nin má za cíl poukázat na to, v čem se růst dvou základních skupin okopanin shoduje a v čem se liší. K tomu poslouží velmi hrubá, ale účelově sestavená období růstu uvedená v následující tabulce.
| Tab. 2.4.2 - 1 : Porovnání bulevnatých a hlíznatých okopanin.
 |
Klíčení a vzcházení trvá u semenných okopanin různě dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že se vysévají na jaře, nedojde-li k závažnějším chybám v podzimní a v předseťové přípravě půdy, o včasnosti vzcházení by měla spíše rozhodovat teplota než půdní vláha. Nejdříve začínají vzcházet brukvovité druhy. Podle Hrušky (in Špaldon a kol., 1982) při teplotě půdy 3 – 5oC začínají vzcházet za 3 – 6 dní. Poněkud vyšší teplotu vyžaduje pro vzcházení řepa. Většina autorů uvádí 5 – 6oC. Při vyšších teplotách vzchází již po sedmi dnech, při nižších většinou za 10 až 14 dní. Čekanka se seje později, neboť při časných výsevech vybíhá. Při teplotě půdy 8 – 10oC, není-li značnější sucho, vzchází za 10 až 14 dní. Nejdéle trvá vzcházení u krmné mrkve, zpravidla 3 – 6 týdnů. Z toho důvodu, že dobře snáší nízké teploty, ji lze vysévat ze všech okopanin nejdříve. Čím déle semenná okopanina vzchází, tím větší pozornost je třeba věnovat kontrole zaplevelení.
Rovněž dlouhé období mezi výsadbou a vzcházením – 24. až 31. den – je vlastní hlíznatým okopaninám. Jeho délku kromě teploty půdy významně zkracuje biologická příprava sadby (narašení a zejména předklíčení 
). Tato poměrně dlouhá doba není z hlediska rizika zaplevelení tak závažná, neboť výsadba do hrůbků umožňuje, na rozdíl od rovinné kultury semenných okopanin, intenzivní kultivaci (proorávky naslepo a vláčení).
Pomalý růst po vzejití. Po vzejití všechny semenné okopaniny pomalu rostou. Toto období je u řepy až měsíc dlouhé a nejdéle trvá u mrkve. Proto pěstitelé už v minulosti zakládali porosty krmné mrkve výsevem do krycí plodiny, nebo předpěstovávali tuřín, krmnou kapustu či krmnou brukev a vysazovali je na pozemky po sklizni ozimé směsky nebo ozimého žita pěstovaného na píci. Ve snaze prodloužit vegetační dobu cukrovky na úkor uváděných raných fází růstu doporučoval dr.Polák předpěstování sazenic v papírových obalech, jež nazval "vsádky" (v zahraniční literatuře jsou nazývány "paperpots"). V důsledku pomalého růstu po vzejití mají semenné okopaniny v raných fázích růstu malou konkurenční schopnost, a proto je třeba volit vhodné prostředky zamezujicí značnějšímu zaplevelení. Není-li okopanina seta na konečnou vzdálenost (viz technologie pěstování řepy), je nezbytné v tomto období včas ukončit jednocení, a to tím dříve, čím hustší je výsev. Vzájemná konkurence rostlin v řádku vede při opožděném jednocení k poklesu výnosu. Třetím významným pěstitelským opatřením v této a předchozí fázi růstu, je předcházení tvorbě půdního škraloupu, který může značně ohrozit porosty padáním klíčních rostlin, zejména řepu (řepná spála) setou na konečnou vzdálenost. Na rozdíl od semenných okopanin hlíznaté okopaniny po vzejití rychle rostou.
Rychlý růst fotosyntetického aparátu.
Pro další fázi, jíž se vyznačuje růst semenných i hlíznatých okopanin, je typická intenzívní tvorba fotosyntetického aparátu. V tomto období se tvoří nebo začínají tvořit i rezervní orgány, přírůstky fytomasy listů několikanásobně převyšují přírůstky bulev nebo hlíz. Všechna pěstitelská opatření by měla směřovat k tomu, aby bylo co nejdříve dosaženo maxima hmotnosti listů.
Převaha růstu zásobního orgánu. Denní přírůstky bulev nebo hlíz před dosažením maxima hmotnosti fotosyntetického aparátu začínají převažovat nad přírůstky listů. Zkrácení listové fáze umožňuje časově zvýhodnit fázi kořenovou, což je jeden ze základních předpokladů intenzívní produkce okopanin. Vytvořené listy by měly být co nejdéle ve fotosyntetické činnosti. K omezení fotosyntetické produkce dochází nejčastěji vlivem škodlivých činitelů (choroby, škůdci, plevele) nebo v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek (sucho, později pokles teploty).
Fyziologická zralost charakterizuje stav ukončení produkčního procesu buď vlivem poklesu teplot na úroveň, při které rostliny tvoří pouze tolik asimilátů, kolik prodýchají, nebo u brambor stav přirozeně dozrálého porostu (zaschnutí natě). Podrobnější údaje jsou uvedeny v další kapitole.
