v nejteplejších oblastech. I z tohoto důvodu je v těchto podmínkách zpravidla nutná závlaha.| << 16.3 Růst a vývoj brambor | 17 Brambory – základy tvorby výnosu, výnosové prvky a jejich regulace >> |
Základní ekologické požadavky bramboru se v podstatě shodují s optimálními podmínkami pro klíčení a vzcházení, pro růst natě a její produkční výkon a tvorbu a růst nových hlíz. Z hlediska klimatickoekologických nároků náleží odrůdy evropského bramboru mezi rostliny mírného pásu. Nejlépe jim vyhovuje přímořské klima s vyšší vzdušnou vlhkostí. V přechodném a vnitrozemském klimatu se klimatickoekologickým nárokům bramboru přibližují pouze vyšší polohy s častými srážkami a vyšší vlhkostí vzduchu. Největší odklon od optimálních klimatickoekologických podmínek vzniká při pěstování nejranějších brambor v nejteplejších oblastech. I z tohoto důvodu je v těchto podmínkách zpravidla nutná závlaha.
Vegetační faktory ovlivňující růst a vývoj
Viditelné světlo (v rozsahu vlnových délek 400 – 750nm) je důležitým faktorem prostředí pro růst a vývoj rostlin. Záření vyvolává u rostlin bramboru několik typů odezvy. Indukuje primární produkci asimilátů a jejich využití pro stavbu rostliny. Rostliny jsou také schopny rozeznat ("odečítat") délku dne a noci a v důsledku toho reagovat na roční období. Tento jev je znám jako fotoperiodismus a má rozhodující význam při regulaci řady vývojových procesů u rostlin. Specifické pro brambor (Solanum tuberosum L.) je, že z hlediska tvorby květu je dlouhodenní rostlinou a z hlediska tvorby hlíz krátkodenní. Světelné podmínky dlouhého dne (16 hodin) podporují růst natě, časnější tvorbu poupat a časnější nástup kvetení. Nasazování hlíz je opožděno, avšak vlivem lepších výsledků fotosyntézy se vytváří větší a vyrovnanější hlízy. Krátký den (8 hodin) naopak zpomaluje růst a nasazování poupat, ale dochází k časnějšímu nasazování hlíz. Výnos hlíz je vyšší pouze u nejranějšího termínu sklizně. Působení délky dne je vázáno na teplotu (dlouhá fotoperioda je vyrovnávána nízkou teplotou). Při teplotě 14°C nemá délka dne vliv na tvorbu hlíz. Při nízkých teplotách urychluje tvorbu hlíz teplota, při vyšších teplotách délka dne. Vlastní tuberizace závisí na aktivaci vrcholových meristémů stolonů a jejich radiálním růstu.Tento proces není dosud jednoznačně objasněn. Jako chemické individuum byl v listech bramboru identifikován tuberigenní faktor (faktor stimulující zakládání hlíz) – kyselina tuberonová – látka blízce příbuzná kyselině jasmonové. Obecné rozšíření kyseliny tuberonové u hlíznatých rostlin, existence dalších tuberigenních látek ani způsob interakce s fytohormony nejsou prozatím vyjasněny.
Spolu se zářením je teplota nejdůležitějším vnějším faktorem ovlivňujícím růst i vývin rostlin. Brambory jsou ke změnám teploty velmi citlivé. Existuje poměrně úzké rozmezí teplot, které je nepoškozují. Jako u jiných rostlin můžeme požadavky bramboru na teplotu vyjádřit vegetačními "termickými konstantami". Jde o součty průměrných denních teplot vegetačního období (u bramboru činí 2300 – 3000°C). Růst nemusí být vždy ovlivněn pouze termickou konstantou. Went (1957) popsal termoperiodismus (stimulaci růstových či vývojových procesů střídáním denních a nočních teplot). U bramboru lze stimulovat zakládání hlíz sníženou noční teplotou. Pro klíčení vyžadují hlízy přiměřenou teplotu a přístup vzduchu, ale nejsou tak závislé na množství vláhy v půdě. Růst klíčků po výsadbě na poli probíhá již při 8 – 10°C, ale vyšší teploty urychlují vzcházení. Optimální teplota pro klíčení hlíz je 15 – 20°C. Zvyšováním nebo snižováním teploty lze regulovat klíčení. Využívá se to při předkličování hlíz. Nať začíná podle Buhra (1961) růst již při teplotě 5 – 6°C. Nejrychleji roste při 20 – 25°C, a při teplotě nad 30°C se její růst zastavuje. Teplota 40°C již poškozuje pletiva nadzemní části rostlin. Odolnost bramborové natě k nízkým teplotám je rovněž velmi malá. Při déletrvajících teplotách -1 až -1,5°C nať zmrzne. Toto nebezpečí nastává zejména u nejranějších porostů bramboru při pozdních jarních mrazech. Optimální teplota pro růst hlíz je ve dne 20°C a v noci 14°C. To souvisí s teplotními optimy pro různé fyziologické funkce rostliny za světla a tmy. Např. ve dne převládá fotosyntéza, v noci transport látek a jejich zabudování do pletiv při růstu a do zásobních orgánů. Engel et al. (1960) to doložili pomocí zpomalených snímků rostoucích hlíz bramboru. Bramborová hlíza roste převážně mezi 16. hodinou odpolední a 7. hodinou ranní.
