. žito, kukuřice a cukrovka.
