| << 13.1 Postavení a pěstování čekanky | 13.1.2 Botanická charakteristika >> |
|
Od poloviny osmdesátých let však nachází čekanka na západoevropských trzích mnohem intenzivnější využití jako zdroj inulínu nebo fruktózy (sladidlo pro diabetiky). Nejvýznamnější pěstitelé čekanky v Evropě jsou v Belgii (5tis.ha), dále ji především pěstuje Francie, Německo, Holandsko, Maďarsko, Polsko a Rakousko. Výnosy kořenové čekanky dosahují v Belgii, Nizozemí až 45t.ha-1 při obsahu inulínu kolem 17%. Tyto země jsou hlavními výrobci této plodiny v rámci Evropské unie, kde i na inulín je kvóta.
Pro tuzemskou spotřebu je třeba v ČR vyprodukovat asi 800 až 1000 tun sušené čekanky, což představuje asi produkci 3 200 tun kořenů. Výrobky z čekanky se daří i exportovat. Hlavní oblasti pěstování jsou v ČR dvě - Polabská nížina a okolí Brna. V současné době jde o smluvní pěstování čekanky s předem zajištěným odbytem. Čekanka je nakupována sušárnami v hodnotě přibližně 1500Kč za jednu tunu kořenů.
Inulín je především významným zdrojem dietetické vlákniny, s příznivými účinky na činnost trávicího traktu. Nehydrolyzovaný inulín se v trávicím traktu nevstřebává. Dochází k jeho fermentaci v tlustém střevě. Energetická hodnota inulínu je velmi nízká, přibližně 4kJ na 1g. Inulín má také selektivní bifidogenní efekt, dále se podílí na snížení obsahu cholesterolu v krvi. K hlavním vlastnostem inulínu patří neutrální až mdlá sladká chuť, neutrální barva a vůně, rozpustnost ve vodě, schopnost podílet se na vytváření textury, gelotvorné vlastnosti a schopnost stabilizace pěn. Doporučené přídavky inulínu do chleba a pečiva činí 5 - 15%, do mléčných výrobků a dressinků 5%, mražených krémů 8% a do čokolády 10 - 40%. Inulín lze použít na výrobu fruktózových roztoků (sirupů) vhodných pro konzervované ovoce, šťávy a přesnídávky.
| << 13.1 Postavení a pěstování čekanky | Top | 13.1.2 Botanická charakteristika >> |