<< 4.2 Biologie cukrovky | 4.2.2 Botanická charakteristika cukrovky v prvním roce vegetace >> |
Nejstarší forma řepy vznikla dle Lippmanna na Sicílii ve 2. tis. př.n.l. jako zahradní plodina. V antickém Řecku a Římě byla pěstována i jako lékařská rostlina. Uvedení řepy do kultury a výběr její listové formy proběhl již ve třetím tisíciletí př.n.l. v Mezopotamii. Z raného středověku pocházejí zprávy o pěstování řepy z kláštera v St.Gallénu a ze statků Karla Velikého. Z tehdejšího Burgundska, kde byla pěstována jako krmivo pro zvířata, pochází i naše lidové označení krmné řepy “burgyně” nebo “burák”. Z 18. století je znám popis řepy, který podal Linné.
V řepě objevil sladkost šťávy Francouz Olivier de Serres (1605), který shledal obdobu se šťávou ze třtiny. Poprvé vyrobil cukr z řepy roku 1747 Marggraf. Teprve jeho žák Achard se pokusil ve Slezsku v roce 1796 o výrobu cukru z řepy ve velkém a v roce 1799 dostává řepa název “cukrová”. Cukrovka jako technická plodina začala být využívána asi před 200 lety. V tomto období začíná pokusné pěstování cukrovky i v Čechách. V 80. letech 19. století začínají u nás šlechtit cukrovku Zapotil, Wohanka a Proskowetz. Od roku 1912 se datuje budování šlechtitelské stanice v Semčicích (nyní Řepařský institut), kde se proslavil šlechtěním Václav Stehlík. Jeho dobrovické odrůdy A, N, a C se dodnes využívají jako výchozí materiál ve šlechtění. V současném šlechtění cukrovky jsou využívány i postupy s genetickými manipulacemi s cílem získat nové vlastnosti zlevňující technologii pěstování.
<< 4.2 Biologie cukrovky | Top | 4.2.2 Botanická charakteristika cukrovky v prvním roce vegetace >> |