15.3.1 Spalování fytomasy

Pevná fytopaliva se vyskytují v několika formách, lišících se strukturou, obsahem vody, tvarem, stupněm znečistění, obsahem popele aj. Stupeň obtížnosti jejich zpracování, úprav i využívání je různý, stejně jako ceny a užitečné hodnoty. U dřevních paliv rozlišujeme polena a polínka, kůru, průmyslovou a energetickou štěpku, piliny , hobliny, lesní štěpku , štěpku z rychle rostoucích dřevin, dřevní šrot, pelety a brikety. U paliv ze slámy rozlišujeme malé a obří balíky (válcové a hranolové), řezanku, brikety a pelety. Existují kvalitativní rozdíly mezi slámou obilnin a olejnin (slabé stonky) a slámou konopí, miscantu, slunečnice, topinamburu, křídlatky aj. (silné stonky).

Na výhřevnost spalované biomasy má velký vliv vlhkost. Optimální vlhkost pro spalování činí u stébelnin asi 15 – 20%, u dřevin 20 – 30%. Popel ze spálené fytomasy obsahuje množství minerálních látek a stopových prvků, proto jej lze, na rozdíl od popele z uhlí, použít jako hnojivo.

Tab. 15.3.1 - 1 : Kolik ropy nahradí energetické rostliny?

Optimalizace využívání různých fytopaliv je zpravidla otázkou kompromisu mezi vlastnostmi paliv a topenišť. Pro jejich spalování se užívají kamna nebo kotle nejrůznějších velikostí, výkonu a systémů. Rozhodně však nelze použít zařízení konstruovaná pro spalování uhlí. Topeniště kotlů musí být přizpůsobena druhu a stavu paliva.