9.4 Ostatní bulevnaté okopaniny

Čekanka je využívána v průmyslu kávovin pro svou barvící schopnost, značný obsah inulínu a příjemnou nahořklou chuť. Polysacharid inulín se při pražení mění na karamel. Z obsažených tuků, pryskyřic a oleje vznikají látky, které podmiňují specifické chuťové vlastnosti pražené čekanky. Pro tuzemskou roční spotřebu je třeba v ČR vyprodukovat asi 800 tun sušené čekanky, což představuje asi produkci 3200 tun kořenů. Čekanka je ve světě využívána k výrobě inulínu, který je vhodným sladidlem pro diabetiky. Vyrábí se i řada dalších nízkoenergetických výrobků pro potravinářství.

Čekanka je skromnější v nárocích na vláhu a snáší dobře sušší polohy a počasí. Nejlepší jsou oblasti s 500 – 600mm srážek ročně a průměrnou roční teplotou vzduchu 8 – 9^oC. Půdy vyžaduje neutrální až mírně alkalické reakce. Pro pěstování, hnojení a zpracování půdy k čekance platí stejné zásady jako pro cukrovku. Obalované osivo se vysévá přesnými secími stroji na vzdálenost v řádku 100 – 200mm a meziřádkovou vzdáleností 45cm. Během vegetace se porost plečkuje, přihnojuje a ošetřuje proti plevelů, chorobám a škůdcům.

Čekanka se sklízí koncem října a začátkem listopadu. Zralost porostu se projevuje zbarvením starších listů do žluta s červeným okrajem. Sklízíme ji upravenými sklízeči cukrovky. Čekankové kořeny k průmyslovému zpracování mají být zdravé, vyzrálé, nezavadlé, nenamrzlé, zbavené nečistot, dobře seříznuté, tuhé, mechanicky nepoškozené s typickou vůní a mléčnou šťávou, která z kořenů prýští při jejich poranění. Dosahují výnosů okolo 30 tun bulev z 1ha. Kořeny musí obsahovat nejméně 14% inulínu. Technologickou hodnotu čekanky charakterizuje tzv. fruktózová hodnota a obsah inulínu.

Krmná řepa (Beta vulgaris, ssp. esculenta, var. crassa)

Krmná řepa je především využívána ke krmení hospodářských zvířat. Pěstitelské technologie dovolují pěstovat krmnou řepu jak u drobných pěstitelů s větším podílem ruční práce, tak u velkopěstitelů při využití dostupných mechanizačních prostředků a technologií "bez ruční práce", které při správném použití minimalizují náklady na produkci. Plocha pěstování krmné řepy se pohybuje mezi 4 až 6tis. ha.

Krmná řepa má široký areál pěstování. Její plasticita je především dána velmi širokou odrůdovou skladbou. Objemové odrůdy (Hako, Bučanský žlutý válec, Gaia, Lenka, Peramono aj.) vyžadují více srážek, nejlépe nad 600 mm rohně (i více ), snášejí však mělčí, lehčí půdy, případně s kyselejí půdní reakcí (pH 5,5 - 6,5), převážně se pěstují v bramborářském či horském výrobním typu. Obsahov}m odrůdám - polocukrovkam (Terka, Media, Simila atd.) vyhovujm hlubí hlinité až jílovité půdy s neutralní reakcí. Odrůdy přechodného - kompromisnmho typu (Kostelecka Barres, Dorka atd.) jsou dosti universalní, nelze je ovem pěstovat na mllkých půdách nebo půdách extrémně těžkých. Při volbě odrůdy především vycházíme z půdních a klimatických podmínek, předpokládané technologie sklizně. K výsevu používáme kalibrované osivo obalované či neobalované, popřípadě inkrustované nebo jen mořené. Dále lze použít osivo víceklíčkové mechanicky upravené, s minimální klíčivostí 70%.

Technologie pěstování krmné řepy vychází z obdobných principů, pravidel a pěstitelských opatření využívaných při pěstování cukrovky. Správně ořezané bulvy při sklizni jsou nepoškozené, s hlavou bez řapíků nebo mají část řapíků o délce maximálně 6 – 8cm. Při správném uložení a větrání nepůsobí tyto části řapíků ve skládce výrazné potíže, zatím co hrubě poškozené bulvy jsou napadány hnilobami. Na sklizeň využíváme sklízečů cukrovky s rotahním (cepovým) ústrojím kterému je nezbytni věnovat zvýšenou pozornost pxi nastavenm výšky osekání chrástu tak, aby rotahní ústrojí odstranilo listy a nepokodilo bulvu (s ponechaním části řapíků). Vlastní ořezávač hlav bulev je odstranln (případně zvednut), protoe sřez bulev nenm nutný. Vyorávací ústrojí pracuje u vltšiny sklízečů na vibračním principu, proto pokození bulev je mení. Výnosy bulev se pohybujm v závislosti na podmmnkách pěstování a odrůdě od 50 do 110 tun z 1ha. Uskladnění má přímou návaznost na sklizeň a na využití řepy v krmných dávkách. Nejvhodnější způsob skladování je takový, který umožňuje zkrmování během celého zimního období a řepa při manipulaci před zkrmováním nenamrzne. Maximální doba skladování je 8 měsíců, nejkratší skladovatelnost má krmná cukrovka, nejdelší objemové typy krmné řepy. Snížené nároky na ruční práci má uložení ve větraných krechtech, v zateplených kůlnách a specializovaných skladech.