Zakládání hlíz je u bramboru optimální při teplotě půdy nejvýše do 20°C. Při teplotách půdy nad 29°C se hlízy již nezakládají. Růst hlíz brzdí teplota půdy nad 20°C v období květu a při teplotě pod 6°C se růst hlíz zastavuje. Hlízy snesou teplotu až 38°C. To se využívá v termoterapii viróz. Hlízy odumírají teprve při dlouhodobější teplotě nad 40°C.
Brambor má středně velké nároky na vláhu v porovnání s jinými plodinami. Citlivě reaguje na rozdělení srážek. Optimální vláha půdy závisí na odrůdě, fázi růstu, výživě, teplotě a dalších faktorech. Snížená vlhkost půdy v období od sázení hlíz až po vzejití rostlin působí na výnos hlíz příznivě (vytvoří se více kořenů, rostliny ve vegetaci lépe hospodaří s vodou, Zrůst et al. 1991, 1994). Od fáze tvorby poupat (přibližně v této době se začínají vytvářet hlízy), až do počátku fyziologické zralosti porostu (období intenzivního růstu hlíz), reagují všechny odrůdy velmi citlivě na nedostatek půdní vláhy. V období zakládání a počáteční tvorby hlíz jsou rovněž důležité srážky pro zabránění strupovitosti hlíz. Na lehčích až středních půdách vyžadují rostliny bramboru pro zabezpečení vysokého výnosu 70% plné vodní kapacity (tj. 70% pórů je v půdě vyplněno vodou, ve 30% pórů je vzduch po celou dobu vegetace). Čím je půda těžší, tím je tato hodnota nižší. U těžkých půd se snižuje až na 40 – 55%. Nároky bramboru na vláhu se mohou vyjadřovat různými způsoby. Nejčastěji se uvádějí transpiračním koeficientem, tj. spotřebou vody v kilogramech na vytvoření 1kg sušiny biomasy rostliny. Tato hodnota se pohybuje v rozpětí od 260 do 530. Jiný ukazatel udává spotřebu vody na vytvoření 1kg sušiny sklízených hlíz. Na písčité půdě se pohybuje v rozmezí 523 – 614kg, na hlinité půdě od 333 do 534kg.
Obsah vzduchu v půdě a jeho kvalita (složení) ovlivňuje růst kořenů. Složení nadzemního vzduchu a jeho čistota ovlivňuje nejen rychlost fotosyntézy a dýchání, ale i transpiraci rostlin. Na růst bramborových rostlin má vliv i pohyb vzduchu. Složení vzduchu, jeho cirkulace, ovlivňuje kvalitu hlíz rovněž při skladování. Na provzdušnění půdy ve sféře kořenové soustavy (rhizosféře), tedy nejen v ornici, ale i ve spodině, reaguje brambor velmi citlivě. Výkonný kořenový systém je důležitý pro tvorbu vysokého výnosu. Zabezpečí dostatečný příjem vody a živin z půdy. Vybudování většího kořenového systému je potřebné ihned na počátku vegetace.
Typickými bramborářskými půdami jsou půdy lehké až střední s propustnou spodinou. Písčitá půda je vhodná, pokud obsahuje 8 – 10% jílnatých částic a humusu. Hlinitopísčité půdy s obsahem 10 – 20% jílnatých částic se hodí tím lépe, čím jsou hlubší a vespodu vlhčí. Těžké půdy jsou vhodné tím méně, čím jsou uléhavější, těžší a mokřejší.
| Tab. 16.4 - 1 :
Vliv druhu půdy na výnos hlíz (Klapp, 1930/31 - In: Rybáček et al. 1988).  |
(svahovitosti), která by neměla překročit 8°.
, která je nepřijatelná.| << 16.3 Růst a vývoj brambor | Top | 17 Brambory – základy tvorby výnosu, výnosové prvky a jejich regulace >> |