5.4.2 Pěstování jarních obilnin

Z jarních obilnin se v ČR pěstuje pšenice , ječmen , oves , kukuřice , okrajově proso .

Předplodiny

Nejlepšími předplodinami pro jarní pšenici a ječmen jsou chlévským hnojem hnojené brambory a cukrovka. Při zaorávce chrástu cukrovky vzniká riziko zvýšení obsahu dusíkatých látek v zrnu sladovnického ječmene. V ŘO se dosahuje vysokých výnosů i po obilninách.

Oves je na předplodinu tolerantní. V osevním sledu zpravidla následuje po obilninách.

Zpracování půdy

Po sklizni předplodiny obilniny následuje podmítka . Vzhledem k delšímu meziporostnímu období je možné zasít meziplodinu na zelené hnojení (např. hořčici). Zpracování půdy pro jařiny se provádí většinou podzimní orbou na střední hloubku 18 – 24cm.

Jarní práce zahájíme co nejdříve, jakmile to vlhkost půdy dovolí. K předseťové přípravě používáme brány nebo kombinátory do hloubky 40 – 50mm, sejeme po částečném oschnutí prokypřené vrstvy půdy. Obě operace lze spojit využitím kombinace aktivní brány, utužovací válec a secí stroj.

Setí

Platí zásada raného výsevu v pořadí pšenice, ječmen, oves, aby se co nejvíce využila zimní vláha. V oblastech s výskytem bzunky ječné a sterilní zakrslosti ovsa je rané setí podmínkou. Na vyšší vlhkost půdy při setí je citlivý jarní ječmen (zamazání osiva), oves je tolerantnější. Hloubka setí jarních obilnin činí 20 – 30mm, kukuřici je nutno sít hlouběji (60 – 80mm).

Výživa a hnojení

Intenzitu hnojení fosforem, draslíkem a hořčíkem stanovíme obdobně jako u ozimých obilnin. Aplikaci těchto živin (hnojiv) provádíme před zpracováním půdy po sklizni předplodiny. K jařinám hnojíme dusíkem před setím a během jarní vegetace.

Ochrana rostlin

Ošetřování proti škodlivým činitelům – plevelům, chorobám a škůdcům je vhodné provádět integrovaným způsobem, tj. využívat nechemických opatření (osevní postupy, výběr vhodného stanoviště, odrůdy atd.). K chemickému ošetření přikročíme až při překročení tzv. kritického čísla výskytu škodlivého činitele, který znamená významné snížení výnosu nebo jakosti a ekonomicky se již vyplatí. Použití chemických přípravků podléhá metodickým pokynům a předpisům.

Proti plevelům u ozimých obilnin lze použít herbicidy preemergentní (aplikace mezi zasetím až před vzejitím). Častěji využíváme postemergentní aplikace podle konkrétního výskytu plevelů v podzimním období proti ozimým plevelům – metlici chundelce, svízeli přítule, heřmánkům, máku, ptačinci žabinci, rozrazilům, výdrolu řepky aj.

Na jaře ošetřujeme porosty jařin i ozimů podle výskytu plevelů. Postřik by měl být proveden v raných růstových fázích plevelů, protože jsou citlivější (výjimka pcháč oset). U ozimů ošetřujeme především proti ozimým plevelům, které se však mohou vyskytnout i v jařinách. Z jarních plevelů jsou v obilninách významné merlíky, laskavec, ředkev ohnice, oves hluchý, ježatka kuří noha. Oves hluchý nelze hubit v kulturním ovsu.

Choroby přenosné osivem napadají obilky v klasech (sněti , pruhovitost ječmene ) a během vegetace postihují rostliny. Proti těmto chorobám je nutné moření osiva.

Choroby napadající báze rostlin, tzv. choroby pat stébel   (např. stéblolam ) vytvářejí hnědavé skvrny na spodních částech stébel. Při poškození stébla a kořenů se zvyšuje náchylnost k poléhání .

Listové a klasové choroby (padlí travní , braničnatky , rzi , skvrnitosti ) snižují výkon asimilačních orgánů, takže zrno je drobnější, klesá výnos i jakost. Fungicidy ošetřujeme zpravidla ve druhé polovině sloupkování.

V posledních letech se rozšiřuje výskyt fuzarióz v klasech, kde napadají tvořící se obilky. Zrno je špatně vyvinuté a obsahuje jedovaté zplodiny (mykotoxiny).

Z celé řady škůdců obilnin je praktická ochrana nejčastější proti mšicím a proti larvám kohoutků. Mšice sáním na listech a v klasech omezují přívod asimilátů do zrna. Larvy kohoutků podélně vyžírají pletiva horních listů a tím omezují asimilační plochu. Škody těmito škůdci nepříznivě působí na vývin zrna, které je drobnější.