<< 13.1.1 Hospodářský význam 13.1.3 Požadavky na prostředí >>

13.1.2 Botanická charakteristika

Čekanka patří do čeledi čekankovité, rodu Cichorium, který
Img. 13.1.2 - 1 : Čekanka obecná.
zahrnuje 8 druhů. U nás nejznámější je čekanka
Img. 13.1.2 - 2 : Porost salátové čekanky.
obecná a čekanka salátová (štěrbák). V prvním roce vytváří dužnatý kořen s listovou růžicí, ve druhém roce květní stonek . Podíl hlavy je nízký (8 - 10%), krk je málo výrazný (6%). Vlastní kořen je zesílený kulovitý až vřetenovitý. Kořeny pronikají do hloubky 1,2 - 2,5m, při sklizni se ulamují v délce asi 0,3m a zbytek v následujícím roce zapleveluje půdu. V horní polovině stonku se v úžlabí listů vytváří 1 - 3 květní úbory. Květy jsou zpravidla modré . Na květním lůžku je 12 - 20 květů uspořádaných v úbor. Opylují se hmyzem. Kvetení probíhá odspodu směrem k vrcholu a trvá 4 - 5 týdnů. Plodem čekanky je 3 - 5 hranná, jednosemenná nažka, dole zúžena, s hmotností tisíce nažek 0,8 - 2g.

Bulva čekanky obsahuje 26% sušiny (22 - 28%) a 74% (72 - 78%) vody. V sušině je okolo 22% bezdusíkatých extraktivních látek (inulínu je přibližně 16%), 0,35% tuku, 1% proteinů, 1,4% vlákniny a 1,3% popelovin. Inulín se netvoří jen jako zásobní látka, ale během vegetace se nachází v semeni, listech i v lodyze rostliny. Obsah inulínu v kořeni se s postupujícím růstem kořenů zvyšuje. Množství fruktózy není tak proměnlivé.

V listině povolených odrůd je v současnosti uvedena odrůda Cassel (zapsána v roce 2000), dříve byly uváděny dvě staré české odrůdy Slezská a Špičák. Šlechtění nových odrůd ani udržovací šlechtění v ČR nepokračuje, proto je k nám většinou dováženo osivo zahraničních odrůd. Základním parametrem pro výběr odrůdy je účel pěstování (u nás zpravidla výnos a obsah inulínu). Podobně jako u cukrovky, byly u čekanky vyšlechtěny odrůdy výnosové a cukernaté, a v současné době jsou preferovány na trhu odrůdy cukernaté.



<< 13.1.1 Hospodářský význam Top 13.1.3 Požadavky na prostředí >>