<< 4.2.1 Původ cukrovky	4.2.3 Chemicko-technologické složení bulvy cukrovky >>

4.2.2 Botanická charakteristika cukrovky v prvním roce vegetace

Cukrovka výhodně spojuje nejvýznamnější biologické vlastnosti dvou přímých předků, ze kterých vznikla, a to řepy cvikly a řepy krmné. V obou uvedených druzích, a tudíž i v cukrovce, se promítají vlastnosti jejich planých předků, kterými byla řepa přímořská (Beta maritima L.) a řepa vytrvalá (Beta perenis Hal.). V cukrovce jsou patrny základní biologické vlastnosti čeledi merlíkovitých, to jest schopnost vytvářet větší počet kruhů cévních svazků v kůlovém kořeni a v osním nadzemním stonku. Z biologického hlediska je cukrovka mnohaletá opakovaně plodící bylina. Vytváří plodonosné, jednou plodící stonky, které po dozrání semen odumírají. Ze spících pupenů na hlavě bulvy se v dalším roce mohou vytvořit nové stonky. Z biologické mnoholetosti cukrovky se v polní výrobě využívají jen první dva roky, proto je z hospodářského hlediska cukrovka považována za dvouletou rostlinu.

Morfologická charakteristika rostliny

V prvním roce vegetace řepy jsou listy sestaveny v listové růžici na hlavě bulvy. Po vzejití vyrostou vstřícně postavené děložní lístky, které později odpadnou. Pravé listy jsou sestaveny na hlavě bulvy ve spirále od vnějšku (nejstarší listy) ke středu (nejmladší srdéčkové listy). Listy cukrovky mají silné řapíky, velmi zvlněnou čepel. Listy vykazují vysokou proměnlivost ve velikosti, kterou ovlivňuje také odrůda.

Rostlina řepy vytváří v průměru 44 až 55 listů. V době sklizně má 22 - 30 zelených listů. Průměrná délka růstu a činnosti jednotlivých listů je u první desítky listů asi 60 dní, u druhé a třetí asi 80 až 95 dní a u čtvrté desítky 55 - 60 dní.

Bulva cukrovky je část rostliny bez listů (někdy se používá termín kořen), tvoří ji:

hlava bulvy (epikotyl) - horní část bulvy, ze které vyrůstá růžice listů, hranici tvoří nejnižší věnec listových pupenů
krk bulvy (hypokotyl) - část bulvy mezi hlavou a vlastním kořenem, která nenese listy ani kořeny
vlastní kořen (radix) - spodní a největší část bulvy, ze které vyrůstají postranní kořínky, zejména v tzv. kořenové rýze

Bulva je utvářena podle variet a typů odrůd. Bulva je zpravidla vřetenovitá a protáhlá, má podobu kužele, jehož vrchní část a boky jsou ztlustlé. Délka a tvar vlastního kořene rozhodují o vhodnosti a o kvalitě mechanizované sklizně. Za nevhodné jsou považovány kořeny, které se větví (celerovité - mrcasaté). Je to porucha růstu kořene a bývá vyvolána nedostatečnou hloubkou půdy, pevným podorničím, nerovnoměrností orničního profilu, kamenitou půdou, háďátky, nedostatkem vzduchu a jinými příčinami.

Tvar kořene hodnotíme podle relativní délky kořene a indexu tvaru kořene.

Anatomická stavba bulev

Bulevnaté okopaniny lze rozlišit podle podílu jednotlivých částí při tloustnutí kořenů.

Prvotní stavba

Na povrchu mladých kořenů je prvotní kůra a uvnitř je ústřední válec (centrální cylindr, plerom). U prvotní kůry rozlišujeme vrchní vrstvu
(exodermis), která má schopnost vytvářet kutinizovanou pokožku. Hlouběji položená část kůry má vnitřní vrstvu (endodermis). Ta je složena z okrouhlých parenchymatických buněk s tenkými stěnami. Mezi buňkami jsou mezibuněčné prostory, jimiž se endodermis odlišuje od exodermis, ve které buňky k sobě těsně přiléhají. Na obvodu centrálního válce je vrstva kambiálních buněk (pericykl, neboli perikambium). Jeho činností vzniká prvotní lýko a prvotní dřevo. V prvotním dřevě se vytvářejí první cévy.

Druhotná stavba

V kořenové části bulvy vznikají druhotným tloustnutím kořene druhotná (sekundární) pletiva. Na začátku druhotného tloustnutí zesiluje činnost kambia, které vytváří kambiální kruh. Tento kambiální kruh svou činností tvoří směrem do středu kruhu druhotné dřevo a vně druhotné lýko. Současně vznikají v druhotném dřevu i lýku radiálně položené vrstvičky parenchymu. Činností kambia a perikambia se vytváří i druhotná kůra (periderm). Prvotní kůra odumírá, smršťuje se a odlupuje se. U jednotlivých druhů bulevnatých okopanin je druhotná stavba rozdílná.

Terciární a další stavba

Terciární a další tloustnutí kořene souvisí s tvorbou druhého a dalších kambiálních kruhů. Vznikají rozdělením iniciály předchozího kambia na dvě dceřinné buňky, z nichž vnější se stává iniciálou kambiálního kruhu. Dělením vytváří floém, xylém a parenchym. S touto stavbou bulvy se setkáváme u řepy.


<< 4.2.1 Původ cukrovky	Top	4.2.3 Chemicko-technologické složení bulvy cukrovky >>