<< 2.4.2 Růst okopanin	2.5 Zvláštnosti tvorby výnosu okopanin >>

2.4.3 Vývoj okopanin

Na rozdíl od snadno postižitelného růstu (nárůst hmotnosti nebo zvětšování rozměrů rostlin, počtu orgánů apod.), vývojové změny se odehrávají ve vegetačních vrcholech, a proto nejsou makrofenologicky okamžitě zjistitelné. Dle cyklu reprodukce jsou semenné okopaniny rostlinami dvouletými. V prvním roce vegetace vytvářejí zásobní orgán, který slouží buď jako produkt ke spotřebě (výživa lidí, krmení hospodářských zvířat, surovina pro potravinářský průmysl), nebo k množení osiva (sazečka). S prvním vegetačním rokem je proto spjato období vegetativního růstu.

Prvním vývojovým stadiem (tepelným – jarovizačním) procházejí rostliny v zimním období v poli, v hrobcích nebo sazečkárnách. Druhým, podmiňujícím dokončení procesu reprodukce, je stadium světelné (fotoperiodická reakce). Uplatňuje se po vyrašení listů v poli po přezimování nebo po výsadbě sazečky. Semenné okopaniny jsou rostlinami dlouhého dne. Teprve po projití těmito stadii jsou rostliny
schopny vytvořit generativní orgány a semeno. Postupy pěstování sazeček jsou poněkud odlišné od porostů běžných produkčních ploch. Porosty semenaček pak vyžadují speciální pěstitelská opatření.

Ve vývoji semenných okopanin se často vyskytují odchylky od uvedeného normálního průběhu. Déle trvající nízké teploty v jarním období mohou způsobit, že mladé rostlinky projdou jarovizačním stadiem už v raných fázích růstu. Projeví se to tvorbou vyběhlic nebo dokonce vykvetlic. Obojí snižují výnos i kvalitu hospodářského produktu, ztěžují mechanizovanou sklizeň a případné průmyslové zpracování.

Vykvetlice zpravidla neukončí proces reprodukce, na rozdíl od plevelné řepy, která je jednoletá a na našich polích se začala objevovat ve
druhé polovině osmdesátých let. Zpočátku je od kulturní řepy obtížně rozpoznatelná. Dříve vybíhá a vykvétá a klubíčka začínají u raných typů dozrávat už ve druhé polovině srpna. Podrobněji viz "Cukrovka".

Na rozdíl od uvedeného zkrácení dvouletého cyklu reprodukce na jeden rok, může se vyskytovat i opačná odchylka, tj. pokračování ve vegetativním růstu i ve druhém roce. Projev této méně časté anomálie (opožděnci) je podmíněn především nedostatkem trvání nízkých teplot nutných pro splnění jarovizačních podmínek. Větší výskyt vývojově zpožděných rostlin může vést k poklesu výnosu semenačky.

U hlíznatých okopanin se s podobnými, z hlediska pěstitelského závažnými vývojovými anomáliemi nesetkáváme. Je to dáno i vegetativním způsobem rozmnožování. Z tohoto pohledu je možné hlízy považovat za vegetativní část rostliny se shromážděnými zásobními látkami pro pokračování v růstu v dalším vegetačním roce. Vegetativně množené okopaniny lze pokládat za víceleté rostliny, jejichž hlízy přenášejí z
generace na generaci věk klonu – velký cyklus sestávající z malých cyklů každoroční ontogeneze rostoucího trsu z mateřské hlízy a tvorby nových hlíz. V případě generativního rozmnožování, využívaného ve šlechtění vegetativně množených okopanin, je pak možno tyto rostliny považovat za jednoleté.

Vegetativně množené okopaniny jsou rostlinami krátkého dne. Rostliny bramboru v podmínkách krátkého dne dříve nasazují hlízy. Nízká teplota ovlivňuje fotoperiodu tak, že omezuje vliv dlouhého dne, který podporuje růst nadzemní části trsu a tvorbu květů (Hruška, 1982). Uvedené poznatky jednoznačně hovoří pro včasnou výsadbu brambor a zkrácení období mezi výsadbou a vzejitím biologickou přípravou sadby.


<< 2.4.2 Růst okopanin	Top	2.5 Zvláštnosti tvorby výnosu okopanin >>