7.2.2 Biologie plodiny, růst a vývoj

Řepka olejná (Brassica napus L. var. napus) z rodu brukev (Brassica) patří do čeledi brukvovitých. Řepka je amfitetraploid s 38 chromosomy, který vznikl zkřížením brukve zelné (B. oleracea) s 20 chromosomy a brukve řepice (B. campestris) s 18 chromosomy.

Řepka olejná je jednoletý druh, pěstovaný ve dvou základních semenných formách tj. ozimé a jarní. Jarní typ je rozšířen především na Indickém subkontinentu, v Číně, západní Sibiři, Kazachstánu, severním Kavkaze, evropské oblasti od řeky Dněpru až po Britské ostrovy včetně Skandinávie, Pobaltí a Bílé Rusi, dále v Kanadě a Argentině, nově v Austrálii a Jižní Africe. Ozimý typ má výrazně užší areál rozšíření. Ten zahrnuje především oblast střední a západní Evropy, nejjižnější část Skandinávie a Kanady, nově i severní Kavkaz, západní Ukrajinu, část Běloruska, západ a sever USA. V ČR podíl ozimé řepky z řepky celkem kolísá podle let od 90 do 100%. Mimo semenný jednoletý typ řepky je v poměrně malém rozsahu pěstována jako krmná okopanina dvouletá bulevnatá řepka - tuřín (Brassica napus var. napobrassica).

Řepka vytváří mohutný kůlový kořen, který je asi z 87% rozložen v ornici. Lodyha má výšku 120 – 220cm, nejčastěji 140 – 160cm. Na lodyze vyrůstá v úžlabí lyrovitých listů zpravidla 6 – 8 větví prvého řádu, které se dále větví. Květ je stavln podle čísla 4. Obvykle ma barvu jasnl žlutou, výjimečně i světle žlutou či bílou. Řepka je rostlinou vhelomilnou, i kdy je z větší části samospraná. Na cizosprašení se podílí hmyz (hlavně včely, ale i čmeláci a mouchy) více než 90%, vítr do 10%. Z hlavních polních plodin začíná nejdříve kvést řepka po ranější řepici. Kvetení porostu trvá obvykle 20 – 25 dnů a většinou celé probíhá v květnu. Plodem je dvouřadá šešule , která zpravidla obsahuje 15 – 20 tmavě zbarvených semen s hmotností tisíce semen (HTS) nejčastěji 4,5 až 5,5; výjimečně až 10g (u hybridů). Vyskytují se však i čtyřřadé šešule a šešule se 40 – 50 semeny. Semena mohou být i žlutě zbarvená.

Růst a vývoj řepky trvá 11 – 12 měsíců. Během tohoto cyklu lze rozlišit fázi vegetativní – růstovou (podzim) a generativní – plodnou (jaro). Obě fáze se mezi listopadem a březnem překrývají, to je doba tzv. kryptovegetace. Podzimní rozvoj listové plochy je významný pro ukládání rezervních látek. Zásobní látky se soustřeďují hlavně do kořenového krčku a kořenů. Vývoj listů je kontrolován teplotou, ovlivňován dusíkatou výživou a dostatkem vody. Podzimnm vegetace řepky má končit vývojem vegetahního vrcholu ve IV-VI etapl, listovou ryžicí s více než 10 listy, kořenovým krčkem o průměru větším než 8  10mm, hmotnostm nadzemní biomasy 1,4  1,8kg.m^-2 a mohutn}m kůlovým kořenem delím než 15  20cm s hmotnostm sušiny kořenů nad 30g na m² (tj. 100  120g čerstvé hmoty). V obdobm kryptovegetace, kdy ryst nadzemnm biomasy ustavá při +5^oC, obvykle dochazí k redukci biomasy. Často však dále rostou kořeny a to ještě při teplotách půdy +2^oC. V tomto zimním období dochází ke změnám na vegetačním vrcholu řepky. Ten vývojově pokročí o 2 etapy, již nevratně do generativní fáze. Jarovizace probíhá u mladých rostlin v rozmezí 2 – 8^oC po dobu 30 – 60 dnů. Řepka ozimá je typickou dlouhodenní rostlinou, pro jejíž jarovizaci je vhodnější krátký den. Podle vývoje vegetačního vrcholu lze určit prognózu přezimování a výnosu. Objevení se bílých kořínků je prvním signálem jarní obnovy vegetace. Kořenový systém regeneruje při +2,9°C (většinou v první dekádě března) a nadzemní biomasa při +5^oC. Toto období je agrotechnicky nejvhodnější pro regenerační dusíkaté hnojení. Růst stonku je spojen s tvorbou poupat. Jakmile dorostou první zelená poupata na obvodu terminálního květenství a objeví se základy větví v paždí listů dochází k velmi intenzivnímu růstu. Ten trvá asi 10 dnů, během nichž řepka denně přirůstá o 5 – 8cm. Růst stonku končí s obdobím plného květu. Od fáze žlutých poupat na terminálu dochází k intenzivnímu růstu větví, jejichž prodlužování končí až po odkvětu.