 |
| << 1.5 Stav rostlinné výroby v České republice, regulace trhu | 2 ODRŮDY, OSIVO A SADBA >> |
Nutnost restrukturalizace zemědělské výroby v ČR odvozuje i z rozdílnosti přírodních podmínek jednotlivých regionů i poloh (půdy, srážky, průměrné teploty atd.), což má za následek rozdílné výnosy a výsledky hospodaření podniků v tzv. produkčních a marginálních oblastech.
V našem zemědělství lze vymezit v podstatě dva typy oblastí (Střeleček, 1995):
Podle kriterií EU rozlišujeme tři kategorie marginálních (znevýhodněných) oblastí:
Dalšími z řady kriterií zařazení do marginálních oblastí jsou nízká hustota zalidnění oblasti, svažitost pozemků, negativní účinky jiných odvětví (imise, těžební oblastí, CHKO, pásma ochrany vod).
V produkční oblasti většina podniků provozuje jak rostlinnou tak živočišnou výrobu. Některé podniky se již úzce specializovaly na rostlinnou výrobu tak, že se nezabývají chovem zvířat a v rostlinné výrobě pěstují výhradně tržní plodiny. Tato úzká specializace znamená pro podnik nižší náklady na strojní park, budovy, pracovní síly. V jednoduchých osevních postupech, většinou s vysokým podílem zrnin, bez víceletých pícnin je pak nutné aplikovat vyšší dávky minerálních hnojiv, pesticidů a zaorávat slámu, chrást řepy a co nejvíce využívat zeleného hnojení v meziporostním období. 
Příklady výrobních struktur rostlinné výroby zaměřených na výraznou specializaci (bez chovu skotu). (Podle VÚRV Ruzyně.)
Tab. 1.6 - 1 : Klimatický region 0, nejúrodnější půdy (zornění 93-97 %) 
Tab. 1.6 - 2 : Klimatický region 1 – 6, nejúrodnější půdy (zornění 90-93 %) 
Výrobní struktury smíšené rostlinné výroby v návaznosti na chov skotu
Tab. 1.6 - 3 : Oblast obilnářsko-řepařská v klimaregionu 0 na nejúrodnějších půdách (kukuřičná výrobní oblast – zornění 93 % 
Tab. 1.6 - 4 : Obilnářsko-řepařská oblast v klimaregionu 1-6 na nejúrodnějších půdách (řepařská výrobní oblast) 
Tab. 1.6 - 5 : Klimatický region 7-8 obilnářsko bramborářská oblast, hlavní oblast pěstování brambor (bramborářská výrobní oblast) - zornění 77 % |
K určitým změnám ve struktuře rostlinné i živočišné výroby dojde po vstupu České republiky do Evropské unie. Výsledky jednání o podmínkách vstupu a členství v této organizaci v zemědělském odvětví představují rozsáhlý soubor opatření, změn, včetně ekonomických dopadů.
Cílem těchto změn je stabilizovat postupně zemědělskou produkci tak, aby byla schopna konkurence v rámci EU, poskytovala zdravé potraviny, při zajištění enviromentálních funkcí zemědělství. Nemělo by docházet k tvorbě neúměrných přebytků, které se obtížně uplatňují vývozem. Vlastní změny vychází ze stanovení výše kvót hlavních produktů (tab.1.6-6) a na ně navazujícím systému přímých plateb (dotací).
Bude nejvýše účelné, aby změny struktur a ekonomických podmínek v prostředí EU, ke kterým bude docházet v tomto desetiletí byly aktualizovány na přednáškách v odborných předmětech.
Tab. 1.6 - 6 : Výše kvót. 
Systémy – struktury rostlinné výroby v podhorských oblastech
Systémy vychází z podmínek bramborářské a horské oblasti ČR a zachycují pouze hlavní možnosti rostlinni výroby, její produktivitu s navazností na chov skotu (zvmřat).
V typicki horské oblasti s pxevahou luk a pastvin ji jsou a jetě budou značné plochy orné půdy zatravněny. Podniky tam jsou v podstatl zaměřeny na chov skotu (postupnl bez tr ní produkce mléka (masný skot), přičemž intenzita chovu bude zaviset na produkci pmce jak z luk a pastvin tak i z porosty na orné půdě, dále na v budoucmch kvótách stavů krav bez tr ní produkce mléka (KBTPM).
V krajních případech, při 100% zatravnění budou porosty udržovány pastvou, sečí a hnojením – běžnou pratotechnikou včetně omezování plevelů. Určitá obnova těchto porostů – především k získání píce pro zimní období – se nabízí bezorebnými dosevy kvalitnějších trav a jetele bílého, což je ovšem nákladná záležitost. Pro podniky produkující pouze objemnou píci s chovem masného skotu to znamená prodávat mladá zvířata o hmotnosti 220 – 250kg do podniků v produkční oblasti (dokrmení), nebo chovat skromnější plemena s nižšími přírůstky i nižší rentabilitou podnikání.
Další možností je osevní postup 1. s maximálním – 80% zastoupením travních porostů.
Nmzké průměrné výnosy travních porostů s „nízkými vstupy nejsou vhodni ani pro pastvu ani rentabilnm sklizeň píce na zimu. Vyší výnosy pícních porostů v praxi nejsou doposud pokryty vyváženým stavem zvířat a představují rezervu pro chov skotu. Takto zamlřené podniky ve vyších polohách představují úzkou specializaci na chov zvmřat a vy adují dotace na údržbu krajiny, chov skotu bez tr ní produkce mléka, chov ovcm, případně další enviromentální programy.
