| << 2.6.2 Rozmnožovací materiál | 3 Cukrovka - pěstitelský význam a využití >> |
Řazení v osevním postupu
|
Jednotlivé druhy okopanin nejsou po sobě snášenlivé. Po sobě by měly následovat nejdříve jedenkrát za čtyři roky. Častější řazení vede k únavě půdy doprovázené rozvojem některých škodlivých činitelů (například háďátka řepného, háďátka bramborového, rakoviny brambor).
Požadavky na hloubku ornice a na zpracování půdy
Při výběru pozemku pro bulevniny se přihlíží k podílu kořenové části bulvy a k hloubce, do níž proniká hlavní kořen. Nejhlubší půdy vyžaduje čekanka a cukrovka. Rovněž krmné řepy obsahového typu (bulva s kuželovitým kořenem) jsou zařazovány na hlubší půdy. Na mělčích půdách lze dobře pěstovat odrůdy přechodného typu (olivovitý tvar) a zejména odrůdy objemové (bulvy tvaru širokého válce s malým
 |
V rámci základního zpracování půdy na podzim se pod okopaniny provádí hluboká orba (280 – 320mm), na mělčích půdách se oře na plnou hloubku ornice. Pod hlíznaté okopaniny je možno přiorávat podorniční vrstvu. Pod semenné okopaniny nelze podorniční vrstvu vynášet na povrch, proto k prohloubení půdy jsou vhodnější pluhy s podrýváky, parapluhy, nebo hloubkové kypřiče.
Pro hlíznaté okopaniny se půda ponechává přes zimu v hrubé brázdě (lepší promrznutí půdy, rychlejší oschnutí na jaře, opatření proti erozi). Na jaře je nezbytné hluboké (150 – 200mm) kypření. Naopak pro semenné okopaniny je žádoucí, aby povrch půdy byl po hluboké orbě rovný (urovnání při orbě, nebo orba do užších brázd), aby předseťová příprava mohla být provedena s co nejnižším počtem zásahů a velmi mělce (30 – 50mm) a s minimálním přemisťováním půdy.
Hnojení statkovými a průmyslovými hnojivy
Okopaniny patří k plodinám tvořícím kostru osevního postupu, neboť se k nim většinou hnojí statkovými hnojivy. Pouze krmná mrkev se řadí až do druhé nebo třetí tratě. Statková hnojiva aplikujeme zásadně na podzim. Pouze pod hlíznaté okopaniny je možné ve srážkově bohatších oblastech připustit na lehkých půdách i eventuální jarní zaorávku dobře uleželého hnoje nebo kejdy. Jarní orba k semenným okopaninám je spojena s velmi značným rizikem nízké vzcházivosti vysetého osiva.
Z průmyslových hnojiv se fosfor a draslík aplikují na podzim, nejlépe spolu se zaorávkou hnoje. K bramborám je možné dodat tato hnojiva i na jaře v tzv. startovací dávce, neboť jsou hlubokou předsadbovou přípravou dostatečně zapravována do půdy. Naopak při předseťové aplikaci k semenným okopaninám zůstávají tyto živiny v důsledku velmi mělkého předseťového kypření v povrchové vrstvě půdy. Zvyšují koncentraci solí v seťovém lůžku, poškozují vzcházející rostliny a v dalším období vegetace zůstávají mimo kořenovou sféru. Z důvodů rizika poklesu vzcházivosti se nedoporučují k semenným okopaninám při předseťové přípravě půdy též vyšší dávky čpavkových dusíkatých hnojiv. Dusíkatá hnojiva, kromě dávky k zaorávané slámě v podzimním období, nepoužíváme.
Hnojení okopanin dusíkem se řídí mj. podle délky vegetační doby odrůd. U brambor s narůstající délkou (odrůdové rozdíly dosahují až 2 měsíce) dávky dusíku klesají, neboť je déle čerpán z půdní zásoby a z rozkládajících se statkových hnojiv. U semenných okopanin, zejména cukrovky, je tomu naopak. Délka produkčního procesu cukrovky je dána spíše dobou setí a sklizně než odrůdovou vlastností. Proto porosty pozdě seté (např. náhradní osevy) a nebo dříve sklízené (např. zamýšlený následný osev ozimé pšenice), by měly být hnojeny dusíkem méně vydatně. Vápenatá hnojiva nedáváme přímo k bramborům, k semenným okopaninám není jejich aplikace časově omezena.
