3.1.1 Postavení a význam cukru a cukrovky ve světě

Poptávka po surovém i rafinovaném cukru je ve světě poměrně stabilní. Světová cena je ve své podstatě ale velmi variabilní a mimořádně závislá na světových zásobách obchodovatelného cukru. Světový trh s cukrem je trhem s přebytky. Výše zásob ve vztahu ke spotřebě je nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím světové tržní ceny. Zásoby cukru v poslední době stoupají, každoročně představují kolem 40 procent světové roční spotřeby. Zeměmi s nejvýraznějšími přebytky cukru jsou západoevropské státy, Čína a Indie. V Evropské unii je produkce cukru řízena výrobními kvótami.

Spotřeba cukru na jednoho obyvatele je v jednotlivých zemích velmi rozdílná. Jednu z nejvyšších má Kuba, Kostarika, Nový Zéland, Jamajka, z evropských zemí Irsko, Rakousko atd. Průměrná světová spotřeba cukru na jednoho obyvatele se pohybuje kolem 20,8kg.

Tab. 3.1.1 - 1 : Produkce řepného a třtinového cukru ve světě.

Hlavním biologickým zdrojem na výrobu sacharózy je cukrová třtina a cukrovka . Obě tyto plodiny se střetávají v limitních oblastech jejich pěstování - subtropech. Chemicky není rozdíl mezi tzv. cukrem třtinovým a cukrem řepným, v obou případech jde o sacharózu, i když složení těchto rostlin je rozdílné, což se odráží v odlišné technologii zpracování suroviny v cukrovarech. Cukrová třtina poskytuje v průměru o 20 - 25% vyšší produkci cukru z jednotky plochy než cukrová řepa. Cukrová třtina roste za mnohem výhodnějších podmínek než naše řepa, dopadá na ni více slunečních paprsků a více vodních srážek, a proto se může v buňkách těchto obrovských, často i 3 m převyšujících rostlin, vytvořit mnohem více cukru než v řepě za normálních poměrů. U třtiny výnos cukru někdy převyšuje i 20 tun z hektaru. V současné době se cukrová třtina pěstuje ve většině tropických a v řadě subtropických zemí. Její rozšíření je zhruba limitováno 35. stupněm severní a jižní zeměpisné šířky (na severní polokouli od 29,5^o s.š. v Iránu až po 61^o s. š. ve Finsku a na jižní polokouli 35 – 41^o j. š. v Chile). Cukrová řepa se pěstuje ve většině zemí mírného pásma a v řadě zemí subtropů. Obecně lze říci, že cukrovce vyhovují oblasti se středními srážkami a malou oblačností, bez silných větrů.

(Podíl cukrovky na produkci cukru v posledním desetiletí klesá už pod 30%). Největší plochy pěstování cukrovky jsou na Ukrajině, v Rusku, Číně, USA, Německu, Francii, Polsku, Turecku a v Itálii. Nejvyšší hektarové výnosy jsou především dosahovány v zemích, kde jsou největší plochy cukrovky pěstované pod závlahou. Výnosy bulev cukrovky kolem nebo přes 50 tun z jednoho hektaru dosahují v Řecku, Nizozemí, Švýcarsku, Francii, Libanonu, Chile, Japonsku, Rakousku, Belgii, Dánsku, Německu, Itálii. Přehled o plochách pěstování a dosahovaných hektarových výnosech cukrovky uvádějí tabulky.

Tab. 3.1.1 - 2 : Plochy pěstování cukrovky, výnos bulev a cukru ve vybraných státech.