8.2.4 Požadavky na prostředí a osevní postup

Len se pěstuje od 38^o jižní do 67^o severní šířky, v nadmořské výšce od holandských podmořských poldrů, do asi 3000m na etiopských náhorních plošinách.

Typickou oblastí přadného lnu u nás je bramborářská (85%) a horská oblast. Pěstuje se v oblastech s nadmořskou výškou 350 – 700m n.m., se svažitostí max. do 8^o. Olejný len má nejvhodnější podmínky v kukuřičné a řepařské oblasti.

Nejvhodnější jsou půdy hlinité, až písčitohlinité, pH 5,5 – 6,5. Naopak se pro len nehodí půdy jílovité, slévavé či písčité a výsušné. Vysoká hladina spodní vody je nepřípustná.

O množství a kvalitě vlákna rozhodují především srážky (korel. koef. r = 0,57) a vzdušná vlhkost (r = 0,50). Méně odrůda (r = 0,17). Len po vzejití snáší asi po 2 hodiny mrazy kolem -7°C. Při specializaci by měla koncentrace pěstování lnu činit 5 – 8% z orné půdy. Len se řadí po 2 obilninách. Předchází ho ozimé žito (nefusariosní) či jarní ječmen. Na zvlášť chudých půdách může být i po bramborách. Ozimá pšenice je málo vhodná. Kukuřice, jetelotrávy, krmné směsky a řepka jsou nevhodnými předplodinami. Zásadně nesnáší pěstování po sobě - LNOVÁ ÚNAVA PŮDY. Lze ho znovu vyset na stejný pozemek až za 6 let. Po lnu obvykle následuje ozimá obilnina. Dává se do 4. – 5. tratě po organickém hnojení.

Tvorba výnosu

Len je rostlina dlouhodenní. Výnos tvoří počtem a průměrnou hmotností 1 stonku asi od poloviny května do poloviny června. Při pozdním setí jde velmi rychle do květu. Vytvoří krátký stonek, méně hmoty, především pak dlouhého vlákna. Vlákno je lehké, nepevné, elementární vlákna tzv. pravlákna mají velký lumen a oblý tvar.

Tab. 8.2.4 - 1 : Vliv doby setí přadného lnu na výnosové znaky