| << 18.7.3 Regulace plevelů | 18.7.5 Ochrana proti nejdůležitějším škůdcům brambor >> |
|
Ochrana proti škodlivým činitelům je jedním z nejdůležitějších úseků při pěstování brambor a to u všech užitkových směrů. Brambory patří mezi plodiny, které jsou napadány celou řadou chorob a škůdců. Poškozovány jsou jimi jak nadzemní, tak i podzemní orgány brambor. Poškození listů a stonků rostlin znamená snížení asimilační plochy, a tím i negativní dopad na výnosy. Poškození kořenů a stolonů obvykle negativně ovlivňuje další růst rostliny, což se zároveň projeví na výnosu. Výskyt chorob a škůdců na hlízách zhoršuje jejich kvalitu a v některých případech je může i úplně znehodnotit.
Karanténní škodlivé organismy bramboru jsou uvedeny ve “Sbírce zákonů a vyhlášce č. 83/1997 částce 29”. Jejich výskyt kontroluje Státní rostlinolékařská správa (SRS), a to jak při dovozu, tak i při průvozu zásilek. Zároveň provádí systematický průzkum porostů brambor a pozemků, na kterých budou brambory pěstovány. Z karanténních škůdců mají největší význam háďátka, a to především háďátko bramborové (Globodera rostochiensis a Globodera pallida). Z houbových chorob je to rakovina bramboru (Synchytrium endobioticum). Ochrana proti těmto uvedeným významným karanténním organismům se řídí “Metodickým pokynem k ochraně proti šíření rakoviny brambor a háďátka bramborového” vydaným SRS v návaznosti na zákon č. 147/1996 Sb. o rostlinolékařské péči a vyhlášku č. 83/1997 Sb.
Mimořádné postavení mají karanténní bakteriózy (KB) bramboru. Je to bakteriální kroužkovitost bramboru (Clavibacter michiganensis subs. Sepedonicus) a bakteriální hnědá hniloba (Ralstonia solanacearum ). Ochrana proti těmto KB se řídí “Metodickým pokynem” vydaným v roce 1999 SRS.
Z virů a jim podobným organismům mezi karanténní choroby jsou řazeny především neevropské kmeny virů bramboru A, M, S, V, X, Y a PLRV. Dále pak vřetenovitost hlíz bramboru (Potato spindle tuber viroid), stolbur (Potato stolbur MLO) a další choroby, u nás se však většinou nevyskytující.
Fyziologické choroby brambor
Ty vznikají působením nevhodných faktorů prostředí na trsy či hlízy bramboru. Projevují se na nati v době vegetace, nebo na hlízách, což je viditelné až při sklizni a při jejich zpracování. Jedná se o neparazitické choroby nazývané též abiózy. Ochrana proti fyziologickým chorobám spočívá v usměrnění podmínek prostředí a růstu rostlin. Mezi tyto choroby řadíme i genetické poruchy. Dále sem řadíme i choroby vznikající poruchami ve výživě. Jedná se o nedostatek či nadbytek dusíku, fosforu, draslíku, vápníku, hořčíku, bóru a zinku. Mezi fyziologické choroby patří i poškození herbicidy a desikanty. K nejznámějším fyziologickým chorobám patří: hlízkování, dutost hlíz, rozprasky hlíz, zmlazování hlíz, nitkovitost klíčků, prorůstání klíčků, bujení lenticel, rzivost dužniny, šedivost dužniny, fyziologická svinutka, poškození nízkými teplotami a krupobitím.
Virové choroby brambor
Jsou to choroby, které jsou způsobené rostlinnými viry. Jejich význam je především v tom, že mohou výrazně snížit výnos brambor, a že se snadno rozšiřují.
Prakticky veškeré virové choroby brambor jsou přenosné sadbou, většina virových chorob je přenosná savým hmyzem, především mšicemi, některé jsou přenosné mechanicky šťávou, dotykem, výjimečně i dalšími živočišnými vektory, například háďátky a některými houbami. Škodlivost virových chorob brambor v našich klimaticko-geografických podmínkách je velmi vysoká, neboť tyto umožňují stálé šíření těchto chorob. Problémem je i to, že řada virů se vyskytuje v kmenech, které vykazují různou škodlivost i agresivitu. Podle škodlivosti rozdělujeme jednotlivá virová onemocnění na těžká a lehká. Mezi těžké virové choroby brambor patří virus svinutky, virus Y 
a virus A. Mezi lehké virové choroby brambor patří virus X a virus M. Výskyt viru S, který je u nás běžně rozšířen, je řazen mezi lehké virové choroby, jeho výskyt se však zatím nehodnotí. Problémem jsou takzvané směsné infekce, kdy rostlina brambor je napadena více viry. Tento komplex virového onemocnění je řazen mezi těžké virové choroby. Vedle vizuálního hodnocení výskytu virových chorob se používají i laboratorní testy. Nejspolehlivější metodou je ELISA.