Další možností je struktura plodin na orné půdě se zastoupením technických plodin, okopanin a nižším podílem obilnin pro vlastní potřebu (krmení).
Vlastní struktura plodin pak může být následující:
|
50,0% |
víceletých pícnin |
|
12,5% |
obilnin |
|
18,7% |
jednoletých pícnin (jarní směsky, dle možnosti kukuřice, senáž z jarních obilovin.) |
|
12,5% |
brambory |
|
6,25% |
půda v klidu (set-aside), zelené hnojení nebo len přadný, řepka (produkce bionafty - MEŘO – metylester řepkového oleje) |
Osevní postup pak nabízí i další možné varianty ve struktuře plodin například zvýšení podílu půdy v klidu při poklesu plochy brambor a podobně.
Příkladem postupující specializace se zaměřením na chov dojnic v bramborářské oblasti jsou podniky s vyšším zastoupením luk a pastvin, využívající pastvy mladého skotu k odchovu jalovic a s vyšší produkcí zrnin pro vlastní potřebu – chov prasat a skotu. Jako tržní plodiny pěstují řepku, sadbu brambor, v jiných případech len.
Přibližné (modelové ) zastoupení plodin na orné půdě je pak:
|
20,0% |
víceletých pícnin (jetelotrávy) |
|
35 – 37% |
obilnin, 3 – 5% luskovin |
|
20,0% |
jednoletých pícnin |
|
10,0% |
brambory |
|
10,0% |
řepky |
Poznámka: Ponechání 5 – 10% půdy v klidu (set-aside), což může být zelené hnojení, ale i plodina k nepotravinářskému využití (len přadný, řepka pro produkci bionafty 
, obilnina pro získání biolihu na ETBE, případně k získání tepelné energie (sláma), může být akceptováno na částech honu obilnin, řepky.
Při stoupajícím podílu luk a pastvin bude možné zatížení (podíl VDJ na 100ha z. p.) klesat i stoupat v závislosti na výnosu z luk a pastvin.
Modelem vysoce produktivních podniků v lepší bramborářské oblasti s širokou diverzitou v rostlinné výrobě a se zaměřením na chov skotu – dojnic a výkrm prasat jsou podniky s podílem obilnin na orné půdě kolem 40%, specializované na pěstování brambor (konzumních nebo sadbových), ozimou řepku, případně len, dosahující vysokých výnosů v celé rostlinné výrobě.
Přibližné zastoupení plodin na orné půdě může být následující:
|
14,25% |
víceletých pícnin (jetel luční) |
|
21,4% |
jednoletých pícnin |
|
40,0% |
obilnin |
|
2 – 3% |
luskovin |
|
14,25% |
brambor (případně část len přadný apod.) |
|
7,12% |
řepka ozimá |
 |
(CHKO) s rozsahem 522tis.ha (včetně území tzv. ekologické stability) a pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů (PHO) s rozsahem 755tis.ha. Tyto oblasti se do značné míry překrývají a nacházejí se většinou v marginálních oblastech (LFA). Orientačně je do všech typů chráněných oblastí zahrnuto 20% zemědělského půdního fondu t. j.860tis.ha zemědělské půdy. Hospodaření v těchto oblastech specifikuje zákon č. 114/1992 Sb. (CHKO) a zákon o vodách č. 224/2001 Sb. Podrobně jsou zde pro jednotlivé zóny hospodaření specifikována omezení v používání agrochemikálií až po jejich zákaz, vytyčeny požadavky na zatravnění či zalesnění ploch, zastoupení chovů skotu atd. Od daně z nemovitostí jsou osvobozeny pozemky, které se nacházejí v 1. zóně CHKO, PHO a národních parků, které nelze žádným způsobem hospodářsky využívat.
Snížená intenzita výroby a „údržby“ krajiny je zde diferencovaně dotována podle následujících programů Mze:
Tyto úsporné systémy hospodaření low input se uplatní nejvíce v marginálních oblastech, kde již nyní není všechna půda dostatečně obhospodařována v důsledku omezených finančních zdrojů zemědělských podniků. V produkčních oblastech bude naopak půda plně využívána k intenzivnímu pěstování pro dosažení odpovídajícího zisku z hektaru. Tam – v produkčních oblastech se může low input spíše uplatnit minimalizačními technologiemi při zpracování půdy využitím moderní techniky.
Pojetí předmětu "Speciální fytotechnika"
V soustavě pěstování rostlin musí být skloubeny prvky pěstitelských technologií jednotlivých plodin do systémů, které zohledňují vlivy stanoviště, počasí, techniky, požadované kvality produktů. Všechny tyto systémy sledující hlediska ekologická i ekonomická v sobě zahrnují systém integrovaného pěstování rostlin, jako základ pojetí předmětu „rostlinná produkce“. V tomto pojetí hledáme cesty k soustavám pěstování rostlin, která budou v co možná v největším souladu s přírodou, jako základ udržitelného (setrvalého) rozvoje zemědělství.
Zásady integrovaného pěstování rostlin:
 |
– pravidelný a vydatný přísun organické hmoty (hnůj, kompost, zelené hnojení), doplnění zásoby živin podle AZP, VKK. Dávky N podle Nmin a rostlin ARR, zamezit vyplavování živin využitím meziplodin.Tab. 1.6 - 7 : Základní rozdíly konvenčního a ekologického způsobu hospodaření |
 |
| << 1.5 Stav rostlinné výroby v České republice, regulace trhu | Top | 2 ODRŮDY, OSIVO A SADBA >> |