12.4 Zásady pěstování ovoce

Současné intenzivní ovocnářství většiny ovocných druhů charakterizují nižší pěstitelské tvary a větší počet stromů vysazovaných na jednotku plochy. Zahušťování výsadeb obecně podmiňuje snižování pracovních nákladů na tunu vyprodukovaného ovoce. U stromů malých rozměrů jsou podstatně nižší náklady na řez a sklizeň. Rovněž potřeba pesticidů je o 30 – 40% nižší, přičemž celková kvalita ochrany je lepší. V malých korunách je zajištěn dostatečný přístup světla ke všem plodům, což má příznivý vliv na jejich velikost a celkovou kvalitu (především vybarvení).

Hektarové výnosy v mladých výsadbách jsou přímo úměrné počtu rostlin na 1 ha. Tato závislost však platí jen do té doby, než rostliny dorostou do rozměrů, kdy mezi nimi nastává vzájemná konkurence. Prvním indikátorem vzniku konkurenčních podmínek ve výsadbě je pokles specifické plodnosti (výnos ovoce na jednotku objemu koruny). Jakmile nastane kritické zahuštění výsadby, dojde nejdříve ke stagnaci růstu hektarového výnosu a později k jeho poklesu. Jelikož se intenzita růstu i při vysokých hustotách rostlin snižuje velmi málo, dochází s mírou překročení kritické hustoty k nežádoucímu jevu, kdy nastává pokles produkce plodů na úkor tvorby „dřeva“. Tomuto trendu předchází snižování kvality plody. Plody jsou mení, méně vybarvené a postupně se zvyuje podíl plodů špatně vyvinutých a nevyzralých.

Nova koncepce hust}ch výsadeb, které jsou investihně velmi náročné, počítá s jejich velmi rychl}m nástupem do plodnostm a krátkodobou ivotností (maximálně 10-12 let). Tyto v}sadby jsou zakladány z kvalitnmho výsadbového materiálu, který má již v případě jabloní zaloenu předčasnou korunku a diferencovany květní pupeny. Díky hnojivé závlaze (převážně kapkové) tyto výsadby již v roce výsadby přinášejí určitou sklizeň, která je ve druhém roce významná. Časné a vysoké výnosy těchto výsadeb (plná plodnost ve třetím až čtvrtém roce po výsadbě) umožňují brzkou návratnost vložených investic. U jabloní se jako standardní používá podnož M9 a u hrušní podnož kdouloně typu MC. Tam, kde se vysazuje více než 3000 stromků na 1ha, používají se ještě slaběji rostoucí podnože, jako je M27, P16, P22 a B469. Stromy na těchto podnožích mají ve srovnání s podnoží M9 vyšší specifickou plodnost a taki jejich plody jsou lipe vybarveny. Trend velmi hust}ch výsadeb se zahíná v posledních letech uplatrovat i u peckovin.

Limitujmcím faktorem dalího zahuťování ovocných výsadeb je problematika pracovnmch uliček doposud nezbytn}ch pro mechanizovani ošetřování stromů. Ve snaze omezit ploný podíl pracovních uliček se začal od konce 70. let v Holandsku uplatrovat systém záhonových výsadeb. Na záhony bylo v trojzhelníkovém nebo obdélníkovém sponu vysazovano 3 - 7 řad ve vzájemném odstupu kolem 1,5m a teprve mezi těmito záhony byla pracovní ulička pro průjezd traktoru. Tyto záhonové výsadby umožnily vyšší výnosy v důsledku většího počtu stromů na jednotku plochy a snížení pracovních nákladů na mechanizovanou ochranu a sklizeň ovoce. V současné době jsou však víceřádkové systémy na ústupu. Nevyhovují totiž současným požadavkům na integrovanou produkci ovoce z hlediska nutnosti omezeného používání herbicidů a nasazení tunelových postřikovačů.

Z uvedených důvodů se v moderních výsadbách jednoznačně prosazují jednořádkové typy výsadeb. U jabloní jsou to spony od 3,0 x 1,0m do 2,75 x 0,80m (tj. 3300 – 4500 stromků na 1ha). Velmi úzké pracovní uličky umožňují použití malých úzkorozchodných traktorů. Každý stromek má opěrný kůl nebo se používá jednoduchá drátěnka (ve výšce 2m) s bambusovými nebo dřevěnými tyčkami spuštěnými ke každému stromku. Vysazují se dobře rozvětvené dvouleté stromky nebo jednoleté stromky s předčasným obrostem. V řadách se uplatňují herbicidní pásy 1 – 1,5m široké a výsadba je vybavena hnojivou kapkovou závlahou.

Stromky se vyznačují velmi úzkou vrcholovou částí a tvarují jako štíhlá vřetena tak, že šířka koruny v plné plodnosti není větší než 1m a výška 2m. U hrušní se používají spony od 3,2 x 1,25 do 3,0 x 0,8m. Z podnoží je to nejčastěji kdouloň MC, která však u odrůd se špatnou afinitou vyžaduje mezištěpování. Opěry jsou stejné jako u jabloní, avšak hnojivá zálivka není bezpodmínečně nutná. Stromy se tvarují jako štíhlá vřetena s obdobnými parametry jako u jabloní. Nepříliš odlišný typ výsadeb se začíná prosazovat také u peckovin s tím, že jejich spony jsou poněkud volnější. Vzdálenost řad od sebe se nejčastěji pohybuje od 3 do 4m a vzdálenosti v řadách od 1 do 2m. Pro slivoně se používají podnože Pixy (pouze pro velkoplodé odrůdy) nebo St. Julien A. U třešní se uplatňují slabě až zakrsle rostoucí podnože typu Colt, P-HL-A, P-HL-B nebo P-HL-C. Použití opory ke každému stromu je nutné i z hlediska nových přístupů ke tvarování korun. Důležitou zásadou je vyvazování postranních větví do podvodorovné polohy v prvních dvou letech po výsadbě a fixace střední osy (terminálu) k opoře. U silněji rostoucích odrůd je nutná pravidelná obměna terminálu slaběji rostoucím konkurenčním výhonem. Nadměrný růst se potlačuje letním řezem.

Husté výsadby předpokládají špičkovou technologii. Nezbytnou podmínkou jsou vysoké investiční náklady, kvalitní výsadbový materiál a dobré technické zázemí, pokud jde o strojní vybavení. Mají však četné výhody, především vyšší produkční potenciál z jednotky plochy, umožňují vyšší produktivitu práce, velmi raný nástup do plné plodnosti, a plody mají často vyšší vnitřní kvalitu.