Krmná mrkev

Je využívána jako doplňkové dietetické krmivo. Plochy pěstování v posledních letech poklesly, pěstuje se sporadicky, odhadem na 100 až 200ha. V prvním roce vegetace vytváří dužnatý kuželovitý nebo válcovitě kuželovitý kořen a přízemní listovou růžici. Barva kořene je bílá, žlutá nebo oranžová u většiny odrůd zůstává celý kořen pod zemí. Krmná mrkev lépe snáší sušší počasí než krmná řepa. Do osevního postupu zařazujeme krmnou mrkev jako hlavní plodinu, obvykle po obilnině. Nesnáší hnojení čerstvým chlévským hnojem, který podporuje praskání a hnití kořenů a jejich hořknutí. Mrkev sejeme do řádků 45cm i užších, v poslední době ji pěstujeme na lehčích půdách v hrůbcích, s výsevem do jejich středů. Kořeny se v říjnu vyorávají upravenými sklízeči cukrovky nebo sklízeči kořenové zeleniny. Mrkev uskladňujeme různými způsoby, v tradičních krechtech, sklepích, v silážních žlabech, termoskladech atd. Hektarové výnosy kořenů mrkve kolísají mezi 30 až 60 tunami.

Vodnice

Je dvouletá rostlina, která se v ČR pěstuje sporadicky spíše jako meziplodina, popřípadě jako náhradní plodina pro krmné účely. Bulvy jsou na povrchu nažloutlé, bílé, fialové až černé, kulovitě zploštělé až kulovité. Vodnice je vhodným zdrojem krmiva pro pozdní podzim. Speciální odrůdy se využívají i pro kuchyňské účely.

Tuřín

Patří mezi nejstarší kulturní plodiny, bulva je kulatá nebo podlouhlá, bílé, žluté nebo fialové barvy. Všeobecně je považován za nejskromnější okopaninu, daří se mu i na mělkých kamenitých, slabě kyselých půdách.

Krmná brukev

Byla vyšlechtěna z plané brukve zelné. Je méně rozšířenou plodinou vhodnou pro krmné účely i pro kuchyňské zpracování. Její předností je trvanlivost a dobrá zpracovatelnost. Pěstují se dva druhy krmné brukve rozlišované podle barvy, a to s bledožlutou bulvou a s fialovou až tmavomodrou bulvou. Bulva je kulatého nebo plochého tvaru s mělkým kořenem. Krmná brukev nesnáší příliš vysoké teploty, nevyhovuje ji suchý vzduch a vyžaduje vyšší dešťové srážky. U nás byla v roce 1965 povolena odrůda Gigant, která je pěstována i jako zelenina.

Krmná kapusta

Je dvouletá rostlina, která v prvním roce vegetace poskytuje vysoké výnosy kvalitní, dobře stravitelné píce a ve druhém roce sklizeň semen. Vysokým obsahem lehce stravitelných živin a vitamínů převyšuje krmná kapusta ostatní silážní plodiny. Je vhodným krmivem pro prasata, slepice i skot. Krmná kapusta je odolná proti chladu a mrazu, dospělá rostlina snáší mrazy až do -15^oC. Nejlépe ji vyhovují oblasti s vyšší vzdušnou vlhkostí a s ročním úhrnem srážek nad 550 – 600mm. Dobře se ji daří i v bramborářských a podhorských oblastech. Nejvýnosnější je však v teplejších oblastech při dostatku srážek nebo při závlaze. K vytvoření optimálního výnosu potřebuje 110 – 120 až 130 dnů. Krmnou kapustu vyséváme od poloviny dubna do počátku června při vzdálenosti řádků 30 – 40 až 60 cm. Krmná kapusta se sklízí postupně podle potřeby zelené píce od září do konce listopadu i déle, ve většině případů jako poslední plodina v plynulém pásu zeleného krmení. Výnosy čerstvé píce činí 40 – 80t.ha^-1.