Zakládání porostů a potřeba ruční práce
Fotosyntetický výkon porostů je ovlivňován především velikostí a stejnosměrností pokryvnosti listoví, jež lze nejsnáze a nejúčinněji měnit počtem rostlin a jejich rozmístěním na ploše. Nejvýhodnější je taková hustota porostu, která umožňuje v daných podmínkách optimální
zásobování rostlin vodou a živinami. Je-li tento vztah narušen, dochází k poklesu výnosu. V rostlinách přehuštěných porostů probíhají fyziologické a biochemické procesy při sníženém obsahu vody v pletivech, rostliny se vzájemně zastiňují a kořenová soustava se rozprostírá v menší hloubce. V důsledku těchto vlivů klesá fotosyntetická aktivita. Naopak řídké porosty nedostatečně využívají prostor jenž mají k dispozici, i když tvoří mohutnější kořenovou soustavu, zejména v sušších oblastech. Ve skladbě výnosotvorných prvků okopanin se uplatňuje pouze jejich kompenzace, tzn., že hustší porosty tvoří menší zásobní orgány a naopak. Vlastní autoregulační schopnost (regulace počtu sinků dle velikosti úživné plochy) postrádají. Ta se uplatňuje u semenných okopanin až ve druhém roce vegetace, tj. v prostoru semenic, zatímco v prvním roce každá rostlina tvoří pouze jedinou bulvu. Dokonce i brambor reaguje na zvětšený prostor jen nepatrným zvýšením počtu stonků na trs.
Porosty okopanin jsou zakládány za použití přesných secích strojů nebo sázecích strojů, u nichž je volitelně nastavitelná vzdálenost výsevu nebo výsadby v řádku. Pro tuto skupinu plodin se vžil též název "sponové plodiny". Spon je udáván jako výsledek rozteče řádků (tj. meziřádkové vzdálenosti) a vzdálenosti v řádku. Rozteč řádků byla u brambor 625mm, nově se široce v praxi uplatňuje 750mm, u semenných okopanin je to pak všeobecně 450mm (druhá normalizovaná rozteč 500mm je u nás využívaná zcela výjimečně), i když např. krmnou mrkev nebo čekanku je možno pěstovat též v užších řádcích.
Je třeba rozlišovat "spon výsevu (výsadby)" a "spon pěstování". U prvního je druhým rozměrem sponu zvolená vzdálenost výsevu nebo výsadby v řádku, zatímco u sponu pěstování je to průměrná vzdálenost rostlin v řádku. Ta je vždy větší než vzdálenost ukládání semen
 |
Součin údajů o sponu pěstování udává tzv. úživnou plochu, tj. plochu půdy připadající průměrně na jednu rostlinu. Snahou pěstitele musí být založit porost s optimální velikostí úživné plochy (požadovaná hustota porostu). Neméně významný je tvar úživné plochy a jeho co nejmenší variabilita (plošné rozmístění).
Rozdíly mezi klíčivostí a polní vzcházivostí hlíz bramboru jsou u kvalitní sadby velmi malé. Rovnoměrnost rozmístění trsů v porostu odpovídá
 |
Další ruční prací (která v minulosti dala vznik názvu pro okopaniny) je okopávka. Meziřádková kultivace spolu s okopávkou umožňují udržet povrch půdy v porostech okopanin v kyprém a nezapleveleném stavu 
. Zavedení herbicidů do pěstování širokořádkových plodin prokázalo, že kypřící účinek uvedených mechanických zásahů byl poněkud přeceňován. Hlíznaté okopaniny včas provedenými proorávkami naslepo a dalšími kultivačními zásahy umožnily už v minulosti vyloučit okopávky. Pěstování semenných okopanin bez okopávky je reálné pouze za předpokladu použití herbicidů.
Zrání a doba sklizně okopanin
U okopanin se rozlišují tři druhy zralosti. Jsou to zralost hospodářská, fyziologická a botanická.
Hospodářská zralost představuje stav porostu, který poskytuje nejvyšší výnos požadované kvality produktu, aby byla dosažena maximální konzumní, krmná, tržní nebo sadbová produkce z hektaru při únosných nákladech. Rané brambory jsou sklízeny v době maximálních
 |
po přirozeném dozrání (zaschnutí natě) nebo po zpevnění slupky na hlízách po předčasném ukončení vegetace (množitelské plochy). Cukrovka roste i v pozdním podzimu, a přesto se začíná s její sklizní už začátkem října, pro plné využití drahé sklizňové techniky a riziko zvýšených nákladů při zhoršeném počasí. Pouze při nižších výnosech až poněkud později.
Fyziologická zralost, pro níž je charakteristická kompenzace fotosyntézy dýcháním v důsledku poklesu teplot. Před snižováním teploty na cca 5°C se téměř každoročně vyskytují noční mrazy poškozující dosud nezaschlou nať bramboru natolik, že není schopna regenerace, takže produkční proces nemůže pokračovat. Naopak u semenných okopanin zmíněné teploty neničí fotosyntetický aparát a po opětném oteplení výnos dále narůstá. Nejnižší teploty snášejí zejména brukvovité druhy, citlivá je krmná řepa, zvláště odrůdy objemového typu. Všeobecně vnímavější k mrazovým teplotám jsou pupeny. Proto skladované sazečky semenných okopanin neponecháváme v poli až do ukončeni sklizně produkčních ploch.
