4.4 Požadavky cukrovky na prostředí

Kvalitní řepařská půda má mít optimální strukturu a pórovitost, nízkou objemovou hmotnost (pod 1,45g.cm^-3) a nízký penetrační odpor půdy (max. 3,5MPa), příznivý vzdušný a vodní režim, neutrální až slabě alkalickou reakci s hodnotami pH 6,8 až 7,3; obsah kvalitního humusu nejlépe nad 2,5%. Těmto požadavkům odpovídají podmínky řepařské výrobní oblasti. Z bonitačních produkčních parametrů pro cukrovku vyjádřených výnosem bulev a utříděných podle hlavních půdně klimatických jednotek (HPJ) vyplývá, že nejvyšších výnosů se dosahuje v klimaregionech T3 (teplý, mírně vlhký) a T2 (teplý, mírně suchý), na půdních typech hnědozem (HM), černozem (ČM), illimerizovaná půda (luvizem) (IP) a nivní půda (fluvizem) (NP).

Za novou verzi rajonizace možno považovat využití tzv. bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ), které poskytují mj. podrobnější informace o klimatických, půdních a reliéfových podmínkách území. Pro pěstování cukrovky vyhovuje v ČR 176 BPEJ. Podle nich si může každý pěstitel posoudit vhodnost jednotlivých pozemků pro pěstování cukrovky ve svém podniku (vysoké bodové ohodnocení představuje nejvhodnější půdy pro tuto plodinu). Pěstitel může na mapách BPEJ podle kódu příslušné parcely určit vhodnost podmínek k pěstování cukrovky. Při 20% zastoupení cukrovky v osevním postupu na orné půdě řepařících okresů má ČR teoreticky možnost umístit vhodně 174602ha cukrovky, což je 3x více než je skutečnost roku 1999. Výměra orné půdy vhodné pro pěstování cukrovky v rámci pěti nejlepších produkčních tříd činí 698406ha, tj. 33,36%. Česká republika má tedy z hlediska vhodných pěstitelských podmínek pro cukrovku (i s ohledem na potřebný čtyřletý časový odstup opětovného zařazení této plodiny na stejný pozemek) značné rezervy.