<< 18.7 Ošetřování za vegetace	18.7.2 Omezená mechanická kultivace >>

18.7.1 Plná mechanická kultivace

Tato technologie je založena na několikerém vláčení a proorávkách v době od výsadby do zapojení porostů, jejichž vliv na ničení plevelů i na výnos brambor charakterizuje tabulka.

Tab. 18.7.1 - 1 :
Účinnost mechanické kultivace.

Je zřejmé, že rozhodující vliv na odplevelení mají kultivační zásahy v období od výsadby do vzejití trsů (v bramborářských oblastech je toto období dlouhé asi 20 – 40 dnů v závislosti na počasí a přípravě sadby, v ranobramborářských oblastech u raných brambor z předklíčené sadby jen asi 10 – 20 dnů), které zničí 70 – 80% plevelů, a mimo to provzdušněním a proteplením hrůbků i snížením vrstvy ornice nad hlízami (vláčením) urychlují vzcházení.

Plnou mechanickou kultivaci je vhodné použít při pěstování konzumních brambor, zejména u odrůd s kratší vegetační dobou, tj. u velmi raných a raných odrůd, kde nehrozí po skončení kultivačních prací druhotné zaplevelení. Uplatnění má především na lehčích půdách s dobrou zpracovatelností a nižší intenzitou zaplevelení. Hlavním problémem této technologie je závislost kultivačních zásahů (jejich kvality a možnosti provedení v optimálním termínu) na počasí a v souvislosti s tím menší výnosová jistota. Proto v posledních letech nastal značný odklon od této technologie. Jednotlivé mechanické zásahy je třeba provádět pouze za vhodných vlhkostních podmínek, aby bylo dosaženo co nejvyšší plevelohubné účinnosti, neutužovala se půda a nezvyšovala se hrudovitost. Pracovní hloubka kultivačních zásahů musí být postupně zmenšována, aby nedocházelo k poškození kořenů a později i stolonů brambor. Počet kultivačních zásahů není pevně dán (obvykle 5 – 7), ale přizpůsobíme jej půdním podmínkám, průběhu počasí a zaplevelení, růstu a vývoji porostů podle odrůd či případně podle užitkového směru (viz specifika raných brambor pod závlahou).

Příkladem běžného postupu je následující sled kultivačních zásahů:

1) Vláčení: 7 – 10 dnů po kvalitní výsadbě hrůbky uvláčíme, nejlépe síťovými branami s krátkými hřeby (v případě nedostatečného nahrnutí hrůbků při výsadbě však nejprve zvýšíme vrstvu ornice nad hlízami prooráním hrobkovacími tělesy). Vláčením se vrstva ornice nad hlízami sníží na 5 až 8cm.

2) Proorávka naslepo a vláčení : Za 4 až 7 dní po prvém vláčení následuje proorávka naslepo a v agregaci s ní druhé vláčení (ušetří se jedna jízda v kultuře) nebo lze druhé vláčení provést s odstupem 1 – 2 dnů po proorávce naslepo, což je výhodnější z hlediska hubení vyklíčených semenných plevelů.

3) Proorávka naslepo a vláčení: Při pěstování brambor na těžších půdách a na pozemcích s vyšší zapleveleností se v případě potřeby opakuje proorávka naslepo s vláčením za 4 – 8 dnů po první proorávce. Optimální okamžik pro uvedené zásahy a jejich opakování nastane, když je po odhrnutí svrchní vrstvičky půdy možno spatřit na boku hrůbku “nitkující” plevele. Proorávky naslepo se provádějí pasivním nářadím vybaveným pouze hrobkovacími tělesy zahloubenými 140 – 160mm tak, aby hrůbky po nahrnutí byly 220 – 250mm vysoké. Na těžších půdách, kde je obtížnější dostatečně zkypřit půdu meziřádků pro správné nahrnutí hrůbků, lze pro lepší kvalitu práce použít rotační hrobkovače.

4) Plečkování: Po vzejití při výšce rostlin 50 – 100mm prvně plečkujeme. Při tomto zásahu se mělce prokypří meziřádek, aniž by se přihrnovala ornice k nízkým, často nestejně velkým trsům, a zničí se plevele. Místo plečkování lze provést mělkou proorávku hrobkovacími tělesy a při zaplevelení vrcholů hrůbků ji lze doplnit nebo spojit s vláčením síťovými branami s dlouhými hřeby.

5) Proorávka: Po plečkování (proorávce) následuje při výšce trsů kolem 200mm proorávka hrobkovacími tělesy s mírným přihrnutím ornice k trsům.

6) Hrůbkování (nahrnování): Je posledním kultivačním zásahem. Provádí se v období, kdy porost plně kryje řádky v podélném směru, nejpozději do tvorby poupat. Zahloubením hrobkovacích těles na hloubku 40 – 60mm a nahrnutím asi 30 – 60mm ornice na hrůbky se dokončí jejich formování. Správně vytvarované hrůbky
musejí být dostatečně vysoké se širokým vrcholem, aby mohly pojmout velký výnos hlíz a chránily je vrstvou půdy proti zelenání povrchu a infekci plísní bramborovou. Matečné hlízy po výsadbě a později většina nových hlíz musí být nad úrovní dna brázdy, neboť tak po vydatném dešti, kdy zůstává voda na dně brázdy, je většina hlíz nad úrovní zamokřené půdy. Správný tvar hrůbků a kyprá půda jsou příznivé i pro mechanizovanou sklizeň.


<< 18.7 Ošetřování za vegetace	Top	18.7.2 Omezená mechanická kultivace >>