Ve srovnání s jinými plodinami se řepa nevyznačuje autoregulační, ale pouze kompenzační schopností, vlivem které průměrná hmotnost rostliny odpovídá v určitém rozsahu ploše půdy, jíž má rostlina v průběhu růstu k dispozici. Výnos cukru z jednoho hektaru je dán počtem bulev, jejich průměrnou hmotností a cukernatostí, nebo-li průměrným
obsahem cukru v bulvě. Produkční proces - tvorbu výnosu cukrovky - omezuje především kvalita (organizace) porostu. Předně je to počet rostlin v porostu, jeho přehuštění a mezerovitost. Druhou limitující složkou je délka produkčního procesu (délka vegetace) a rychlost fotosyntézy. V neposlední řadě může výsledky ovlivňovat či limitovat distribuce biomasy a především ukládání cukru do bulvy. Výsledná struktura porostu je odvislá od zvolené vzdálenosti výsevu semen v řádku (18 – 21cm), dosažené vzešlosti porostu (70 – 85%) a zvolené šířky řádků (45cm).
Za mezery považujeme části neobsazených úseků řádku zpravidla více jak dvojnásobek výsevní vzdálenosti (jednoduše řečeno to co je přes 40cm). Mezerovitost je procentický podíl mezer na celkové délce řádku. Shluky představují příliš blízko rostoucí řepy, tj. ve vzdálenosti menší než 16cm - přehuštění porostu.
Za optimální lze považovat v době sklizně porost s 85 000 až 100 000 řepami, s mezerovitostí do 5% a shluky rostlin do 2 – 3%.
Tab. 9.3.2 - 1 : Vlastní výnosové prvky cukrovky lze charakterizovat takto:
 |
Tab. 9.3.2 - 2 : Průměrné produkční ukazatele cukrovky v ČR:
 |