Ochrana proti virovým chorobám spočívá ve využití komplexní semenářské agrotechniky, přičemž je nutno mít zvlášť na zřeteli:
Viroidy
Vřetenovitost bramboru (Potato spindle tuber viroid – PSTV) snižuje výnosy o 20 – 35%. Je přenosný mechanicky, pylem, semenem, sadbou a hmyzem s kousavým ústrojím, šíří se převážně v teplejších oblastech. Je to karanténní choroba. U nás byly zjištěny ojedinělé výskyty. Zjišťuje se především elektroforeticky.
Mykoplazmózy
Metlovitost bramboru (Potato witches broom) - vyskytuje se výjimečně. Je přenosná některými křísi.
Houbové a bakteriální choroby bramboru
Plíseň bramborová (Phytophthora infestans). Je to nejzávažnější houbová choroba bramboru, která se vyskytuje prakticky každoročně.
Příznaky: Primární infekce se projevuje na vegetačních vrcholech, kde dochází k tmavnutí a odumírání vrcholových lístků a stonků. Sekundární infekce se projevuje vodnatými, nekrotickými skvrnami, které jsou zpočátku žlutozelené, později hnědočerné. Ty se šíří nejčastěji od okrajů listů. Na spodní straně listů, na okrajích skvrn, se při vyšší vlhkosti, zpravidla po ránu, objevuje šedobílý plísňový povlak. Za vhodných klimatických podmínek pro šíření plísně (vlhko, teplo) se infekce rychle šíří na listy i stonky, takže celá rostlina odumírá. Často je možno se setkat s tzv. “stonkovou infekcí”, kdy na stoncích se objevují hnědočerné skvrny. Infikované hlízy 
mají na slupce olovnatě šedé skvrny. Na řezu hlízy je dužnina rezavě zbarvena .
Ochrana proti plísni zahrnuje:
1. Preventivní opatření agrotechnického charakteru, která omezují možnost infekce a zpomalují šíření choroby (výběr lokality, odrůdy, biologická příprava sadby, včasná výsadba, vhodná hustota trsů, vyrovnaná výživa, dostatečné nahrnutí hrůbků apod.)
2. Aplikace fungicidů je rozhodující součástí ochrany. Nejdůležitější je první ošetření , které musí předcházet infekci porostu. Termíny ošetření se volí podle signalizace SRS. Výběr fungicidů a jejich sled a frekvence se přizpůsobuje průběhu počasí, infekčnímu tlaku, lokalitě a odrůdě. Podrobné informace viz v “Metodické příručce pro ochranu rostlin”.
3. Ukončení vegetace omezuje infekci hlíz plísní. Provádí se mechanicky rozbitím natě, nebo chemicky desikací . Termín zásahu je odvislý od náchylnosti odrůdy k plísni na hlízách a na průběhu počasí. Obecně se doporučuje při napadení natě v rozsahu 5 – 20%.
Kořenomorka bramborová
a mycelium na  |
Ochrana spočívá: A. Agrotechnická opatření (výběr pozemku, odrůdy, biologická příprava sadby, výsadba do vyhřátých půd, nehnojit organickými hnojivy na jaře apod.). B. Moření sadbových hlíz fungicidy, a to buď suchou nebo vlhkou cestou. Moření se provádí bud' při přípravě sadby nebo přímo na sazeči. Pro suché moření se nejvíce využívají fungicidy na bázi mancozebu, pro vlhké moření na bázi pencycuronu a tolclofosmethylu.
Obecná strupovitost ( Streptomyces scabies) narušuje vzhled hlíz. Při silném výskytu může u sadby narušit klíčivost a vzcházení. Příznaky: Strupy na slupce hlíz
různé velikosti a tvaru. Mohou být ploché, vystouplé i propadlé. Ochrana je velmi problematická. Z přímých opatření je možno využít závlahy v době nasazování hlíz. Z nepřímých opatření je to výběr odolných odrůd a pozemků, kde se obvykle tato choroba nevyskytuje. Důležité je i udržování vysoké biologické aktivity půdy, využití optimální agrotechniky s vyrovnanou výživou včetně stopových prvků a zeleného hnojení. Udržet půdní reakci v rozmezí pH 6 – 6,5. Nevápnit přímo k bramborům.
