<< 16.2 Biologie brambor 16.2.2 Botanická charakteristika brambor >>

16.2.1 Původ a historie brambor


Img. 16.2.1 - 1 : Genová centra brambor v Jižní Americe.
Brambor hlíznatý (Solanum tuberosum L.) je botanicky zařazený do rodu lilek (Solanum Tourn.) a čeledě lilkovitých (Solanaceae Pers.). Patří společně s kukuřicí a tabákem k významným plodinám, které byly po objevení Ameriky dovezeny do Evropy. Brambor je u nás běžné označení pro kulturní, polokulturní a příbuzné plané druhy rodu Solanum. Ve vysoko položených údolích And v Peru a Bolívii, v okolí jezera Titicaca a přilehlých územích okolo 15. rovnoběžky j.š. v nadmořské výšce 1500 – 4300m, se vyskytuje velký počet druhů brambor rostoucích na chudých lehkých a kyselých půdách v podmínkách krátkého dne. Klima se zde vyznačuje značnými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí, pravidelnými srážkami a vysokou vzdušnou vlhkostí. Andské centrum je místem vzniku řady druhů bramboru, z nichž nejvýznamnější je Solanum andigenum, které vytváří hlízy za krátkého dne. Většina autorů se shoduje v tom, že současné kulturní tetraploidní formy bramborů (2n = 48 chromozomů) vznikly buďto křížením nebo mutací z planě rostoucích diploidních forem (2n = 24 chromozomů), z nichž se později vyvinul druh Solanum andigenum. Hybridizací mezi jeho formami vznikl druh Solanum tuberosum (2n = 48 chromozomů) v Chile a na ostrově Chiloe a přilehlém pobřežním území kolem 40. rovnoběžky j.š. Tento druh je také považován za předchůdce evropských odrůd bramborů.

Do Evropy byly brambory dovezeny nejdříve z Peru přes Španělsko, roku 1565 (Solanum andigenum). Odtud se postupně rozšířily jako vzácná zahradní okrasná a léčivá barevně kvetoucí rostlina, s hlízami rohlíčkovitého tvaru a červenou slupkou. V roce 1585 byly do Anglie dovezeny kulturní brambory (Solanum tuberosum), které pocházely z pobřeží Chile. Byly to bíle kvetoucí rostliny s kulatými hlízami a světlou slupkou, které se později staly základem evropských odrůd bramborů.

Na území Čech jsou dochovány první záznamy o polním pěstování brambor až z poloviny 17. století. Větší rozšíření ploch se však uvádí až od počátku 19. století, kdy bylo především zásluhou jejich pěstování odstraněno dříve velmi časté nebezpečí hladu a kurdějí. V polovině 19. století již u nás brambory patřily mezi základní potraviny a v zemědělských lihovarech postupně nahrazovaly žito. O něco později byly ve škrobárnách zpracovávány na bramborový škrob. Největší rozsah pěstování brambor byl u nás zaznamenán před druhou světovou válkou (maximální plocha 500 tisíc ha). V poválečném období docházelo u nás postupně ke snižování ploch i jejich produkce (na začátku 60. let plocha necelých 400 tisíc ha, začátkem 90. let 110 tisíc ha). Hlavní příčiny poklesu ploch a produkce souvisejí se změnou užití brambor. V důsledku změny technologie krmení prasat a drůbeže se postupně přestaly pěstovat krmné brambory. Výrazně poklesla i spotřeba konzumních brambor na obyvatele.



<< 16.2 Biologie brambor Top 16.2.2 Botanická charakteristika brambor >>