 |
Pohledy na jakost jsou rozmanité. Pro určitý způsob využití produktu je potřeba najít takové znaky, které budou charakterizovat určité technologické vlastnosti. Např. pro skladování zrnin je limitujícím faktorem vlhkost produktu. Z rozdílu hmotností vzorku před sušením a po sušení se zjistí množství vody v původním vzorku. U jednotlivých komodit je nutné stanovit horní hranici vlhkosti v produktu, při které již nedojde ke znehodnocení působením mikroorganizmů. Tato hranice je různá. U obilovin a luštěnin je zpravidla 14%, ale u sladovnického ječmene 15%, u nahého ovsa 13%, u řepky 8%. Pro dosažení porovnatelných výsledků při měření jakostních ukazatelů je nutné používat jednotných metodik stanovení (viz ČSN) a přesně dodržovat laboratorní postupy. Pracovní postupy stanovení ukazatelů nemohou být dlouhé a složité.
Metody stanovení lze rozdělit na přímé a nepřímé. U přímých metod se přímo změří daný znak (obsah látky). Toto stanovení bývá zdlouhavé, proto byly vyvinuty metody nepřímé, které měří přímo jinou fyzikální vlastnost. U všech nepřímých metod musí být přístroj na daný jakostní ukazatel nakalibrován. Kalibrace je vyjádření závislosti mezi hodnotou znaku měřeného přímou metodou (referenční metoda) a hodnotou jiné fyzikální veličiny (u vlhkosti – obsah vody a elektrický odpor nebo absorpce záření). Nepřímé metody jsou velmi rychlé a při dobrém nakalibrování jsou i dostatečně přesné. Např. stanovení obsahu vody je možné provést několika metodami, které reagují na změnu obsahu vody změnou elektrického odporu, elektrické kapacity apod. Značný rozvoj nastal u nepřímých metod, které zaznamenávají charakteristické změny v absorpci částí spektra v blízké infračervené oblasti (NIR). V provozních laboratořích obchodních podniků (např. ZZN) a zpracovatelů jsou NIR přístroje běžnou součástí vybavení.
Zvláštní postavení mezi metodami stanovení jakosti rostlinných produktů má senzorická analýza. Zatímco chemické a fyzikální metody stanovují objektivně měřitelné veličiny, senzorická hodnocení závisejí na subjektivním posouzení jednotlivce. Sledované znaky jsou vnímány lidskými smysly (senzory) – chutí, čichem, zrakem, sluchem, hmatem. Vnější podněty jsou přenášeny a zpracovány nervovou soustavou a mozkem. Senzorická analýza je proto zařazena do skupiny psychometrických metod. Aby se dosáhlo objektivních výsledků musí probíhat senzorické hodnocení za standardních podmínek skupinou zaškolených hodnotitelů. U polních produktů je senzorické hodnocení většinou součástí celkové jakosti – barva, pach. U odrůdových zkoušek brambor jsou významné degustační zkoušky vařených hlíz (zde se jedná o potravinu).