7.2.4 Základy tvorby výnosu

Výnos je tvořen prvky výnosu, tj. počet rostlin na jednotku plochy, počet šešulí na rostlinu, počet semen na šešuli a HTS (viz. schéma). Na výnosu se asi z 25 – 35% podílí hlavní osa květenství - terminál. Význam terminálu se zvyšuje s každým zhoršujícím se vlivem. Při pozdním setí, v přehoustlých a nedostatečně hnojených porostech podíl terminálu na výnosu překračuje 50%. Větve prvého řádu, kterých je optimálně 8 – 12, zpravidla pak 6 – 8 na rostlinu, se na výnosu podílejí asi 50 – 60%, větve druhého řádu asi 10 – 20%. Na tvorbě výnosu se významně podílí asimilační schopnost šešulí vzniklých z nejraněji vytvořených poupat na terminálu a horních větvích. V období úplné redukce listové plochy, tedy po odkvetení, přebírají funkci asimilačního aparátu především šešule. To je teoretické zdůvodnění pro význam hnojení dusíkem v období od žlutých poupat do kvetení. Asimilační funkce listů, kterou podporujeme výživou dusíkem až do období počátku prodlužování lodyhy (polovina dubna), je ovšem nezastupitelná.

Teoretická výnosová schopnost přesahuje u řepky 9 tun, neboť se na rostlině v průměru vytvoří 300 – 500 poupat, ze kterých do sklizně obvykle zůstane 80 až 120 šešulí a v šešuli 20 – 30 semen. Tento teoretický a ve skutečnosti nedosažitelný výnos je redukován: agroekologickými vlivy, fyziologickým opadem poupat, květů a šešulí a ztrátami před a při sklizni.

Tab. 7.2.4 - 1 : Současný stav a požadavky na úroveň výnosových prvků