Mák nemá zvláštní požadavky na prostředí, u nás se dá s úspěchem pěstovat zejména v řepařském a bramborářském výrobním typu. 
Přesto však velmi citlivě reaguje na nevyrovnanost a odchylky v půdě, výživě a na povětrnostní podmínky. Nejlepší pěstitelské oblasti jsou mírně kopcovité až rovinaté polohy s nadmořskou výškou 300 – 600m. Naopak nevhodné jsou lehké půdy nížin, studené a mokré podmínky v horské oblasti, nebo aridní podmínky v kukuřičné oblasti. Naše odrůdy máku patří k dlouhodenním rostlinám a jsou náročné na světlo po celou dobu vegetace. Nedostatek světla se projevuje oslabením rostlin a tím i snížením výnosu semen. Nároky na teplo se během vegetačního období mění. Zpočátku, tj. do nástupu rychlého růstu, snáší mák nízké teploty. S nástupem rychlého prodlužování stonků se odolnost proti nízkým teplotám rapidně snižuje (asi na -6 až -3oC), nejnáchylnější je diferencující se vzrostný vrchol. V dalších fázích růstu a vývoje je již mák velmi náročný na vyšší teploty. Teplota je také rozhodujícím činitelem pro klíčení a energii klíčení semen.
Mezi hlavní výnosové prvky semene máku (a tím i makoviny) patří: počet rostlin na jednotku plochy (50 – 70 rostlin na m2), počet makovic na jednotku plochy (90 – 120ks na m2), hmotnost semen v makovici (2 – 2,4g) a HTS (0,55g). Teoretický výnos máku může být 1,8 – 2,9t.ha-1. Všechny tyto výnosové prvky se vzájemně ovlivňují a kompenzují. Na výnos má největší vliv počet rostlin na ploše.