Ve srovnání s jinými plodinami se řepa nevyznačuje autoregulační, ale pouze kompenzační schopností, vlivem které průměrná hmotnost rostliny odpovídá v určitém rozsahu ploše půdy, kterou má rostlina v průběhu růstu k dispozici. Výnos cukru z jednoho hektaru je dán počtem bulev, jejich průměrnou hmotností a cukernatostí, tzn. průměrným obsahem cukru v bulvě. Tuto skutečnost je třeba brát v úvahu při volbě vzdálenosti výsevu. Produkční proces - tvorbu výnosu cukrovky - omezuje především kvalita (organizace) porostu. Předně je to počet rostlin v porostu, jeho přehuštění a mezerovitost. Druhou limitující složkou je délka produkčního procesu (délka vegetace) a její intenzita. V neposlední řadě může výsledky ovlivňovat či limitovat distribuce biomasy, a především ukládání cukru do bulvy. Výsledná struktura porostu je odvislá od zvolené vzdálenosti výsevu v řádku (18 – 21cm), dosažené vzešlosti porostu (70 – 85%) a zvolené šířky řádků (45cm).