Černání stonků
(Erwinia carotovora var. atroseptica a E. carotovora var. carotovora). Příznaky: Stonek nebo celá rostlina žloutne, později černá, vadne, postupně odumírá. Napadené rostliny lze snadno vytáhnout z půdy, podzemní části jsou černé, macerují. Ochrana spočívá v odstraňování zdrojů infekce a v použití zdravé sadby bez latentní infekce. Náchylné odrůdy vysazovat do lehčích půd. |
Stříbřitost slupky (Helminthosporium solani). Poškozuje vzhled hlíz a snižuje jejich klíčivost. Příznaky: Jsou zřetelné především na umytých hlízách, na kterých
 |
Prašná strupovitost (Spongospora subterranea). Má lokální význam ve vlhčích a vyšších polohách. Je vektorem “Mop-top” viru. Příznaky: Na kořenech vyvolává tvorbu drobných nádorků. Na hlízách se vyskytují povýšené puchýřky, a to buď jednotlivě nebo ve shlucích. Ty praskají a vytvářejí se prohloubené krátery se zbytky slupky na okrajích. Ochrana spočívá v používání zdravé sadby, prodloužit střídání plodin, zvýšit pH.
Rakovina brambor (Synchytrium endobiotikum) je karanténní choroba. Vytváří mnoho patotypů. Na pozemcích, kde se rakovina vyskytuje, nelze množit sadbu. Příznaky: Na všech orgánech s výjimkou kořenů se vyvíjejí různě velké růžicovité nádory, které jsou zpočátku bělavé, později tmavnou, hnijí a rozpadají se. Ochrana spočívá v dodržování přísných karanténních předpisů a v dodržování metodických pokynů vydaných SRS.
Bakteriální kroužkovitost bramboru (Clavibacter michiganehsis subsp. sepedonicus) je karanténní bakteriální choroba. Příznaky: Napadené listy a stonky žloutnou, vadnou, později nekrotizují. Na řezu hlízy cévní svazky jsou zahnědlé, po zmáčknutí z nich vytéká krémový, páchnoucí sliz. Ochrana spočívá v používání zdravé sadby a dodržování karanténních opatření podle zákonných předpisů.
Skládkové choroby
Jejich výskyt nejvíce souvisí s mechanickým poškozením hlíz, se zamořením půd patogeny, se skladovacími podmínkami a s náchylností odrůdy.
Suchá fuzáriová hniloba (Fusarium ssp.) je nejčastěji se vyskytující skládkovou chorobou brambor. Vyšší výskyt obvykle bývá je-li suchý a teplý závěr
vegetace. Příznaky: Za 5 – 7 týdnů po sklizni se na hlízách objevují nekrotické skvrny, které se postupně zvětšují. Obvykle jsou koncentricky zvrásněné, pokryté polštářky bílého, žlutého až růžového mycelia patogena. Na řezu hlíz má hniloba vrstevnicový charakter, někdy s menšími dutinami. Obvyklé jsou směsné infekce s dalšími houbami a bakteriemi. Ochranou je zdravá sadba, pěstování odolnějších odrůd, snížení mechanického poškození (odkamenění), moření hlíz přípravky na bázi thiabendazolu a imazalilu, správné skladovací podmínky.
Suchá fomová hniloba (Phoma foveata) se vyskytuje především v letech, kdy v závěruvegetace a při sklizni je chladno a vlhko. Příznaky: Na hlízách se objevují obvykle 2 – 3 měsíce po sklizni. Na slupce se tvoří propadlé nekrotické skvrny, které se zvětšují. Uvnitř hlíz se tvoří dutinky s šedofialovým myceliem a černými pyknidami. Ochrana je podobná s ochranou proti fuzáriové hnilobě.
Mokrá bakteriální hniloba (Erwinia carotovora a její subspecie). Příznaky: Hlízy se částečně nebo zcela mění na kašovitou hmotu. Na řezu hlíz často bývá mezi
napadeným a zdravým pletivem tmavá linie. Zmacerované pletivo na vzduchu žloutne, růžoví a postupně tmavne. Nepříjemně zapáchá. Ochrana spočívá v použití zdravé sadby a vytváření podmínek, které omezují rozvoj mokrých hnilob. Úprava skladovacích podmínek, především snížit vlhkost a teplotu.
Pythiová hniloba (Pythium ultimum, P. debaryanum) se vyskytuje ojediněle při sklizni brambor za vyšších teplot. Příznaky: Mechanicky poškozené hlízy se rychle rozkládají, dužnina hnědne, silně zapáchá. Ochrana vyžaduje snížit mechanické poškození, nesklízet za vysokých teplot, upravit podmínky skladování.
| << 18.7.3 Regulace plevelů | Top | 18.7.5 Ochrana proti nejdůležitějším škůdcům brambor >> |