Botanická zralost je posuzována podle stavu generativních reprodukčních orgánů. U bramboru to představuje zralost semen v bobulích, u semenných okopanin zralost semen, nažek nebo klubíček semenných porostů, tj. ve druhém roce vegetace.
Sklizeň okopanin
Sklizeň okopanin musí být pečlivá, protože jejich vodnaté produkty jsou snadno mechanicky poškozovány. Podílí se na tom zejména nedostatečné zahloubení a nepřesné navádění vyorávacích těles, posun hlíz nebo bulev po dopravnících a čistícím zařízení, výška pádu ze sklízeče na dopravní prostředek a ukládání. Ke značnému poškozování dochází u brambor při mechanizované sklizni na kamenitých půdách. Čím nižší je koncentrace sušiny hlíz nebo bulev, tím větší je riziko jejich mechanického poškození při sklizni a posklizňové manipulaci.
Hodnocení výnosu okopanin
Koncentrace sušiny v hlízách a bulvách je velmi rozdílná. Jak vyplývá z údajů tabulky, velmi nízký obsah sušiny je v bulvách vodnice a tuřínu, vyšší je pak u krmných košťálovin. Obdobné procento sušiny jako u krmné kapusty a krmné brukve bývá u krmné mrkve a objemové krmné řepy. Krmné řepy mají velmi rozdílnou koncentraci sušiny a do značné míry i brambory. U brambor závisí na obsahu škrobu, podobně jako u
řepy na obsahu cukru, neboť zastoupení látek neškrobové nebo necukerné povahy se při rozdílné 
škrobnatosti hlíz nebo cukernatosti bulev liší poměrně málo. Nejvyšší koncentraci sušiny dosahuje čekanka, cukrovka a brambory pěstované pro průmyslové zpracování.
Ve snaze postihnout alespoň částečně rozdíly v koncentraci hlavní obsahové složky, pro níž jsou jednotlivé druhy pěstovány, jsou pro základní orientaci pěstitelů odrůdy okopanin řazeny do typů nebo užitkových směrů. U cukrovky je to typ výnosový, normální a cukernatý, u krmné řepy obdobně typ objemový, přechodný a obsahový, u krmné kapusty typ dřeňový, přechodný a listový a u brambor potom užitkový směr konzumní a průmyslový.
Pro přesnější posouzení produkční schopnosti druhů nebo odrůd v rámci téhož druhu, nebo objektivní hodnocení při dodavatelsko-odběratelských vztazích je pak nezbytné stanovit koncentraci požadované složky a s její pomocí, společně s výnosem bulev, hlíz nebo celých rostlin, vyčíslit výnos cukru, škrobu nebo sušiny.
Skladování okopanin
Produkty okopanin jsou v důsledku nízkého obsahu sušiny snadno při sklizni a posklizňové manipulaci (naskladňování, případně třídění)
mechanicky poškozovány. Poraněnými místy vniká infekce. Chemické složení těchto vodnatých produktů navíc vytváří příznivé prostředí pro rozvoj chorob, takže snadno podléhají hnilobám. Při nevhodných podmínkách skladování může být jimi skládka zcela zničena. Bulva i hlízy jsou na jedné straně citlivé k mrazovým teplotám, na druhé straně při vyšších teplotách raší a klíčí. Proti mrazům je třeba skládky tepelně izolovat. Omezit ztráty transpirací, respirací a klíčením je pak možné pouze za předpokladu udržování teplot vesměs v rozsahu 1 – 4°C.
 |
uchovávat i při vyšší teplotě, aby nesládly. Sazečky skladujeme při teplotách odpovídajících spodní hranici uváděných rozpětí, sazečku čekanky a sadbu topinamburu ponecháváme přes zimu v půdě. Všechny okopaniny, mimo konzumní a krmné brambory, mohou být skladovány na světle. Uložením brambor ve tmě zamezíme zezelenání hlíz doprovázené zvýšením obsahu solaninu.
Okopaniny se skladují v objektech k tomu účelu vybudovaných (bramborárny, sazečkárny, příp. sklepy), nebo se krechtují (hrobky pro sazečku, krechty, velkokapacitní krechty). Okopaniny lze též konzervovat sušením, případně některé silážovat.
| << 2.6.2 Rozmnožovací materiál | Top | 3 Cukrovka - pěstitelský význam a využití >> |